Knihovnické spolky 1918-1938

Z WikiKnihovna

Autor: Petr Urban


V souvislosti se snahou o rozvoj knihoven a knihovnictví na území dnešní České republiky vznikaly tzv. knihovnické spolky. První knihovní zákon vstoupil v platnost v roce 1919 a částečně za něj vděčíme mj. jednomu z tehdejších knihovnických spolků. Tato sdružení se zasazovala o další rozvoj celého oboru knihovnictví. První snahy o sdružování knihovníků do komunit pochází z USA z poslední třetiny 19. století a doputovaly až do našich končin. [1] Myšlenka spolku vychází z premisy, že více hlasů je lépe slyšet. Reformátoři knihovnictví by navíc pravděpodobně nezaznamenali úspěch, kdyby nebyli schopni se se svými kolegy domluvit na některých postupech a přístupech k problematice. Bylo potřeba najít jednotnou vizi pro budoucnost.

Spolky před rokem 1918

Na území pozdější první republiky působil do října 1906 Svaz osvětový prostřednictvím svého knihovního odboru. Za jeho program byl zodpovědný český básník A. Sova, později pak Zdeněk Václav Tobolka. Tuto organizaci považujeme za přímého předchůdce pozdějšího Spolku československých knihovníků. K jejím zásluhám patřila práce a snahy o prosazení knihovnického zákona, k němuž ovšem za dob Rakouska-Uherska nedošlo. [2]

Situace po roce 1918

Po skončení první světové války v roce 1918 a založení Republiky československé již byla v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vybudována rozsáhlá síť knihoven, která v roce 1920 čítala celkem 6606 veřejně přístupných knihoven. Tehdy se na našem území vyskytovaly také knihovny s literaturou v jazyce německém, jichž existovalo méně než 600. Některé okresy nicméně patřily mezi progresivní, kde např. 90 % obcí mělo knihovny, zatímco v jiných okresech provozovalo knihovny pouhých 10 % obcí. Na Slovensku se ve stejné době vyskytovalo kolem 100 knihoven a např. Bratislava nebyla vybavena dokonce ani jedinou veřejnou slovenskou knihovnou. Ke státu tehdy patřila ještě Podkarpatská Rus, o počtu knihoven se záznamy nedochovaly. O situaci nicméně něco vypovídá fakt, že zhruba polovina obyvatel tamního území byla negramotná. [3]

Knihovníci, potažmo knihovnické spolky před sebou očividně měli spoustu práce. Bylo třeba dát řád systému knihoven, podpořit jejich rozvoj, zejména v oblastech, kde knihovny patřily k málo častým jevům. Zpřístupňování knih prostřednictvím knihoven bylo rovněž jedním z prostředků boje s nevzdělaností, případně až negramotností obyvatelstva. [3]

Spolek československých knihovníků a jejich přátel (1919–1927)

Nedlouho po vzniku první republiky z důvodů výše uvedených a dalších potřeb rozvíjejícího se knihovnictví byl založen první knihovnický spolek. Spolek československých knihovníků a jejich přátel začal fungovat 1. června 1919. Prvním předsedou byl zvolen dr. Josef Volf. K osobnostem, které se o vznik spolku zapříčinily, patří Zdeněk Václav Tobolka. [4] Tobolka byl knihovník, historik a v pozdějších letech stále více politik, který se mj. zasadil o první knihovní zákon. V prvních letech se jednání spolku neúčastnil, jeho iniciativa započala na sjezdu v Olomouci v roce 1923. Jeho aktivita se následně zvyšovala, až byl v roce 1925 zvolen předsedou. V roce 1928 rezignoval kvůli nesrovnalostem v rozpočtu. [5]

Spolek československých knihovníků a jejich přátel působil nejdříve v Čechách, působnost postupně rozšířil také na Moravu a na Slovensko. Spolek byl založen, funkci nicméně zprvu neplnil vzorově. Bohuslav Koutník svou činností spolek oživil svými návrhy. Od té doby spolek fungoval jako propagátor knihovnictví a byly navázány kontakty se zahraničními knihovníky. Z návrhů vzešlo také vydávání odborného knihovnického časopisu, které bylo realizováno v roce 1920. Časopis se nazýval Knihy a knihovny a po roce vydávání zanikl. Úspěšnější byl až Časopis československých knihovníků, jenž byl vydáván v letech 1922 až 1944. K dalším úspěchům spolku patří určení ústředí výměnné služby. Stala se jím Knihovna Národního shromáždění v roce 1920. [2] V témže roce byla založena Státní knihovnická škola v Praze. [6]

Spolek s partnery uspořádal Mezinárodní kongres knihovníků a přátel knihy v Praze v roce 1926. Zúčastnilo se ho 686 lidí z celkem 291 institucí, což bylo na svou dobu výjimečné – i s přihlédnutím k tomu, v jakých podmínkách akce vznikala. Organizátoři práci odváděli prakticky bez finančních prostředků. Kongres přispěl ke vzniku mezinárodní knihovnické organizace, což musíme chápat jako výrazný mezinárodní úspěch. Ve Spolku československých knihovníků a jejich přátel panovaly neshody, které eskalovaly v roce 1927 ustanovením Spolku veřejných knihovníků. Spolek československých knihovníků a jejich přátel mezitím pokračoval ve své činnosti. [4]

Spolek veřejných obecních knihovníků (1927–1935)

V Brně vznikl Spolek veřejných obecních knihovníků a do čela byl zvolen Jiří Mahen, jenž do té doby působil jako ředitel Městské veřejné knihovny v Brně. Dal najevo, že nehodlá konkurovat Spolku československých knihovníků. Nové uskupení řešilo problémy a požadavky veřejných knihovníků, zatímco ve vedení Spolku československých knihovníků setrvali zástupci odborných a vědeckých knihoven. Právě jejich převaha původně vedla k založení Spolku veřejných obecních knihovníků. Ve Spolku československých knihovníků nastala krizová situace, která vedla k vytvoření dvou stran. Jednu z nich vedl Tobolka. Se skupinou přívrženců spolek opustil a v roce 1930 založil Československou knihovědnou společnost. O dva roky později spatřilo světlo světa Sdružení venkovských knihovníků při Svobodném učení selském. [4]

Období před válkou (1935–1938)

Vzhledem k probíhající hospodářské krizi se ovšem brzy ozvaly hlasy, že by všechna uskupení měla spojit síly. V roce 1935 sloučením vzniklo Ústředního spolku československých knihovníků. Jeho činnost v následujících letech pokračuje, a to i během druhé světové války. [4]

Další knihovnické spolky

  • Spolek německých knihovníků v Československu (založen 20. listopadu 1921)

Použité zdroje

  1. CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl.vyd. Praha: Karolinum, 2002, s. 63. ISBN 80-246-0323-3
  2. 2,0 2,1 CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl.vyd. Praha: Karolinum, 2002, s. 189 – 190. ISBN 80-246-0323-3 Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „blbepovinnosti“ použit vícekrát s různým obsahem
  3. 3,0 3,1 CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl.vyd. Praha: Karolinum, 2002, s. 181 – 182. ISBN 80-246-0323-3 Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „CEJPEK“ použit vícekrát s různým obsahem
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 BURGETOVÁ, PhDr. Jarmila. Knihovnické spolky v předmnichovské Československé republice. Knihovna plus [online]. 2012, č. 2 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus122/burget.htm Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „burgetova“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „burgetova“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „burgetova“ použit vícekrát s různým obsahem
  5. CHADIMOVÁ, Jana. Zdeněk Václav Tobolka. Ikaros: Kdo byl kdo - knihovníci a informační pracovníci [online]. 2005, roč. 9, č. 10 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/zdenek-vaclav-tobolka
  6. CEJPEK, Jiří. Ladislav Jan Živný. BULLETIN SKIP [online]. 2002, č. 2 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://wwwold.nkp.cz/o_knihovnach/konsorcia/skip/Bull02_28.htm