Neurotransmiter

Autor: Ester Březinová

Klíčová slova: mozek, komunikace neuronů, přenos signálu

Synonyma: neuromediátor, neuropřenašeč, nervový přenašeč

Související pojmy:

nadřazené - neuropsychologie, neurofyziologie, neurochemie, neuron

podřazené - --

Vymezení pojmu

Neurotransmiter (též neuromediátor nebo nervový přenašeč) je chemická látka uvolňovaná z nervového zakončení na synapsi neuronu. Slouží k přenosu impulsu přes synaptickou štěrbinu a k šíření podráždění nebo vyvolání určitě reakce, jako je například stah svalu.

Aby mohla být chemická látka neurotransmiterem, musí splňovat tato kritéria:

• být syntetizována neuronem,
• být v neuronu v dostatečném množství pro přenos,
• je-li v odpovídajícím množství podána exogenně, má stejný účinek jako endogenně syntetizovaný přenašeč,
• k jejímu odstranění ze synaptické štěrbiny je vytvořen specifický mechanismus.

Funkce neurotransmiterů

Neurotransmitery slouží jako přenašeče signálu mezi neurony. Přenos signálu nastane, jakmile axonální zakončení jednoho neuronu uvolní do synaptické štěrbiny jeden nebo více druhů přenašečů, které slouží jako přenašeče informace přes synaptickou štěrbinu na dendrity následného neuronu.

Komunikace neuronů mezi sebou pomocí neurotransmiterů probíhá zjednodušeně následujícím způsobem: „Neuron A“ uvolní ze svých axonálních zakončení nervový přenašeč, který projde synaptickou štěrbinou a dosáhne dendritu nebo somatu dalšího neuronu, „neuronu B“. Dendrity neuronu B jsou nervovým přenašečem stimulovány do okamžiku v němž neuron B dosáhne svého excitačního prahu, kdy začne jeho axonem putovat akční potenciál. Jakmile akční potenciál neuronu B dosáhne jeho axonálního zakončení, uvolní neuron B svůj nervový přenašeč do synaptické štěrbiny dalšího neuronu.

Rozdělení

V současnosti je známo více než 50 druhů neurotransmiterů. Lze je rozdělit do těchto tří skupin chemických látek:

• Monoaminové neurotransmitery – jsou enzymaticky syntetizovány nervovým systémem z příslušných aminokyselin v potravě.
• Aminokyselinové neurotransmitery – získávané přímo, bez syntézy, z aminokyselin, jež jsou součástí potravy.
• Neuropeptidy - jsou peptidové řetězce.

Z funkčního hlediska, tj podle působení neurotransmiterů na synaptický přenos lze rozlišit:

• excitační přenašeče a
• inhibiční přenašeče.

Některé typy neurotransmiterů však mohou mít obojí efekt - podle situace na cílové struktuře.

Nejznámější neurotransmitery

K nejznámějším neurotransmiterům patří:

Dopamin – hraje úlohu především v kontrole pohybů, motivaci, a libosti. Má vliv na kognitivní funkce jako je pozornost a učení a jeho nedostatek vede ke snížení koncentrace a Parkinsonově nemoci. Nadbytek dopaminu má naopak za následek schizofrenii.

Adrenalin a noradrenalin – ovlivňuje impulzivitu, pozornost a bdělost. Má velký vliv na lidské nálady. Řadí se mezi stresové hormony a působí na sympatický nervový systém.

Serotin – hraje úlohu především v regulaci emotivity, úzkosti a impulzivity. Ovlivňuje spánek, snění a proměny nálady. Jeho nedostatek má za následek depresi.

GABA (kyselina gamaaminomáselná) – ovlivňuje především učení a paměť. Jedná se o hlavní inhibiční neurotransmiter.

Glutamát – ovlivňuje především kognitivní funkce, učení a paměť. Nedostatek glutamátu vede k řadě negativních příznaků. Jedná se o hlavní excitační neurotransmiter.

Použitá literatura

Neurotransmiter. In: Velký lékařský slovník On-Line [online]. © 2008 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/neurotransmiter-3

DYLEVSKÝ, Ivan. Speciální kineziologie. 1. vydání. Praha: Grada, 2009, 184 s. ISBN 978-80-247-1648-0.

STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 632 s. ISBN 80-7178-376-5.

PREISS, Marek a Hana KUČEROVÁ. Neuropsychologie v psychiatrii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 416 s. ISBN 80-247-1460-4.