Lékařská etika

Z WikiKnihovna

Autor: Michaela Hortová

Klíčová slova: lékařská etika (medical ethics), filozofie, lékaři a pacienti

Synonyma: medicínská etika, lékařská morálka, lékařská deontologie

Související pojmy:

nadřazené - bioetika, lékařství, zdravotnická etika

podřazené - eutanazie, interrupce, lékařské tajemství


Charakteristika etiky

Etika je původně filozofická disciplína pocházející z doby řeckého filozofa Aristotela. Podle něj jde v etice „o praktickou činnost, proto lze etiku označit jako praktickou filozofii.“'[1] Etické nebo morální jednání je podmíněno lidským svědomím a částečně také morálkou společnosti, v níž lidé žijí. Více o etice naleznete v samostatném hesle.

Lékařská etika je nedílnou součástí medicíny a jejím cílem je, aby v praktickém lékařství byla odbornost rovnocenná s lidskostí. Zabývá se především jednáním lékaře vůči nemocnému. S rychlým vývojem věd a technologií v současnosti však vzniká mnoho mravních problémů přesahujících tradiční lékařskou etiku, jež se formovala již v dávné minulosti. Proto vzniká pojem bioetika, který zastřešuje etiku v oblasti všech biologických věd i v péči o zdraví.

Tradice v lékařské etice

Lékařská etika čerpá v mnohém z náboženství, především z židovství, křesťanství, méně již z islámu. Toto rozložení je samozřejmě v zemích, kde dominantní postavení zaujímá jiné náboženství, odlišné.

Hippokratovská tradice

Snad nejstarším oficiálním a dodnes uznávaným pramenem lékařské etiky je Hippokratova přísaha. Patří mezi její základní texty. Ještě na začátku 21. století přísahala studenti amerických univerzit na originální text této přísahy.[2]

Judaistická (židovská) tradice

Lékařská etika je v židovském náboženství hluboce zakořeněná a na rozdíl od Hippokratovy přísahy nám judaismus neposkytuje etiku formulovanou lékaři pro lékaře, nýbrž určenou běžným lidem. Hlavní principy judaistické lékařské etiky jsou: [3] - posvátnost a důstojnost lidského života - povinnost zachovávat zdraví - nekompromisní odmítání iracionálních způsobů léčby - pevný kodex hygienických a dietetických návyků - kodex sexuální morálky aj.

Povinnost zachránit život je v judaismu nadřazena téměř všem ostatním povinnostem a nařízením (vyjma zákazu modlářství, incestu, cizoložství a vraždy).

Křesťanská tradice

Křesťanská lékařská etika se odvíjí od několika základních názorů. Základní je zřejmě přesvědčení, že člověku je život pouze zapůjčen Bohem a jsme tady povinni svůj život dobře spravovat, tedy i léčit nemoci a zranění, pokud k nim dojde. Pokud člověk nežije nebo svým životem pohrdne, nemůže být spasen a spása je hlavním cílem života křesťanů. Proto také křesťané zavrhují potraty a eutanazie, je to také jeden z důvodů, proč dodnes panují mezi lékaři a zákonodárci rozdílné názory na legálnost a morálnost těchto úkonů.

Důležitý je také předpoklad svobodné vůle, kterou má člověk od Boha a může se tedy svobodně rozhodovat co udělat, co je správné a co špatné.

Je zde rovněž určeno, za jakých podmínek se může učinit něco, z čeho vyplyne jak pozitivní, tak negativní důsledek. Dnes se jedná např. o léčbu s vedlejšími účinky. Důležité při tom z etického hlediska je, aby úmyslem bylo pouze pomoci a aby nevyhnutelné uškození bylo menší, než pomoc samotná.

Jako poslední uvedu názor, že dobro společnosti se odvíjí od dobra jednotlivce a společnost je povinna se o dobro jednotlivců postarat.

Islámská tradice

Islámská tradice čerpá z textu první kapitoly Liber Regius z 10. století. Tento text se v mnohém podobá Hippokratově přísaze. Zabývá se vztahem mezi lékařem a pacientem, mezi lékařem a kolegou a mezi lékařem a Bohem. Zdůrazňuje mimo jiné zdrženlivost lékaře vůči majetku, ženám a alkoholu a také poukazuje na důležitost lékařského tajemství.

Předměty lékařské etiky

Josef Kořenek definoval následující základní předměty, jimž se lékařská etika věnuje:[4]

1) Postoj lékaře k pacientovi

2) Osobnost lékaře a problematika mezilidských vztahů ve zdravotnictví

3) Dilemata v teoretické i klinické medicíně

4) Problematika lidské reprodukce

5) Problematika umírajících, paliativní medicíny a eutanazie

Neetické pokusy na lidech ve 20. století

Lékařská etika byla mnohdy porušována za účelem výzkumu či dokončení studií, které by jejím dodržením byly zmařeny. Dnes jsou tyto pokusy mnohdy zavrhovány a odpovědné osoby se poškozeným osobám někdy omlouvají. Zabránit neetickému jednání mají v současné době etické komise, které se věnují především právům a blaha výzkumných subjektů.

Nacistické neetické experimenty

Asi nejvíce neetických pokusů na lidech bylo spácháno v době nacismu. Tyto experimenty navíc mnohdy nepřinesly žádná užitečná zjištění. K pokusům docházelo zejména v koncentračních táborech.

Docházelo zde k úmyslnému nakažování lidí rozličnými chorobami nebo k aplikaci různých látek, jejichž účinek se po usmrcení dotyčných zkoumal při pitvě. Mnohé pokusy se prováděly s dětmi, např. pokusy s novorozenci spočívající v tom, jak dlouho vydrží takové dítě bez jídla. Prováděly se rozličné chirurgické operace, často bez umrtvení a končící smrtí operovaných. Jednalo se např. o amputace či kastrace. U dvojčat docházelo buď k pokusům s propojením jejich organizmů nebo se testovala vzájemná telepatie, kdy jedno z dvojčat bylo mučeno a pozorovalo se, zda to druhé něco pozná, aniž by svého sourozence vidělo.

Asi nejznámější doktor, který takové pokusy prováděl, je doktor Josef Mengele.

Guatemalský experiment

Americký experiment probíhal ve Guatemalský od roku 1946 do 1948. Vojáci, vězni, prostitutky a duševně nemocní pacienti byli infikováni syfilidem či kapavkou, aniž by poskytli informovaný souhlas a následně byla většina léčena antibiotiky. Následkem nemoci přesto zemřelo 83 lidí. Vedoucí lékař John Charles Cutler se později podílel také na studii Tuskegee. USA se za experiment omluvily až roku 2010.

Studie Tuskegee

V alabamské obci Tuskegee byli od roku 1932 do 1972 pozorováni chudí venkovští černoši nakažení syfilidem. Účelem bylo zmapovat přirozený průběh nemoci. Již od r. 1943 byla léčba syfilidu známá, studovaní lidé však nebyli seznámeni ani se svou účastí na studii, ani s existencí léku a mnozí ani nevěděli, čím jsou nakaženi a mysleli si, že jsou adekvátně léčeni. Studii přežilo 8 mužů a dočkali se prezidentské omluvi, neboť výzkum byl podporován vládními zdroji.

Studie o náhlých úmrtích kojenců

Za účelem zjištění příčiny náhlých úmrtí dětí bylo roku 1998 vystaveno několik tříměsíčních dětí po řadu hodin prostředí se sníženou koncentrací kyslíku. Rodiče nebyli dostatečně informováni, co tento pokus obnáší a jaká jsou jeho rizika. Reálně při tom hrozilo poškození zdraví dětí.

Reference

  1. KOŘENEK, Josef. Lékařská etika. Vyd. 1. Praha: Triton, 2002, s. 13. ISBN 8072542354.
  2. KOŘENEK, Josef. Lékařská etika. Vyd. 1. Praha: Triton, 2002, s. 42. ISBN 8072542354.
  3. MATĚJEK, Jaromír. Svědomí v lékařské etice. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 34. ISBN 8021041323.
  4. KOŘENEK, Josef. Lékařská etika. Vyd. 1. Praha: Triton, 2002, s. 13. ISBN 8072542354.

Použitá literatura

  • Hocking new details of US STD experiments in Guatemala. The Guardian [online]. 2011 [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/world/2011/aug/30/guatemala-experiments
  • KOŘENEK, Josef. Lékařská etika. Vyd. 1. Praha: Triton, 2002, 276 s. ISBN 8072542354.
  • MATĚJEK, Jaromír. Svědomí v lékařské etice. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 96 s. ISBN 8021041323.
  • MUNZAROVÁ, Marta. Úvod do studia lékařské etiky a bioetiky. 2. dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 43 s. ISBN 8021030186.
  • MUNZAROVÁ, Marta. Lékařský výzkum a etika. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, 120 s. ISBN 8024709244.
  • PROCTOR, Robert. Rasová hygiena: lékařství v době nacismu. Vyd. 1. Praha: Academia, 2009, 425 s. ISBN 9788020017635.