Kolektivní licenční smlouva

Z WikiKnihovna

Autor: Jana Pekárková

Klíčová slova: kolektivní správci, uživateská licence, knihovna

Synonyma: ---

Související pojmy:

   nadřazené - autorské právo
   podřazené - ---


Kolektivní správa autorských práv

Institut kolektivní správy má počátek ve Francii, kde v roce 1850 vznikl první kolektivní správce. V roce 1882 v Itálii, 1902 v Německu a v roce 1926 v USA. První československý kolektivní správce práv – Ochranný svaz autorský – vznikl v roce 1919.[1]

Kolektivní správce působí jako prostředník mezi autorem a uživatelem licence. Autor, případně oprávněná osoba, svěří kolektivnímu správci právo uzavírat licenční smlouvy na jeho díla, ten vykonává potřebné administrativní úkony a autorovi vyplácí honorář. Uživatel licence má jednáním s kolektivním správcem možnost získat současně jedním úkonem licenci na velké množství děl. Kolektivní správu autorských práv řeší § 95 – 105 zákona č. 121/2000 Sb. (autorský zákon) [2]

Kolektivním správcem je právnická osoba, hospodařící neziskově, sdružující nositele práv. Oprávnění k výkonu kolektivní správy uděluje na základě písemné žádosti Ministerstvo kultury ČR. Kolektivní správci mají zákonnou povinnost vůči nositelům práv, uživatelům a ministerstvu kultury. Povinně jsou kolektivně spravovaná práva na odměnu za:

  • užití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vyjma osobní potřebu
  • užití zvukového záznamu vyjma osobní potřebu
  • zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu
  • zhotovení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu fyzické osoby nebo pro vnitřní potřebu právnické osoby
  • opětovný prodej originálu díla uměleckého
  • půjčování originálu nebo rozmnoženiny vydaného díla.[3]

Kolektivní správu nelze vykonávat v případě databází, dále televizního a rozhlasového vysílání. [4]

Přehled kolektivních správců autorských práv v České republice

DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura,

INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukově obrazových záznamů o. s.

OSA,Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním,

OOA-S, Ochranná organizace autorská -- Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl,

Občanské sdružení Gestor, ochranný svaz autorský,

OAZA, Ochranná asociace zvukařů - autorů.[5]

Další subjekty půvobící v oblasti ochrany práv k duševnmu vlastnictví

IFPI ČR Mezinárodní federace fonografického průmyslu, Národní skupina České republiky (ČNS IFPI),

ČPU Česká protipirátská unie (dříve Unie videodistributorů),

APKSAsociace provozovatelů kopírovacích služeb

Licenční smlouvy českých knihoven

Na základě kolektivní licenční smlouvy ze dne 2. 1. 2004 s dodatkem ze dne 3. 7. 2006 o půjčování zvukových záznamů, zachycujících autorská díla, umělecké výkony výkonných umělců a jiné zvuky, uzavřené mezi kolektivními správci OSA, DILIA a INTERGRAM a Národní knihovnou ČR mohou knihovny zapsané v evidenci knihoven MK ČR absenčně půjčovat výše uvedené zvukové záznamy. [6]

V souladu s ustanovením autorského zákona o nedivadelním (živém) provozování děl uzavřely agentura DILIA a Národní knihovna ČR 31. 10. 2006 hromadnou smlouvu o veřejném čtení.[7] Za veřejné se nepovažuje čtení, které se uskuteční v rámci spolupráce se školami jako součást vyučování a čtení pro zdravotně postižené osoby.

Licence k tzv. elektronickému dodávání dokumentů, tj. zpřístupňování autorského díla včetně zhotovení rozmnoženiny zveřejněného díla, je řešena smlouvou, kterou uzavřely DILIA Národní knihovna ČR.[8]


Poznámky

  1. Nobilisová Zuzana. Zpráva ze semináře Autorský zákon v zemích Evropské unie. Inflow: information journal [online]. 2010, roč. 3, č. 1 [cit. 2013-05-18]. Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/zprava-ze-seminare-autorsky-zakon-v-zemich-evropske-unie>. ISSN 1802-9736.
  2. Zákon č. 121/2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In: Sbírka zákonů ČR. 2000. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=49278&fulltext=&nr=121~2F2000&part=&name=&rpp=100#local-content
  3. § 96 autorského zákona
  4. ŠULC, Petr a Aleš BARTOŠ. Autorské právo: v otázkách a odpovědích. Praha: Pierot, 2012, s. 55-56. ISBN 9788073532239.
  5. Občanská sdružení oprávněná k výkonu kolektivní správy práv. Ministerstvo kultury [online]. 2007 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=360
  6. Nové podmínky pro půjčování zvukových záznamů v knihovnách. In: Informace pro knihovny: portál Knihovnického institutu Národní knihovny ČR [online]. 2004 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/ZvukPujcPodm.htm
  7. Veřejná čtení (informace pro knihovny). DILIA divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení [online]. 2012 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.dilia.cz/index.php/component/k2/item/8421-verejna-cteni-informace-pro-knihovny
  8. Elektronické dodávání dokumentů (EDD). DILIA divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení [online]. 2011 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://www.dilia.cz/index.php/component/k2/item/8418-elektronicke-dodavani-dokumentu-edd