Knihovnické školství 1918-1938: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
 
(Není zobrazeno 44 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
'''Autor:''' Petra Trembošová
 
'''Autor:''' Petra Trembošová
  
 +
'''Klíčová slova:''' školství, vzdělávání, knihovnictví
  
  
Události po 1. světové válce výrazně ovlivnily vývoj jak československého '''knihovnického školství''', tak knihovnictví jako celku. Mimo osobnostních vlastností je pro povolání knihovníka určující také vzdělání, avšak za Rakouskouherské monarchie neexistovaly střední ani vysoké školy, které by poskytovaly vzdělání v tomto oboru a připravili knihovníky na výkon jejich povolání, i přesto ale České země měli poměrně rozsáhlou síť knihoven. Situace na Slovensku byla podstatně horší. Vznik demokratického státu a dostupnost knihoven široké veřejnosti měl za důsledek rostoucí zájem o kulturu, čímž vrostly také požadavky na profesi knihovníka, které se do té doby věnovali knihovníci vědci, učitelé, spisovatelé, básníci a další lidé bez odborného knihovnického vzdělání <ref>CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. HLAVÁČEK Ivan, KNEIDL Jaroslav. Praha: Karolinum, 1998, s. 152. ISBN 80-7184-163-3. </ref>, které do 20. let 20. století nemělo žádnou pevnou základnu. Meziválečné období může být obecně charakterizováno jako rozkvět československého knihovnického školství a profesionalizace knihovnictví.
+
Události po 1. světové válce výrazně ovlivnily vývoj jak československého '''knihovnického školství''', tak knihovnictví jako celku. Za Rakousko-uherské monarchie neexistovaly střední ani vysoké školy, které by poskytovaly vzdělání v tomto oboru a připravily tak knihovníky na výkon jejich povolání. Vznik demokratického státu a dostupnost knihoven široké veřejnosti měl za důsledek rostoucí zájem o kulturu, čímž vrostly také požadavky na profesi knihovníka, které se do té doby věnovali knihovníci vědci, učitelé, spisovatelé, básníci a další lidé bez odborného knihovnického vzdělání, které do 20. let 20. století nemělo žádnou pevnou základnu. Meziválečné období může být obecně charakterizováno jako rozkvět československého knihovnického školství a profesionalizace knihovnictví.
  
 
== 1918 - 1920 ==
 
== 1918 - 1920 ==
  
Toto období je typické snahou vytvořit základnu v rámci ministerstva školství. Angloamerické knihovnictví mělo velký vliv na vývoj v Československu a stalo se vzorem i pro vytvoření knihovnického vzdělávacího systému. Pod jeho vlivem se již před první světovou válkou objevila myšlenka zavést knihovnické kurzy. Mezi hlavní propagátory patřil Ladislav Jan Živný, který až v prosinci roku 1918 vedl první knihovnický kurz pro veřejné knihovny, kterého se zúčastnilo,15 posluchačů a v dubnu 1919 se pak konaly dvouměsíční knihovnické kurzy, které absolvovalo celkem sedmdesát zájemců. <ref>Tamtéž, s. 152</ref>
+
Toto období je typické snahou vytvořit základnu v rámci ministerstva školství. Angloamerické knihovnictví mělo velký vliv na vývoj v Československu a stalo se vzorem i pro vytvoření knihovnického vzdělávacího systému. Pod jeho vlivem se již před první světovou válkou objevila myšlenka zavést knihovnické kurzy. Mezi hlavní propagátory patřil Ladislav Jan Živný, který až v prosinci roku 1918 vedl první knihovnický kurz pro veřejné knihovny, kterého se zúčastnilo 15 posluchačů a v dubnu 1919 se pak konaly dvouměsíční knihovnické kurzy, které absolvovalo celkem sedmdesát zájemců. <ref>CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-767-4. S. 143.</ref>
  
 
Náplní těchto kurzů byly základní knihovnické disciplíny, jako je:
 
Náplní těchto kurzů byly základní knihovnické disciplíny, jako je:
Řádek 18: Řádek 19:
 
</ul>
 
</ul>
  
Další z důsledků působení angloamerického knihovnictví bylo schválení Zákonu o veřejných knihovnách obecních, známý jako první knihovnický zákon, který mimo jiné stanovil zásady vzdělávání knihovníků, čímž zvýšil  nároky nároky na kvalifikaci těch, kteří tuto pozici zastávali. "Knihovníci působící v obcích nad 10 000 obyvatel museli zpravidla absolvovat Státní knihovnickou školu. Pro knihovníky v obcích od 2000 do 10 000 obyvatel byly určeny státní knihovnické kurzy. K nim později přibyly krátkodobé knihovnické kurzy pro knihovníky v místech, kde žilo méně než 2000 obyvatel.“ <ref>Tamtéž, s. 147</ref> Přesto však v knihovnách stále převládali dobrovolníci, díky kterým se zásady zákona vžily do praxe. Právě pro ně byla Ministerstvem školství a národní a osvěty vydána Příručka pro veřejné knihovny, Příručka pro nejmenší knihovny, Knihovníkova praxe, Zakládání a vedení veřejných knihoven.
+
Další z důsledků působení angloamerického knihovnictví bylo schválení Zákonu o veřejných knihovnách obecních, známý jako [[1. knihovní zákon|první knihovní zákon]], který mimo jiné stanovil zásady vzdělávání knihovníků, čímž zvýšil  nároky nároky na kvalifikaci těch, kteří tuto pozici zastávali. "Knihovníci působící v obcích nad 10 000 obyvatel museli zpravidla absolvovat Státní knihovnickou školu. Pro knihovníky v obcích od 2000 do 10 000 obyvatel byly určeny státní knihovnické kurzy. K nim později přibyly krátkodobé knihovnické kurzy pro knihovníky v místech, kde žilo méně než 2000 obyvatel.“ <ref>Tamtéž, S. 143-144.</ref> Přesto však v knihovnách stále převládali dobrovolníci, díky kterým se zásady zákona vžily do praxe. Právě pro ně byla Ministerstvem školství a národní a osvěty vydána ''Příručka pro veřejné knihovny, Příručka pro nejmenší knihovny, Knihovníkova praxe, Zakládání a vedení veřejných knihoven''.
  
Zásadní zlom pak přišel v roce 1920, kdy byla založena první Státní knihovnická škola v Praze, jejíž základním kamenem bylo rozšíření kurzů Ladislava Jana Živného. Byla to jednoletá škola, která podléhala Ministerstva školství a národní osvěty, jejíž ředitelem se stal Zdeněk Václav Tobolka a jako učitel na ní také působil L.J. Živný. Na tuto školu byli přijímáni i studenti bez maturity. Kritérium přijetí byla zkouška, která prověřovala znalosti české a slovenské literatury a znalosti hlavních děl světové literatury z hlediska potřeb knihovny. Uchazeči bez maturity museli podstoupit ještě jednu zkoušku na úrovni absolventa střední školy a prokázat tak znalosti nutné pro knihovnickou praxi. Přednášela zde řada důležitých osobností českého knihovnictví, které se vydáváním nových publikací zasloužily o doplnění chybějících učebních materiálů. <ref>CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. Praha: Karolinum, 2005. s. 205. ISBN 80-246-1037-X.</ref>
+
Zásadní zlom pak přišel v roce 1920, kdy byla založena první Státní knihovnická škola v Praze, jejíž základním kamenem bylo rozšíření kurzů Ladislava Jana Živného. Byla to jednoletá škola, která podléhala Ministerstva školství a národní osvěty, jejíž ředitelem se stal Zdeněk Václav Tobolka. Na tuto školu byli přijímáni i studenti bez maturity. Kritérium přijetí byla zkouška, která prověřovala znalosti české a slovenské literatury a znalosti hlavních děl světové literatury z hlediska potřeb knihovny. Uchazeči bez maturity museli podstoupit ještě jednu zkoušku na úrovni absolventa střední školy a prokázat tak znalosti nutné pro knihovnickou praxi. Přednášela zde řada důležitých osobností českého knihovnictví, které se vydáváním nových publikací zasloužily o doplnění chybějících učebních materiálů.
  
 +
== 1921 - 1928 ==
 +
 +
Rok po založení Státní knihovnické školy v Praze, vznikla také německá jednoletá Státní knihovnická škola v Ústí nad Labem kvůli podstatné německé menšině na našem území.
 +
 +
V letech 1920 - 1927 absolvovalo českou Státní knihovnickou školu 169 studentů, z nichž 80 složilo zkoušky na veřejné knihovny a 89 na vědecké <ref>CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. HLAVÁČEK Ivan, KNEIDL Jaroslav. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-163-3. S. 161.</ref>. Celkově se však v Československu projevovala nespokojenost s úrovní vzdělání knihovníků, pro které stále neexistovala žádná vysoká škola, proto se Z.V. Tobolka snažil spojit knihovnické školství s Univerzitou Karlovou. Na jeho popud byly pak 26.9.1927 zřízeny dvousemestrové a čtyřsemestrové kurzy pro vzdělávání v knihovnictví vědeckém a administrativním, jejíchž ředitelem se stal sám Tobolka, který v květnu tohoto roku habilitoval jako první docent knihovědy. Docházelo také k prohlubování rozdílů mezi vědeckými a veřejnými knihovnami, a s tím vyvstávalo stále více otázek o přípravě kvalifikovaných pracovníků pro oba typy knihoven.
 +
V roce 1927 přerušila svou činnost první Státní knihovnická škola. O rok později byla nově otevřená a zreorganizovaná.
 +
 +
== 1929 - 1938 ==
 +
V tomto období vývoj ustál. [[Hospodářská krize]] neměla na knihovnické školství výrazný dopad, s výjimkou dočasného uzavření Statní knihovnické školy, která trpěla značnými finančními problémy, a proto byla uzavřena. V roce 1938 v důsledku německé okupace ohraničí skončila významná éra ve vývoji československého knihovnického školství.
 +
 +
== Poznámky ==
 +
 +
<references />
  
 
== Použitá literatura ==
 
== Použitá literatura ==
 +
BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. 1. vyd. Praha: Československý kompas, 1925, 612 s.
 +
 +
CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví v českých zemích a vybrané kapitoly z obecných dějin. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, 192 s. ISBN 80-718-4163-3.
 +
 +
CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, 179 s. ISBN 80-718-4767-4.
  
<references />
+
POLAČKOVÁ, Jana. Knihovnictví jako profese - 1. [online]. [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2012-roc-64/10-2012/knihovnictvi-jako-profese-1-102-1300.htm#15

Aktuální verze z 24. 1. 2015, 20:18

Autor: Petra Trembošová

Klíčová slova: školství, vzdělávání, knihovnictví


Události po 1. světové válce výrazně ovlivnily vývoj jak československého knihovnického školství, tak knihovnictví jako celku. Za Rakousko-uherské monarchie neexistovaly střední ani vysoké školy, které by poskytovaly vzdělání v tomto oboru a připravily tak knihovníky na výkon jejich povolání. Vznik demokratického státu a dostupnost knihoven široké veřejnosti měl za důsledek rostoucí zájem o kulturu, čímž vrostly také požadavky na profesi knihovníka, které se do té doby věnovali knihovníci vědci, učitelé, spisovatelé, básníci a další lidé bez odborného knihovnického vzdělání, které do 20. let 20. století nemělo žádnou pevnou základnu. Meziválečné období může být obecně charakterizováno jako rozkvět československého knihovnického školství a profesionalizace knihovnictví.

1918 - 1920

Toto období je typické snahou vytvořit základnu v rámci ministerstva školství. Angloamerické knihovnictví mělo velký vliv na vývoj v Československu a stalo se vzorem i pro vytvoření knihovnického vzdělávacího systému. Pod jeho vlivem se již před první světovou válkou objevila myšlenka zavést knihovnické kurzy. Mezi hlavní propagátory patřil Ladislav Jan Živný, který až v prosinci roku 1918 vedl první knihovnický kurz pro veřejné knihovny, kterého se zúčastnilo 15 posluchačů a v dubnu 1919 se pak konaly dvouměsíční knihovnické kurzy, které absolvovalo celkem sedmdesát zájemců. [1]

Náplní těchto kurzů byly základní knihovnické disciplíny, jako je:

  • bibliografie
  • dějiny knihy
  • dějiny knihoven
  • katalogizace
  • klasifikace a správa knihoven.

Další z důsledků působení angloamerického knihovnictví bylo schválení Zákonu o veřejných knihovnách obecních, známý jako první knihovní zákon, který mimo jiné stanovil zásady vzdělávání knihovníků, čímž zvýšil nároky nároky na kvalifikaci těch, kteří tuto pozici zastávali. "Knihovníci působící v obcích nad 10 000 obyvatel museli zpravidla absolvovat Státní knihovnickou školu. Pro knihovníky v obcích od 2000 do 10 000 obyvatel byly určeny státní knihovnické kurzy. K nim později přibyly krátkodobé knihovnické kurzy pro knihovníky v místech, kde žilo méně než 2000 obyvatel.“ [2] Přesto však v knihovnách stále převládali dobrovolníci, díky kterým se zásady zákona vžily do praxe. Právě pro ně byla Ministerstvem školství a národní a osvěty vydána Příručka pro veřejné knihovny, Příručka pro nejmenší knihovny, Knihovníkova praxe, Zakládání a vedení veřejných knihoven.

Zásadní zlom pak přišel v roce 1920, kdy byla založena první Státní knihovnická škola v Praze, jejíž základním kamenem bylo rozšíření kurzů Ladislava Jana Živného. Byla to jednoletá škola, která podléhala Ministerstva školství a národní osvěty, jejíž ředitelem se stal Zdeněk Václav Tobolka. Na tuto školu byli přijímáni i studenti bez maturity. Kritérium přijetí byla zkouška, která prověřovala znalosti české a slovenské literatury a znalosti hlavních děl světové literatury z hlediska potřeb knihovny. Uchazeči bez maturity museli podstoupit ještě jednu zkoušku na úrovni absolventa střední školy a prokázat tak znalosti nutné pro knihovnickou praxi. Přednášela zde řada důležitých osobností českého knihovnictví, které se vydáváním nových publikací zasloužily o doplnění chybějících učebních materiálů.

1921 - 1928

Rok po založení Státní knihovnické školy v Praze, vznikla také německá jednoletá Státní knihovnická škola v Ústí nad Labem kvůli podstatné německé menšině na našem území.

V letech 1920 - 1927 absolvovalo českou Státní knihovnickou školu 169 studentů, z nichž 80 složilo zkoušky na veřejné knihovny a 89 na vědecké [3]. Celkově se však v Československu projevovala nespokojenost s úrovní vzdělání knihovníků, pro které stále neexistovala žádná vysoká škola, proto se Z.V. Tobolka snažil spojit knihovnické školství s Univerzitou Karlovou. Na jeho popud byly pak 26.9.1927 zřízeny dvousemestrové a čtyřsemestrové kurzy pro vzdělávání v knihovnictví vědeckém a administrativním, jejíchž ředitelem se stal sám Tobolka, který v květnu tohoto roku habilitoval jako první docent knihovědy. Docházelo také k prohlubování rozdílů mezi vědeckými a veřejnými knihovnami, a s tím vyvstávalo stále více otázek o přípravě kvalifikovaných pracovníků pro oba typy knihoven. V roce 1927 přerušila svou činnost první Státní knihovnická škola. O rok později byla nově otevřená a zreorganizovaná.

1929 - 1938

V tomto období vývoj ustál. Hospodářská krize neměla na knihovnické školství výrazný dopad, s výjimkou dočasného uzavření Statní knihovnické školy, která trpěla značnými finančními problémy, a proto byla uzavřena. V roce 1938 v důsledku německé okupace ohraničí skončila významná éra ve vývoji československého knihovnického školství.

Poznámky

  1. CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-767-4. S. 143.
  2. Tamtéž, S. 143-144.
  3. CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. HLAVÁČEK Ivan, KNEIDL Jaroslav. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-163-3. S. 161.

Použitá literatura

BRADÁČ, Ludvík. Československé knihovnictví. 1. vyd. Praha: Československý kompas, 1925, 612 s.

CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví v českých zemích a vybrané kapitoly z obecných dějin. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, 192 s. ISBN 80-718-4163-3.

CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, 179 s. ISBN 80-718-4767-4.

POLAČKOVÁ, Jana. Knihovnictví jako profese - 1. [online]. [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2012-roc-64/10-2012/knihovnictvi-jako-profese-1-102-1300.htm#15