Hardback: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Řádek 43: Řádek 43:
 
== '''Historie tuhé knižní vazby:''' ==
 
== '''Historie tuhé knižní vazby:''' ==
  
                První tuhé knižní vazby vznikaly v dobách, kdy pergamen nahradil papyrusové svitky. Pergamen byl pevnější  a nedal se tak dobře smotávat do svitků jako papyrus. V Přední Asii proto začali pergamenové listy místo smotávání překládat napůl a vkládat je do sebe. Díky tomu vznikly pergamenové '''složky'''  podobné knihám jak je známe dnes. Tvar dnešní knihy ale měly už i hliněné destičky, které existovaly dávno před vynálezem pergamenu.  Tyto hliněné destičky se k sobě svazovaly nití nebo drátěnými kroužky a jejich tvaru se říkalo codex (caudex). 4
+
První tuhé knižní vazby vznikaly v dobách, kdy pergamen nahradil papyrusové svitky. Pergamen byl pevnější  a nedal se tak dobře smotávat do svitků jako papyrus. V Přední Asii proto začali pergamenové listy místo smotávání překládat napůl a vkládat je do sebe. Díky tomu vznikly pergamenové '''složky'''  podobné knihám jak je známe dnes. Tvar dnešní knihy ale měly už i hliněné destičky, které existovaly dávno před vynálezem pergamenu.  Tyto hliněné destičky se k sobě svazovaly nití nebo drátěnými kroužky a jejich tvaru se říkalo codex (caudex). 4
 
 
                O tom jak vypadaly první pergamenové knižní vazby nemáme moc informací. Víme ale, že od doby karolinské a následně v celém středověku, byly knihy nákladně zdobeny drahými materiály. Dějiny knižní vazby proto úzce souvisí s dějinami uměleckých řemesel. Knihy měly prkénkové desky, které byly potaženy kůží nebo látkou a na tento potah byla aplikována výzdoba. Knihy se pak do polic neukládaly hřbetem ven, nýbrž hřbety k sobě, aby vynikla jejich výzdoba. 5
 
 
 
                Během renesance se začala místo těžkých knižních desek používat lepenka. Knihy se tak zlehčily, zlevnily a měly příjemnější formát. V roce 1830 byl v Anglii vymyšlen nový potahový materiál - knihařské plátno.  6
 
  
 +
O tom jak vypadaly první pergamenové knižní vazby nemáme moc informací. Víme ale, že od doby karolinské a následně v celém středověku, byly knihy nákladně zdobeny drahými materiály. Dějiny knižní vazby proto úzce souvisí s dějinami uměleckých řemesel. Knihy měly prkénkové desky, které byly potaženy kůží nebo látkou a na tento potah byla aplikována výzdoba. Knihy se pak do polic neukládaly hřbetem ven, nýbrž hřbety k sobě, aby vynikla jejich výzdoba. 5
  
 +
Během renesance se začala místo těžkých knižních desek používat lepenka. Knihy se tak zlehčily, zlevnily a měly příjemnější formát. V roce 1830 byl v Anglii vymyšlen nový potahový materiál - knihařské plátno.  6
  
 
== Užitečné odkazy ==
 
== Užitečné odkazy ==

Verze z 8. 12. 2014, 18:58

Autor: Monika Langerová

Klíčová slova: hardback, pevná vazba

Synonyma: pevný obal knih, vázané knihy, 

Související pojmy:

nadřazené - vazba

podřazené - kodex, desky, 


Hardback

Hardback,  je označení pro druh knihařské vazby. Vazba je obal, který knihu udržuje pohromadě, chrání ji před poškozením a případně ji i zdobí. [1]  V češtině se častěji setkáme s názvem tuhá nebo pevná vazba. Knihu v tuhé vazbě poznáme podle toho, že jsou její desky vyrobeny  z lepenky nebo z plastu a oproti měkké vazbě (paperback) jsou pevnější, kvalitnější, vydrží delší dobu a jsou také dražší.


Rozdíl mezi tuhou a měkkou vazbou:

  • Tuhá vazba je mnohem starší než vazba měkká a prošla si dlouhým vývojem.
  • Tuhé vazby mají desky, měkké vazby mají obálku
  • Tuhé vazby se nedají ohýbat, měkké vazby se ohýbat dají
  • Tuhé vazby jsou dražší, protože jsou náročnější na materiál
  • Tuhé vazby mají větší odolnost, měkká vazba se rychleji opotřebovává


Dělení tuhých vazeb

Knihařské vazby se všeobecně dělí na měkké, polotuhé a tuhé.  "Rozdělení tuhých vazeb nezávisí na způsobu spojení knižních bloků, jako je tomu u měkkých vazeb, ale na konstrukci desek."  [2]

 

V7 - tuhé vazby s kombinovaným potahem. Kombinovaný znamená, že kniha má například potaženy desky plátnem, ale hřbet je papírový.  

V8 - tuhá vazba s nekombinovaným potahem. Desky jsou, na rozdíl od vazby V7, potaženy pouze jedním druhem materiálu. Nejčastěji je tímto materiálem plátno, ale můžeme se setkat také s laminovaným nebo lakovaným papírem.

V9 - tuhá vazba s deskami z plastů. Při výrobě desek se kombinují různé druhy  termoplastických fólií, někdy  v kombinaci s lepenkou nebo různými vycpávkami. Desky se svařují a tvarují teplem. Takovéto desky z plastu jsou vhodné zejména pro výrobu kapesních diářů, kalendářů, záznamníků, plánovačů nebo příruček.[3] 

Historie tuhé knižní vazby:

První tuhé knižní vazby vznikaly v dobách, kdy pergamen nahradil papyrusové svitky. Pergamen byl pevnější  a nedal se tak dobře smotávat do svitků jako papyrus. V Přední Asii proto začali pergamenové listy místo smotávání překládat napůl a vkládat je do sebe. Díky tomu vznikly pergamenové složky  podobné knihám jak je známe dnes. Tvar dnešní knihy ale měly už i hliněné destičky, které existovaly dávno před vynálezem pergamenu.  Tyto hliněné destičky se k sobě svazovaly nití nebo drátěnými kroužky a jejich tvaru se říkalo codex (caudex). 4

O tom jak vypadaly první pergamenové knižní vazby nemáme moc informací. Víme ale, že od doby karolinské a následně v celém středověku, byly knihy nákladně zdobeny drahými materiály. Dějiny knižní vazby proto úzce souvisí s dějinami uměleckých řemesel. Knihy měly prkénkové desky, které byly potaženy kůží nebo látkou a na tento potah byla aplikována výzdoba. Knihy se pak do polic neukládaly hřbetem ven, nýbrž hřbety k sobě, aby vynikla jejich výzdoba. 5

Během renesance se začala místo těžkých knižních desek používat lepenka. Knihy se tak zlehčily, zlevnily a měly příjemnější formát. V roce 1830 byl v Anglii vymyšlen nový potahový materiál - knihařské plátno.  6

Užitečné odkazy

Jak se dělá kniha - Technický základ pro knihovníky: http://www.inflow.cz/files/vyroba-knihy.pdf

vazba knih -digitální knihovna MZK:  http://kramerius.mzk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:6711a751-6ad8-4d9e-9263-adcfa4c5dd18

 Poznámky

 

  1. TOBOLKA, Zdeněk Václav. Kniha: její vznik, vývoj a rozbor. 1. vyd. str. 180
  2. KAPLANOVÁ, Marie. Moderní polygrafie. 1. vyd. str.332
  3. KAPLANOVÁ, Marie. Moderní polygrafie. 1. vyd. str.333