Databáze pro speciální druhy dokumentů

Z WikiKnihovna
Verze z 25. 11. 2013, 16:32, kterou vytvořil Kalich (diskuse | příspěvky) (→‎Ranking Web of World Repositories)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Zpět na: KISK:Kniha Elektronické informační zdroje (Ondřej Fabián)

Elektronické informační zdroje - Ondřej Fabián

Vymezení pojmů

Termín speciální druhy dokumentů je v oblasti knihovnictví vnímán v širokém kontextu. V oblasti katalogizace zdrojů se pod ním skrývá škála různorodých druhů dokumentů. Může se jednat například o zvukové dokumenty, kartografické dokumenty, rukopisy i elektronické informační zdroje. Z hlediska dokumentografických informačních systémů je sousloví „speciální druhy dokumentů“ vnímáno poněkud odlišně. „Klasické“ databáze mají ve svých informačních fondech převážně články z časopisů. Databáze pro speciální druhy dokumentů registrují veškeré ostatní druhy informačních zdrojů – databáze patentů, norem či šedé literatury, ale i databáze tvořené elektronickými knihami, databáze časopisů nebo databáze databází. Významnou součástí tohoto druhu služeb jsou rovněž faktografické databáze.

Faktografické databáze

Vymezení pojmu

Faktografické databáze jsou typem informační služby, jež jako výsledek vyhledávání přináší uživateli konkrétní údaje, data či fakta o hledaném tématu [CEJPEK, 1998]. Jedná se tedy o primární informace, které mohou být textového, numerického nebo kombinovaného charakteru. Konkrétní příklady faktografických databází tvoří například statistiky, soubory dat o fyzikálních veličinách nebo chemických prvcích, reakcích či sloučeninách. Specifickým typem tohoto druhu dokumentu jsou zdroje encyklopedické povahy. Využití faktografických databází je široké zejména v chemii, fyzice, ekonomických vědách a geografii (informace o státech). Z teoretického hlediska se faktografické databáze rozdělují na:

  1. numerické (hlavně statistiky)
  2. datové (shrnují fakta)
  3. databáze typu průvodců (adresáře firem, katalogy výrobků apod.)

Statistické databáze

Statistické údaje o všech aktuálních jevech z rozličných oborů činností jsou významným a hodnotným informačním zdrojem. Shromažďováním těchto dat jsou pověřeny statistické úřady jednotlivých zemí, které vydávají a zpřístupňují statistické údaje, a to jak na bezplatné, tak v mnoha případech na komerční bázi. Kromě národních statistických úřadů se touto problematikou zabývají i mnohé nadnárodní organizace (mnohdy oborové). K takovým významným producentům databází náleží i Eurostat, OECD nebo OSN. Pro zpracování dat se u tohoto druhu databází obvykle používají speciální klasifikace, číselníky a kódovníky.

DSI Campus Solution

Dsi.png

Tato databáze přináší reprezentativní soubor statistických dat z nejrůznějších oborů. Jedná se prakticky o soubory statistických databází od různých producentů (OECD, Eurostat, UNIDO, Mezinárodní měnový fond atd.). Uživatel získává možnost vyhledávání v hodnotné kolekci statistik s retrospektivou sahající v některých případech až do 50. let minulého století. Přístup do databáze je možný po zaplacení příslušných poplatků.

Domovská stránka systému: http://www.dsidata.com/default/page/slug/about

Eurostat

RTENOTITLE

Eurostat je statistickým úřadem Evropské komise se sídlem v Lucemburku. Produkovány jsou databáze z nejrůznějších činností v rámci EU. Tvorba statistik je vymezena více než 300 právními normami vydanými EU. Vyhledávání v kolekcích je možné bezplatně, pro využití rozšířených funkcí systému je však lepší použít registraci, která je dostupná zdarma.

Domovská stránka systému: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/

Český statistický úřad

RTENOTITLE

Orgánem určeným pro tvorbu databází pro oblast ČR je Český statistický úřad. Tato instituce produkuje a zpřístupňuje velké množství statistických informačních zdrojů z území ČR pro širokou řadu oborů a činností. V rámci lepšího přístupu veřejnosti ke statistikám provozoval Český statistický úřad Národní statistický portál, který měl představovat centrální bod pro uživatele se zájmem o statistické údaje. Zmíněný portál je však skoro rok nedostupný.[1]

Domovská stránka úřadu: http://www.czso.cz/

Ekonomické databáze

Údaje z komerční sféry týkající se ekonomických subjektů působících na trhu jsou jedním z vůbec nejžádanějších typů informací. Hodnota těchto dat je v mnoha případech obrovská a firmy a podniky, které fungují v konkurenčním prostředí, vynakládají nemalé prostředky na získávání informací o trhu, zákaznících a svých bezprostředních i potencionálních konkurentech. Tato komplexní činnost se souhrnně nazývá business intelligence. Sběr informací zaměřený výhradně na konkurenty lze odborně pojmenovat termínem competitive intelligence. Vhodným českým ekvivalentem pro tento pojem se jeví označení konkurenční zpravodajství [PAPÍK, 2001c]. V řadě případů jde honba po takovýchto údajích až za hranici průmyslové špionáže. Avšak získat potřebná data je pochopitelně možné i legální cestou, mnohdy také z volně dostupných zdrojů, jako jsou výroční zprávy nebo ročenky. Pro vyčerpávajícím způsobem zpracované kompletní informace o firmách a subjektech působících na trhu je ale vhodné využít existující informační služby. V optimálním případě pocházejí získané údaje z produkce prestižních firem zabývajících se touto tematikou, jako jsou například Dow Jones nebo Dun & Bradstreet. Informační produkty těchto gigantů jsou sice velmi drahé, v mnoha případech se však firmám jejich zaplacení bohatě zhodnotí.

Databáze z produkce Dow Jones

Dowjones.png

Informační služby Dow Jones jsou rozsáhlé a všechny se věnují problematice obchodních a ekonomických informací. Kromě jiných aktivit je společnost vydavatelem prestižního titulu Wall Street Journal, který je vysoce hodnotným zdrojem informací pro oblast obchodu a burzy. Mimo Wall Street Journalu, který je vlajkovou lodí společnosti, vydává Dow Jones rovněž tituly Barron´s nebo MarketWatch. Z databází, jejichž produkci firma zajišťuje, jsou velmi známými produkty Factiva, Dow Jones Newswires, Dow Jones Indexes a Dow Jones Financial Information Services. Všechny uvedené zdroje jsou vysoce aktuální informační prameny, které slouží řadě velkých světových firem, ale i uživatelům z prostředí odborné veřejnosti. Dále firma poskytuje například monitoring médií, a to i pro lokální uživatele.

Další informace: http://www.dj.com/

Databáze z produkce Dun & Bradstreet

Dun.png

Americká společnost produkuje soubor databází, které dokonalým způsobem mapují celosvětové ekonomické dění. Dun & Bradstreet (D&B) nabízí svá řešení v oblasti podnikových informací výhradně na komerčním základě. Mezi klienty se řadí především velké světové společnosti, ale v poslední době jsou služby zaměřeny stále více i na zákazníky z menších firem. Významným počinem společnosti je také vydávání tzv. finančního ratingu ekonomických subjektů, který určuje míru solventnosti hodnocených společností. Společnost disponuje podrobnými informacemi o 230 milionech firem ze 190 zemí světa. Nejkomplexnější databází z produkce D&B je pak Business Information Reports, která obsahuje reprezentativní údaje o téměř 20 milionech obchodních subjektů [VLASÁK, 2008]. Kolekce databází z produkce D&B je zpřístupňována databázovým centrem ProQuest Dialog či platformou Ebrary. Dostupnými databázemi jsou:

  • D&B - Dun's Electronic Business Directory®
  • D&B - Dun's Financial Records Plus™
  • D&B - Dun's Market Identifiers®
  • D&B European Financial RecordsSM
  • D&B WorldBase® - Canada
  • D&B WorldBase® - Europe
  • D&B WorldBase® - International
  • D&B WorldBase® - U.S.
  • D&B WorldBase® - Who Owns Whom.

Součástí portfolia firmy je i společnost Hoover´s, jejíž informační služby se rovněž týkají sféry ekonomických a obchodních informací a jsou často dostupné také na bezplatné bázi.

Více informací o službách: http://www.dnb.com/us/

Databáze z produkce Thomas Publishing Company

RTENOTITLE

Dalším významným producentem ekonomických informačních služeb je Thomas Publishing Company. Firma byla založena už roku 1898 a jejím klíčovým produktem je databáze Thomas Register of American Manufacturers, kterou zpřístupňuje mimo jiné i databázové centrum ProQuest Dialog (nyní pod názvem Thomas Register Online). Oproti předchozím poskytovatelům nabízí Thomas v rámci svých produktů poněkud širší tematický záběr. Kromě informací o ekonomických subjektech zahrnují databáze i jednotlivé produkty a výrobky, u nichž jsou vždy uvedeny všechny firmy, které se věnují jejich výrobě. Zatímco základní část databáze je volně dostupná, pro využití rozšířených funkcí je nutná registrace. Produkty firmy Thomas jsou zpřístupněny na platformách ThomasNet a Solusource (dříve nazývané ThomasGlobal).

Více informací o službách:
http://www.thomasnet.com/
http://www.solusource.com/

Na českém trhu získala velké množství příznivců a uživatelů služba Wer liefert was?, která postupně z domovského Německa a dalších německy mluvících zemí expandovala také do ČR, na Slovensko, do Chorvatska a do zemí Beneluxu. Uživatelé díky ní získávají přehled o produktech na trhu a jejich dodavatelích.

Databáze firem Albertina a Bisnode

Albertina1.jpg bisnode_logo.jpg

Registr ekonomických subjektů existuje pochopitelně i v českém prostředí. Poměrně kvalitní databázi tohoto typu poskytovala firma Solidited v podobě služby Albertina. Původně byl celý systém vytvářen firmou Albertina Data (proto ten název), poté však několikrát změnil vlastníka. Albertina je informační produkt zpřístupňovaný na komerčním základě, jehož uživatele tvoří především velké firmy, banky a orgány státní správy, ale také malí a střední podnikatelé. Přístup do databáze je realizován přes DVD, a to v několika různých edicích. V květnu roku 2013 došlo ke sloučení Soliditet, s.r.o., Wer liefert was? spol. s r.o., Bisnode Česká republika s.r.o. a jiných do společnosti Česká kapitálová informační agentura, a.s. (ČEKIA), která teď působí pod jménem Bisnode Česká republika a.s.[2]

Více informací o službách: http://www.bisnode.cz/

Geografické databáze

Systémy přinášející široké spektrum aktuálních údajů o zemích a regionech světa patří mezi exemplární příklady faktografických databází. Kromě základních informací týkajících se rozlohy nebo počtu obyvatel bývají velmi často k dispozici rovněž nejrůznější ekonomické nebo sociologické ukazatele.

CountryReports.org

Countryreports.png

Služba CountryReports.org z produkce stejnojmenné firmy je jednou z nejkomplexnějších databází aktuálních informací o všech zemích světa. Základní data o jednotlivých státech (počet obyvatel, rozloha, měna, hrubý domácí produkt, státní symboly atd.) jsou k dispozici zdarma. Podrobnější údaje jsou poté nabízeny v placené části databáze. V rámci propagace služeb je v každém měsíci umožněn zdarma přístup ke kompletním datům jedné vybrané země. Služba je dostupná v několika jazykových mutacích. Domovské Spojené státy americké jsou pak popsány velmi podrobně ve speciální sekci United States Edition. Nově ovšem vznikly také Spanish, French a German Edition, které se věnují zemím z uvedených jazykových oblastí.

Další informace o službě: http://www.countryreports.org/

World Factbook

RTENOTITLE

Druhou významnou službu v této oblasti představuje databáze World Factbook. Poněkud symbolicky ji buduje americká tajná služba CIA, takže v systému lze nalézt také informace o politické situaci a kriminálních a bezpečnostních rizicích dané země. Také tady najde uživatel nejrelevantnější a aktuální data o všech státech světa. Souběžně vychází tato databáze každý rok rovněž v knižní podobě. Přístup ke službě přes internetové rozhraní je k dispozici bezplatně.

Další informace o službě: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/index.html

Country Studies

Countrystudies.jpg

Informace o jednotlivých státech je možné najít ve zcela bezplatném režimu také na stránkách Library of Congress. Konkrétně se jedná o databázi Country Studies, která přináší online verze knih o sledovaných státech, publikovaných v letech 1988-1998. Pouze u vybraných zemí jsou k dispozici informace v podobě tzv. Country profiles s větší aktuálností. U některých států tak dochází k absenci aktuálních údajů, což je největší slabinou jinak poměrně vydařené služby.

Další informace o službě: http://lcweb2.loc.gov/frd/cs/

V českém prostředí vytváří podobnou databázi agentura ČTK. Služba se nazývá Země světa a přístup do ní je realizován na základě placené licence.

Faktografické databáze pro fyziku a chemii

Informační služby z těchto oborů mívají v mnoha případech podobu faktografických databází. Typickými příklady jsou části chemických databází určených pro registraci chemických prvků, sloučenin a reakcí. Tudíž významné databáze Chemical Abstracts, Beilstein a Gmelin, nyní sdruženy pod databází Reaxys ve vlastnictví společnosti Elsevier[3], jsou z velké části faktografické. Na stejné bázi fungují v tomto případě i informační služby pro oblast fyziky (např. Physics Abstracts nebo DIPPR) a dalších příbuzných oborů.

Patentové informační systémy

Problematika patentů a jejich zpřístupňování je vysoce aktuální otázkou. Patentové informace jsou totiž jedním z aktuálních a nejhodnotnějších informačních pramenů. Z uživatelského hlediska je velmi podstatným faktem to, že v současné době je celosvětovým trendem zpřístupňovat patentové informace ve formě plných textů na bezplatné bázi.

Patenty

Patentem se rozumí výhradní, avšak časově omezené právo na využívání určitého vynálezu. Předmětem patentové ochrany bývají zpravidla stroje, výrobky a způsoby či postupy. Patentovány naopak nemohou být nové odrůdy rostlin, nové rasy zvířat a vynálezy, které jsou v rozporu s veřejným pořádkem, lidskostí a dobrými mravy. Žadatel o získání patentu je povinen splnit pro udělení ochrany tři základní podmínky. Jeho vynález musí:

  1. být výsledkem vědecké činnosti
  2. splňovat podmínku novosti
  3. být průmyslově využitelný

Průběh patentového řízení začíná oficiálním podáním patentové přihlášky, kterou žadatel odevzdá na příslušném patentovém úřadě. Přihláška musí být doplněna o patentovou rešerši, která udává stav techniky v daném oboru. V případě, že patentový úřad uzná žadatelovy nároky na patentovou ochranu, je mu vydán patentový spis. Pokud žádá přihlašovatel o patentovou ochranu ve více státech, může se obrátit buď na patentový úřad své země s tím, že chce vynález patentovat i v dalších zemích, nebo přímo na některý z mezinárodních patentových úřadů. Klíčovým dokumentem pro oblast ochrany intelektuálního vlastnictví je Smlouva o patentové spolupráci (World Patent Treaty) přijatá v roce 1970. Právě ta umožňuje aplikaci patentové ochrany vynálezu ve více státech najednou. Získá-li přihlašovatel patentovou ochranu ve více zemích, tvoří jeho patenty tzv. patentovou rodinu [PIČMAN, 1992]. Patentová ochrana trvá nejdéle 20 let, je však pochopitelně nutno platit příslušné udržovací poplatky, které nejsou v žádném případě levnou záležitostí. Kromě patentů lze uplatňovat ochranu také na:

  • užitné vzory – jedná se o tzv. malé patenty. Jejich předmětem jsou technická řešení nižší úrovně. Podmínka novosti zde není tak striktní jako u patentů, užitný vzor lze registrovat i 3 měsíce po zveřejnění jeho předmětu. Udržovací poplatky jsou podstatně nižší než u patentů, ochrana však trvá maximálně 10 let.
  • průmyslové vzory – postupy určené pro úpravu výrobků.
  • ochranné známky – jednoznačná identifikace výrobce nebo poskytovatele služby. Nejčastěji je představována logem, může se však jednat i o slovo nebo frázi.
  • topologie polovodičových výrobků

Patentová třídění

Patentové informační systémy pochopitelně používají pro účely indexace specifické selekční jazyky. Nejpoužívanějším tříděním je systematická klasifikace Mezinárodní patentové třídění - IPC. Jedná se o vícestupňové třídění založené na alfanumerické notaci. Na centrální úrovni zahrnuje IPC 8 základních sekcí, které jsou posléze rozvíjeny třídami, podtřídami, skupinami a podskupinami [PIČMAN, 1992]. V rámci Evropského patentového úřadu (EPO) bylo dále vyvinuto třídění ECLA vycházející z IPC, avšak podrobnější. Třetím nejvyužívanějším selekčním jazykem pro oblast patentů je třídění Patentového a známkového úřadu USA, které je velmi složité a pro evropského uživatele poněkud nepřehledné. Pro oblast ochranných známek se nejvíce využívá Nice Classification, tedy třídění obsahující celkem 34 tříd pro zboží a 11 tříd pro služby. Třídy se poté pochopitelně postupně člení, a to až na vysoce podrobnou úroveň. Na ochranné známky, konkrétně na jejich obrazové prvky, se vztahuje také Vienna Classification. Průmyslové vzory jsou pak indexovány předně pomocí klasifikace zvané Locarno.

WIPO

RTENOTITLE

Mezinárodní organizace pro intelektuální vlastnictví (World Intellectual Property Organization, WIPO) je centrální světovou institucí v oblasti patentové ochrany a intelektuálního vlastnictví. Byla založena v roce 1967 a sídlí ve švýcarské Ženevě. V roce 2013 mělo členství ve WIPO 186 zemí světa.Předměty činnosti organizace jsou přidělování mezinárodní patentové ochrany, informační a normalizační činnosti v oblasti patentů, rozvoj mezinárodního patentového třídění a také provozování obsáhlého systému patentových dokumentů. Organizace se pochopitelně stará také o informační osvětu v široké oblasti patentové problematiky. Slouží k tomu přehledný portál WIPO Gold, který je dostupný na stránkách instituce. Centrální službu Intellectual Property Digital Library, která obsahovala veškeré druhy dokumentů, nahradily v roce 2009 dílčí specializované databáze pro patenty, ochranné známky, průmyslové vzory a nově také pro chráněná geografická označení (v této kategorii se nachází například také Plzeňské pivo nebo Pardubický perník). Databáze, která zpřístupňuje patenty, se nazývá Patentscope a obsahuje téměř 2,3 milionu dokumentů s retrospektivou od roku 1978. Obsažené materiály jsou k dispozici zdarma v plných textech. Ochranné známky lze vyhledávat v Global Brand Database nebo Madrid Express Database. Toto označení je příznačné, neboť registrace ochranných známek se řídí tzv. madridským systémem (The Madrid System) z roku 1891, který umožňuje přidělení mezinárodní ochrany pomocí odevzdání jediné přihlášky na příslušném národním patentovém úřadu. Databáze obsahuje veškeré aktuálně chráněné ochranné známky a je aktualizována denně.

Kromě samotného zpřístupňování patentů a dalších dokumentů s ochranou intelektuálního vlastnictví se WIPO věnuje také tvorbě nejrůznějších statistik, které se dotýkají patentové problematiky. Tyto informace jsou uživatelům k dispozici rovněž bezplatně.

Více informací: http://www.wipo.int/portal/index.html.en
Rozhraní systému Patentscope: http://www.wipo.int/pctdb/en/
Rozhraní systému Global Brand Database: http://www.wipo.int/branddb/en/index.jsp
Rozhraní systému Madrid Express Database: http://www.wipo.int/ipdl/en/madrid/search-struct.jsp.

EPO

RTENOTITLE

Evropský patentový úřad (European Patent Office – EPO) je mezivládní organizací založenou v roce 1977. V současné době má 38 členů a zabývá se komplexně problematikou patentové ochrany v evropském měřítku. Nejvýznamnějším informačním systémem, který organizace produkuje, je databáze Esp@cenet, která je zpřístupňována přes několik institucí. Kromě vlastních záznamů obsahuje systém patentové dokumenty z účastnických patentových úřadů. Pro indexaci dokumentů se používá jak Mezinárodní patentové třídění, tak vlastní klasifikace ECLA. Přístup do databáze je umožněn bezplatně. Samozřejmostí je dostupnost plných textů patentových dokumentů. Dalším významným informačním počinem z produkce EPO je databáze INPADOC. Ta obsahuje obrovské množství informací o patentech a patentových rodinách a také záznamy informací o právním stavu patentů. Systém je zpřístupňován komerčně v nabídkách databázových center (např. Dialog, STN International nebo Questel).

Více informací: http://www.epo.org/
Rozhraní systému Esp@cenet: http://worldwide.espacenet.com/?locale=en_EP
Informace o systému INPADOC: http://www.epo.org/searching/subscription/raw/product-14-11.html.

OHIM

RTENOTITLE

Je nutno říci, že také orgány Evropské unie se zabývají ochranou intelektuálního vlastnictví. Konkrétního posunu bylo dosaženo v oblasti ochranných známek a průmyslových vzorů. Klíčovou roli zde zastává Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (The Office of Harmonization for the Internal Market, OHIM). U této organizace stačí podat jedinou přihlášku a ochranná známka či průmyslový vzor je chráněn ve všech členských státech EU. Zájem o registraci ochranných známek u OHIM je stabilně až nečekaně vysoký. Na stránkách organizace je možné jak přihlásit novou ochrannou známku či průmyslový vzor, tak přistupovat do databází již registrovaných položek.

Další informace: http://oami.europa.eu/ows/rw/pages/index.en.do

Jinou mezinárodní institucí, která se specializuje na patentovou problematiku, je EAPATIS (EuroAsian Patent Information System). Systém je tvořen mnoha dílčími databázemi a dohromady obsahoval na konci roku 2012 informace o více než 37 milionech patentových dokumentů. Geografická orientace přitom zahrnuje kromě evropských států také několik postsovětských republik. Systém je vázán na registraci, avšak lze v něm vyhledávat také v modulu guest (http://www.eapatis.com/ensearch/).

Kromě mezinárodních institucí se pochopitelně zabývají patentovou problematikou i dílčí národní patentové úřady. Ty představují nejvýznamnější autority v této oblasti pro dané státy a obvykle zajišťují také nezbytnou komunikaci a kooperaci s mezinárodními patentovými orgány.

Rozcestník do 186 národních patentových úřadů členských zemí WIPO: http://www.wipo.int/members/en/

Úřad průmyslového vlastnictví České republiky

RTENOTITLE

Centrální organizací zabývající se patenty a tématy s tím souvisejícími je v České republice Úřad průmyslového vlastnictví České republiky (ÚPV). Organizace registruje patenty, průmyslové a užitné vzory, ochranné známky a topologie polovodičových výrobků. V rámci národní přihlášky lze řešit i mezinárodní patentovou ochranu vynálezu. Úřad byl založen v roce 1919 a sídlí v Praze-Bubenči. Na jeho stránkách jsou dostupné databáze:

  • patentů a užitných vzorů
  • průmyslových vzorů
  • ochranných známek
  • zeměpisných označení a označení původu

Další informace: http://www.upv.cz/cs.html

Derwent World Patents Index

RTENOTITLE

Derwent je nejkomplexnější světová informační služba pro oblast patentových informací. Je dostupná výhradně na základě placené licence, avšak obsah databáze a kvalita poskytovaných služeb odpovídá vynaloženým finančním prostředkům. Systém je v současné době vlastněn společností Thomson Reuters. Do databáze je dodáváno každoročně více než 1,5 milionu nových dokumentů. Zdrojovou základnu systému tvoří záznamy ze 40 patentových úřadů z celého světa. Celkově obsahuje databáze více než 22,8 milionů záznamů o 48,4 milionech patentových dokumentů, přičemž jejich plné texty jsou k dispozici s retrospektivou od 60. let minulého století. Systém používá kromě Mezinárodního patentového třídění ještě vlastní klasifikaci. Samozřejmostí je možnost plnotextového vyhledávání. Derwent je také klíčovou součástí platformy Delphion, kterou vyvinula společnost Thomson Reuters pro efektivní vyhledávání patentových informací. Systém Delphion obsahuje celkem více než 54 milionů patentových dokumentů. Společnost Thomson Reuters vytváří z dat obsažených v databázi Derwent také citační rejstřík nazvaný Patents Citation Index. U patentů jsou takovéto informace velmi důležité. Pro účely vytváření rejstříků jsou excerpovány patentové dokumenty z 22 národních i mezinárodních patentových institucí. Z našeho pohledu je zajímavé, že od roku 2006 jsou v Patents Citation Index zahrnuty také patenty přihlášené u Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky

Souhrnné informace:

Producent: Thomson Reuters
Počet záznamů: 22 850 000 základních záznamů o patentech a patentových rodinách, 48 400 000 o patentových dokumentech celkem
Retrospektiva: u každé obsažené kolekce jiná
Typ databáze: od 60. let minulého století plnotextový, u starších dokumentů bibliografický
Způsob přístupu: placený
Databázová centra s přístupem: ProQuest Dialog, STN International, Questel

Další informace o databázi a přístupu: http://scientific.thomson.com/products/dwpi/
Platforma Delphion: http://www.delphion.com/
Patents Citation Index: http://library.dialog.com/bluesheets/html/bl0342.html

Informační služby pro normativní dokumenty

Normy

Normy jsou dokumentované dohody, které poskytují pravidla, směrnice, pokyny nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků pro zajištění toho, aby materiály, výrobky, postupy a služby vyhovovaly danému účelu. Normy mají omezenou platnost a nejsou závazné [BRATKOVÁ, 2001a]. Pouze v tom případě, kdy se jedná o tzv. harmonizovanou normu (tím se staví na úroveň zákona), vzniká zákonná povinnost dodržovat ji. Dodržování norem je v dnešní době velmi podstatným indikátorem pro určování kvality výrobku či služby, proto k jejich aplikaci přistupuje stále více subjektů. Tvorbu normativních materiálů zajišťují technické normalizační komise, do nichž mají přístup jak představitelé státní správy, tak zástupci z komerční sféry a další odborníci. Vydávání norem poté zajišťují příslušné normalizační úřady. Stejně jako v případě patentů existují na tomto poli organizace s národní působností i organizace mezinárodní. Všeobecně je ctěn princip, že platnost mezinárodní normy je nadřazena normě národní. V názvu každé normy je uveden údaj o tom, která normalizační autorita ji vydala (např. ISO, ČSN apod.). Aktuální normy jsou zveřejňovány ve věstnících normalizačních úřadů a poté jsou dostupné v rámci databází norem. Kromě národních a mezinárodních normalizačních institutů mohou být normy vydávány i jinými organizacemi. V tomto případě se jedná o oborové instituce, které zajišťují tvorbu normativních materiálů pro svá odvětví. Příkladem mohou být normy pro oblast telekomunikací schválené organizací ETSI. Specifickým druhem norem jsou knihovnické standardy MARC, jejichž vydávání a správu zaručuje Library of Congress. Zpřístupňování norem je zcela jiné než v případě patentů. Plné texty norem jsou dostupné téměř ve všech případech pouze za úplatu a mnohdy bývá zpoplatněn již samotný přístup do databází normativních materiálů.

Typologie norem:

  1. předmětové
  2. činnostní
  3. všeobecné

Dále se dají normy rozdělit podle sféry působnosti na mezinárodní, národní, oborové atd.

Pro věcné třídění norem je všeobecně používán systematický selekční jazyk Mezinárodní třídění norem (International Classification for Standards, ICS). ICS představuje hierarchické třídění, které rozlišuje celkem tři úrovně.

ISO

Iso2.png

Organizace ISO (International Organization for Standardization) je největší světovou autoritou v oblasti normativních materiálů. Jedná se o nevládní federaci národních institucí se sídlem v Ženevě, vznikla v roce 1947. Členství v ISO má v současné době 164 zemí. V kompetenci organizace je tvorba a vydávání norem pro téměř všechny obory. Výjimku v tomto směru tvoří oblasti elektrotechniky a elektroniky, které mají vlastní normalizační instituce. V rámci služeb ISO je dostupná rovněž obsáhlá kolekce norem nazvaná ISO Catalogue. Systém obsahuje více než 19 500 mezinárodních norem klasifikovaných pomocí třídění ICS. Přístup do databáze je k dispozici bezplatně, dodávky plných textů norem už jsou zpoplatněny.

Další informace: http://www.iso.org/iso/home.htm
Hlavní stránka systému ISO Catalogue: http://www.iso.org/iso/search.htm.

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví

RTENOTITLE

Pro českou technickou normalizaci se stal přelomovým rok 2009. Český normalizační institut, jehož historie sahala až do roku 1922 a který měl ve své gesci kompletní řadu činností spojených s normami v České republice, byl k 31. 12. 2008 zrušen. Veškeré jeho kompetence a úkoly přidělilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Kromě všech činností spojených s technickými normami bude ÚNMZ zastupovat Českou republiku také v mezinárodních standardizačních organizacích (např. ISO). V souvislosti s těmito změnami došlo i k razantní úpravě v otázce zpřístupňování českých norem. Jednotlivci, soukromé podniky i knihovny si mohou zakoupit systém ČSN Online, který obsahuje veškeré české normy (platné, zrušené i upravené) plnotextově v elektronické podobě. Cena systému se liší podle druhu zákazníka. Jednoznačně se jedná o krok vpřed, neboť v minulých letech byl nákup norem velmi nákladnou záležitostí. Stávající systém, který přináší kompletní sadu českých norem, však přinesl znatelné zlevnění, což se nepochybně projeví v podobě jejich výrazně větší rozšířenosti.

Kromě toho si lze i nadále objednávat jednotlivé normy. ÚNMZ však prodává tištěné normy pouze ve svém informačním centru, a tak většinu prodejů realizují externí distributoři pověření ÚNMZ. Nákup jednotlivých norem v elektronické podobě už v současnosti není podporován.

Uživatelé mají možnost vyhledávání českých norem v systému přímo na stránkách ÚNMZ nebo prostřednictvím seznamu, který je možno stáhnout do vlastního počítače. Tento seznam je dostupný zdarma.

Tvorba původních českých norem je v současné době zcela minoritní záležitostí. Pouze 5 % norem, které jsou v ČR ročně vydávány, představuje výsledek práce českých technických normalizačních komisí. Ostatní normy jsou přejaté, a to od organizace ISO nebo jakožto tzv. Evropské normy (EN) od organizací CEN a Cenelec působící jako úřady Evropské komise pro technickou normalizaci.

Další informace: http://www.unmz.cz/
Katalog norem: http://csnonline.unmz.cz/vyhledavani.aspx.

PERINORM

Perinorm.jpg

Databáze PERINORM nabízí vysoce hodnotný soubor norem v celosvětovém rozsahu. Producenty systému jsou tři národní normalizační instituce – britský BSI, francouzský AFNOR a německý DIN. Služba však obsahuje normy s geograficky mnohem širším záběrem. Kromě klasického online přístupu je možné databázi získat také ve formě DVD, a to ve třech různých jazykových mutacích. Celkově je zahrnuto více než 1,4 milionu bibliografických záznamů norem. Přístup do databáze je možný výhradně po zaplacení poplatků. Po řádném zaregistrování je zdarma k dispozici pouze demo verze systému.

Další informace o databázi a přístupu: http://www.perinorm.com/

IHS Standards Expert

RTENOTITLE

Organizace IHS přináší uživatelům obsáhlou knihovnu norem ze všech oborů technické normalizace. Producent spolupracuje s více než 370 normalizačními organizacemi. Výsledkem je velmi sofistikované řešení, které obstarává zpřístupňování norem „na míru“ pro individuální klienty. Systém navíc sleduje případné změny a revize u jednotlivých norem a automaticky upozorňuje zákazníka.

Další informace o databázi a přístupu: http://engineers.ihs.com/products/standards/specs-standards/

Pro zájemce o tematiku týkající se norem lze nesporně doporučit také portál WSSN – World Standards Services Network, který představuje rozcestník pro přístup na webové stránky obrovského množství institucí, které se zabývají technickou normalizací. Bezplatné vyhledávání norem respektive jejich bibliografických záznamů lze pak realizovat prostřednictvím vysoce využívané služby NSSN. Provozovatelem systému je americký standardizační institut ANSI, s jehož katalogem norem je služba též úzce provázaná.

Stejně jako u patentů jsou záležitosti týkající se norem řešeny na mezinárodní a posléze i na národní úrovni. Pro přístup do jednotlivých národních normalizačních institucí lze použít seznam všech členů organizace ISO: http://www.iso.org/iso/about/iso_members.htm.

Databáze pro časopisy

Databáze registrující tituly časopisů vznikaly ponejvíce v rámci knihovních katalogů. Některé z nich však dnes vysoce přerostly svůj původní význam a staly se komplexním informačním zdrojem s velkým počtem uživatelů. Aktuální informace o jednotlivých časopisech totiž nejsou oceňovány pouze knihovníky, ale také širokou veřejností. Pro moderní informační služby v oblasti časopisů je už v současné době samozřejmostí přinášet obsáhlé údaje o titulu a jeho historii, vydavateli, periodicitě, dostupnosti atd. K dispozici bývají také údaje o databázích, které čerpají ze zobrazeného titulu časopisu svoje bibliografické záznamy, a služby poskytující plnotextový přístup k obsahům zahrnutých seriálů. Databáze určené pro časopisy však v žádném případě nezpřístupňují plné texty evidovaných periodik.

CONSER

Conser.gif

CONSER (Cooperative ONline SERials) je souborný katalog časopisů USA. Správu systému zajišťuje Library of Congress. Conser je nyní nově součástí rozsáhlého projektu pro sdílenou katalogizaci nazvaného Program for Cooperative Cataloging. Kromě samotné registrace časopisů udává CONSER směr také v oblasti katalogizace seriálů. Byl vytvořen tzv. CONSER Standard Record, který definuje požadavky na bibliografický popis (v rámci MARC21) u tištěných i elektronických časopisů. Záznamy do systému byly shromažďovány už od počátku 20. let minulého století, a to pochopitelně v tištěné podobě. V elektronické formě začala databáze fungovat od roku 1973. V systému se nachází více než 1,2 milionu bibliografických záznamů časopisů. Samotná služba běží v rámci katalogu organizace OCLC. Databáze je velmi přínosná zejména pro knihovny, které z ní mohou přebírat bibliografické záznamy do svých katalogů periodik.

Další informace o databázi a přístupu: http://www.loc.gov/aba/pcc/conser/index.html

Zeitschriftendatenbank

Zdb.png

I v tomto případě se jedná o souborný katalog seriálů, tentokrát pro oblast Německa. V systému je zahrnuto více než 1,6 milionu záznamů titulů časopisů, z čehož vyplývá, že služba už získala mezinárodní přesah. Vedle tištěných seriálů jsou samozřejmě zaznamenávány i časopisy v elektronické podobě. Systém funguje pod patronátem Německé národní knihovny a celkově se na něm podílí více než 4 400 zúčastněných knihoven. Rovněž zde je systém spojen s katalogizačním formátem pro časopisy, jímž je v německém prostředí ZETA. Samotný přístup do databáze je možný bezplatně v rámci OPACu Německé národní knihovny. V poslední době je silně akcentována spolupráce se službou EZB (viz kapitola EZB – Elektronische Zeitschriftenbibliothek).

Další informace o databázi a přístupu: http://www.zeitschriftendatenbank.de/
Hlavní vyhledávací stránka systému: http://dispatch.opac.d-nb.de/DB=1.1/.

Ulrichsweb.com

RTENOTITLE

Databáze obsahuje zhruba 300 000 záznamů titulů časopisů ve 200 jazycích. Systém je neocenitelným informačním zdrojem zejména díky široké paletě údajů o všech seriálech, které registruje. Ulrichsweb spolupracuje i s dalšími informačními službami, jako jsou Journal Citation Reports pro určování impact factorů časopisů, nebo s institucemi poskytujícími přístup k plným textům článků z vyhledaných periodik. K dispozici jsou také URL adresy seriálů, pokud vycházejí v elektronické podobě, a informace o databázích, které indexují jejich obsahy. V tištěné podobě začal systém fungovat v roce 1932. Kromě základní verze Ulrich´s Periodicals Directory je možné si předplatit i modul Serials Analysis System, který přináší sofistikované nástroje pro práci s vyhledanými seriály. Databázi spravuje společnost Serials Solutions, o jejíchž produktech bude ještě v této práci pojednáno. Přístup do systému je zpoplatněn.

Další informace o databázi a přístupu: http://www.serialssolutions.com/en/services/ulrichs/ulrichsweb
Serials Analysis System: http://www.serialssolutions.com/en/services/ulrichs/ulrichs-serials-analysis-system

ISSN Portal

RTENOTITLE

Mezinárodní agentura ISSN, která celosvětově koordinuje přidělování evidenčního čísla pro časopisy a periodika, provozuje také registr časopisů, jimž bylo ISSN přiděleno. Databáze obsahuje více než 1,6 milionu záznamů a představuje výtečnou pomůcku pro práci knihovníků. Celý systém je dostupný na komerčním základě, přičemž možnost testovacího přístupu, kterou producent donedávna podporoval, už není v současné chvíli k dispozici. Služba také přináší aktuální statistiky využívání ISSN.

V rámci služby je možné bezprostřední propojení na plné texty elektronických žurnálů pomocí technologií založených na standardu OpenURL.

Česká národní databáze ISSN je na rozdíl od databáze ISSN Portal volně dostupná. Obsahuje cca 11 000 záznamů časopisů a je umístěna na stránkách Národní technické knihovny.

Přístup do ISSN Portal: http://www.issn.org/
Přístup do národní databáze ISSN: http://aleph.techlib.cz/F/?func=find-b-0&local_base=stk02

Národní souborný katalog seriálů ČR – CASLIN

RTENOTITLE

V rámci České republiky jsou pokračující zdroje registrovány souborným katalogem seriálů CASLIN. Informace o titulech se vztahují nejen na české, ale i zahraniční časopisy, které jsou dostupné v některé z participujících knihoven. Na české seriály se vztahuje zákon o povinném výtisku, takže by měly být dostupné alespoň v zákonem určených knihovnách. Systém je k dispozici na stránkách Národní knihovny ČR v rozhraní knihovního systému Aleph. Z uživatelského hlediska je podstatným údajem tzv. sigla udávající to, která knihovna má vyhledaný časopis ve svých fondech.

Hlavní stránka systému: http://www.caslin.cz/uvod/view?set_language=cs

Databáze databází

Databáze se staly v posledních letech natolik významným fenoménem, že i pro orientaci v jejich velkém množství musely vzniknout specializované systémy, tzv. databáze databází. Prakticky se jedná o soupisy databází všech druhů a všech možných forem zpřístupnění. V menším měřítku produkují tyto seznamy producenti databází a databázová centra. V těchto případech však bývají zahrnuty pouze databáze z vlastní produkce, u databázových center informační produkty, k nimž je nabízen přístup. Existují také komplexní informační zdroje, které pojímají tuto problematiku v celé šíři. Nejobsáhlejší výčet databází přináší Gale Directory of Databases.

Gale Directory of Databases

RTENOTITLE

Firma Gale vždy patřila k významným producentům informačních služeb. V současné době je součástí velké britské společnosti Cengage Learning. V nabídce Gale je řada kvalitních databází, například již zmiňovaný Academic OneFile, ale také rozsáhlá kolekce elektronických knih a další informační produkty. Samotná databáze Gale Directory of Databases obsahuje informace o 24 000 informačních produktech. Zahrnuty jsou online databáze, ale i zdroje na DVD, CD ROM, disketách, magnetických páskách atd. Dále jsou k dispozici informace o databázových centrech, producentech informačních služeb a dalších institucích z informačního sektoru. Záznamy přinášejí vyčerpávající informace o povaze databáze, producentovi, institucích umožňujících přístup do jejího obsahu a mnoho dalších údajů. V online režimu probíhá aktualizace každého půl roku. Služba vychází od roku 1991. Přístup do databáze je realizován přes databázová centra, ale existují i výstupy v tištěné podobě. Nově je pak tato databáze součástí rozsáhlé elektronické knihovny Gale Directory Library.

Další informace o databázi a přístupu: http://www.gale.cengage.com/pdf/facts/GDofDatabase.pdf

Gale Directory Library: http://www.gale.cengage.com/DirectoryLibrary/

Systémy pro zpřístupňování šedé literatury

Vymezení pojmu

Termín šedá literatura je známý spíše v odborných kruzích než u široké veřejnosti. V poslední době však důležitost tohoto typu informací velmi stoupá a neustále vznikají nové systémy a služby zpřístupňující dokumenty povahy šedé literatury. Existuje celá řada definic, které se snaží tento druh literatury co nejpřesněji charakterizovat. Jedna z nejrozšířenějších říká, že šedá literatura je veškerá literatura, která neprochází klasickými komerčními nakladatelstvími [PAPÍK, 2000]. Největší předností tohoto typu informačního zdroje je jeho vysoká aktuálnost. Význam šedé literatury v současné době výrazně sílí v souvislosti s expanzí internetových archivů a repozitářů. Ty totiž ve velké míře obsahují právě dokumenty typu šedé literatury.

I v oblasti šedé literatury existují uskupení, která se této problematice věnují na mezinárodní úrovni, a dále pak pochopitelně instituce s národní působností. Nejvýznamnějším globálním subjektem zabývajícím se šedou literaturou je organizace GreyNet International. Toto sdružení, založené v roce 1992, se zabývá veškerými teoretickými i praktickými aspekty spojenými s šedou literaturou. Kromě organizace konferencí a zpřístupňování cenných informačních zdrojů vydává sdružení také časopis The Grey Journal. K dispozici je rovněž seznam subjektů a institucí, které se otázkami šedé literatury zabývají na národní úrovni: http://www.greynet.org/images/GreyNet_International_Directory.pdf

Typy šedé literatury

Mezi typické představitele šedé literatury patří:

  • zprávy (výzkumné, technické, vývojové, cestovní, studijní, výroční a jiné)
  • vysokoškolské kvalifikační práce (disertační, rigorózní, diplomové a bakalářské práce)
  • preprinty – materiály zpřístupňující texty dokumentů ještě před jejich vydáním či přednesením. Typickou ukázkou může být například preprint příspěvku ve sborníku z konference ještě předtím, než je samotný příspěvek oficiálně odprezentován.
  • konferenční materiály
  • obchodní přehledy
  • expertízy
  • úřední korespondence

Šedá literatura poté čítá i další druhy informačních zdrojů. V řadě případů se jedná spíš o teoretický problém, zda za druh šedé literatury považovat například i tajné dokumenty či dokumenty soukromé povahy.

Producenti šedé literatury

Dokumenty povahy šedé literatury produkují v naprosté většině korporace, které by se daly rozdělit na tři základní typy:

  • orgány státní správy
  • akademické a vědecké instituce
  • obchodní společnosti a průmyslové podniky

Systémy registrující šedou literaturu

Systémy pro registraci šedé literatury by se daly rozdělit podle více hledisek. Z pohledu geografického se jedná o národní nebo mezinárodní systémy. Z hlediska tematického záběru dokumentů obsažených v systému se může jednat například o systémy zpřístupňující vysokoškolské kvalifikační práce (více viz další podkapitola), systémy zpřístupňující vědecké zprávy atd.

Na velmi vysoké úrovni je šedá literatura zpracovávána v USA. Existuje hned několik projektů a služeb, které stojí za pozornost. Dobře známá organizace NASA provozuje systém NASA Technical Report Server, na němž jsou dostupné technické zprávy z produkce této instituce. V rámci rozhraní jsou přístupné tři kolekce (NASA, NACA, NIX). Velké renomé si za dobu své působnosti získal i systém National Technical Information Service, známý spíše pod zkratkou NTIS, budovaný U.S. Department of Commerce. O této databázi bude ještě pojednáno v textu níže. Kromě těchto služeb jsou v USA velmi populární i systémy, které přinášejí možnost centrálního vyhledávání ve vícero databázích najednou. Ukázkou takovéto služby je například portál Science.gov.

Tematika shromažďování dokumentů povahy šedé literatury je velmi aktuální i z evropského hlediska. Ve Velké Británii je tato problematika vyřešena v rámci činností BLDSC (British Library Document Supply Centre), které je součástí Britské knihovny (The British Library). Vytvářená databáze s názvem National Reports Collection sleduje zejména oblast výzkumných a technických zpráv a také odborné překlady. Rovněž ve Francii existují velmi kvalitní systémy pro registraci šedé literatury. Vysoce angažovanou institucí na tomto poli je organizace INIST. V bývalém Československu byla registrace šedé literatury řešena na centralizovaném principu. Vedle disertačních prací fungovala i ústřední evidence výzkumných zpráv a cestovních zpráv. V současné době je nejaktivnějším subjektem zabývajícím se problematikou získávání a zpřístupňování šedé literatury Národní technická knihovna v Praze (bývalá Státní technická knihovna). Pod její záštitou byl uveden do ostrého provozu projekt Národní úložiště šedé literatury, o němž bude ještě v této práci pojednáno.

CORDIS

RTENOTITLE

Z celoevropského hlediska je v oblasti šedé literatury velmi důležitá služba CORDIS. Jedná se o informační systém, který dává uživatelům k dispozici veškeré dokumenty produkované administrativou Evropské unie. Nejde sice o klasickou databázi dokumentů šedé literatury, avšak velká část fondů obsažených v systému tuto povahu má. Služba je dostupná zdarma přes internetové rozhraní v mnoha jazykových mutacích. Uživatel získává dokonalý přehled o všech aktivitách, projektech a legislativních dokumentech EU.

Hlavní stránka systému: http://cordis.europa.eu/en/home.html

OpenGrey

Og.jpg

Služba OpenGrey navazuje na bohatou tradici shromažďování šedé literatury v evropském prostoru. Dlouho byla dominantním systémem v oblasti šedé literatury služba SIGLE. Jednalo se o decentralizovaný systém, který registroval zejména výzkumné a vědecké zprávy, konferenční materiály a dokumenty státní správy. Koordinátorem celého projektu byla asociace EAGLE (European Association for Grey Literature Exploitation). Českým zástupcem při tvorbě této bibliografické databáze byla Státní technická knihovna v Praze. Služba vznikla v roce 1980 a po dobu své aktivní existence se v systému nashromáždilo více než 850 000 bibliografických záznamů dokumentů. Systém byl dostupný na komerčním základě a ukončil svoji činnost v roce 2005. Nejvýznamnějšími důvody zániku systému byla nevyhovující organizační struktura a také nepřipravenost pro evidenci a zpřístupňování elektronických dokumentů [BRATKOVÁ, 2007b]. Databáze pak nebyla žádným způsobem doplňována o nové záznamy, avšak její verze se záznamy z let 1980–2005 byla volně dostupná v rámci služeb francouzské organizace INIST pod názvem OpenSIGLE. Databáze běžela na technologii DSpace, o které bude řeč v následující kapitole této práce. Postupně byla navázána spolupráce s organizací GreyNet, která začala do systému dodávat zejména preprinty. V roce 2011 pak dochází ke změně platformy a přejmenování služby z OpenSIGLE na OpenGrey. Databáze je volně dostupná a zatím nezahrnuje původní záznamy ze všech účastnických zemí projektu SIGLE, avšak předpokládá se jejich doplnění. OpenGrey tak nyní obsahuje více než 700 000 bibliografických záznamů dokumentů, pro jejichž věcné třídění je používán osvědčený systém SIGLE Classification.

Hlavní stránka systému: http://www.opengrey.eu/

NTIS

RTENOTITLE

Služba NTIS je jednou z nejúspěšnějších a nejvyužívanějších databází pro dokumenty typu šedé literatury. Jejím producentem je stejnojmenná organizace The National Technical Information Service (NTIS), která je součástí U.S. Department of Commerce. Služba obsahuje více než 3 miliony záznamů výzkumných zpráv z projektů, které jsou financovány americkou vládou. Databáze s retrospektivou od roku 1964 je ročně doplňována zhruba o 30 000 nových záznamů. NTIS obsahuje dokumenty ze všech sfér výzkumu, ale ponejvíce je pochopitelně orientován na technické obory. Důležitost služby potvrzuje také fakt, že přístup k ní přináší ve svých nabídkách celá řada prestižních databázových center. Výzkumné zprávy však lze vyhledávat také zdarma na stránkách producenta. Databáze je bibliografického charakteru, po nalezení záznamů však lze daný dokument objednat, a to v různých formátech. U starších dokumentů jsou to obvykle mikrofiše, novější materiály jsou k dispozici často přímo v elektronické podobě, popřípadě ve formě tištěné kopie.

Hlavní stránka systému: http://www.ntis.gov/products/ntisdb.aspx

Národní úložiště šedé literatury

RTENOTITLE

Národní technická knihovna (NTK) je dlouhodobě nejaktivnějším subjektem v České republice v otázkách spojených s šedou literaturou. NTK se v minulosti podílela na tvorbě mezinárodní databáze SIGLE a i v současnosti se šedé literatuře věnuje velmi intenzivně. Projekt Národní úložiště šedé literatury (NUŠL) vznikl již před několika lety a ihned získal pozornost a poměrně značné množství finančních prostředků pro svůj vývoj. V roce 2010 se konečně začal plnit daty a sloužit svému hlavnímu účelu, tedy sběru a zpřístupňování dokumentů povahy šedé literatury z geografické oblasti České republiky. Na projektu pochopitelně spolupracuje celá řada významných informačních institucí z celé ČR. NUŠL je založený na digitálním repozitáři používajícím technologii CDS Invenio, který může sloužit pro ukládání záznamů také partnerským institucím. Pokud tyto organizace mají vlastní repozitáře, dochází pouze k přenosu metadat. Výrazná spolupráce se očekává zejména od vysokých škol, protože projekt NUŠL by měl mimo jiné zachytit také vysokoškolské kvalifikační práce.

Hlavní stránka systému: http://www.nusl.techlib.cz/

Systémy pro zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací

Vymezení pojmu

Hned na začátek je nutno poznamenat, že vysokoškolské kvalifikační práce jsou sice jedním z druhů dokumentů spadajících do sféry šedé literatury, jejich registrace a zpřístupňování je však natolik důležitou a aktuální záležitostí, že jí je nutno věnovat samostatnou kapitolu této práce. Pod souborným pojmem vysokoškolské kvalifikační práce se skrývá množina disertačních, rigorózních, diplomových a bakalářských prací. V minulosti probíhalo shromažďování tohoto druhu literatury výhradně v tištěné podobě, a to na základní úrovni vysokoškolských knihoven. V bývalém Československu byl tento druh prací evidován pochopitelně i na centrální úrovni a byl začleněn do systému národní bibliografie. Současné trendy elektronického publikování dávají této problematice nové možnosti a výzvy. Stejně jako u předchozí kategorie dokumentů vznikaly a vznikají projekty jak v národním, tak v mezinárodním měřítku.

Současné elektronické vysokoškolské kvalifikační práce

Elektronické publikování kvalifikačních prací s sebou přináší moderní možnosti efektivnějšího zpřístupnění těchto dokumentů uživatelům. Základním předpokladem jsou vnitřní směrnice jednotlivých univerzit a vysokých škol, které musí kodifikovat odevzdávání absolventských prací v elektronické podobě. Vysokoškolský zákon, novelizovaný v roce 2006, sice dává vysokým školám za povinnost zpřístupňovat svoje kolekce kvalifikačních prací, avšak není přímo definováno, že tak musí být učiněno v elektronické podobě. Je pochopitelné, že drtivá většina vysokých škol u nás i v zahraničí už dávno k registraci prací v elektronické formě přistoupila. Prvotní vystavení dokumentu v režimu online poté zajišťují příslušné vysokoškolské knihovny. Následně přicházejí na řadu větší, centralizované projekty zpřístupňující práce z celé řady vysokých škol a univerzit, které do nich přispívají. V České republice se touto problematikou zabývala Odborná komise pro otázky elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací. Ta ukončila svoji činnost v roce 2010 poté, co bylo konstatováno, že její hlavní cíle byly splněny. Jedním z nejdůležitějších kroků bylo vytvoření centrálního registru vysokoškolských kvalifikačních prací Theses. Projekt je dostupný na adrese http://theses.cz/ a vede ho Masarykova univerzita v Brně. V současné chvíli do něho přispívá 39 vysokých škol a jeho součástí je i modul pro porovnávání obsahu jednotlivých prací za účelem boje proti plagiátorství. Ve výsledku to znamená, že každá nově odevzdaná práce je kontrolována tímto programem, a pokud je odhaleno, že používá pasáže z jiných prací, aniž by je řádně citovala, není její autor připuštěn k obhajobě. Takováto kontrola je možná i u seminárních prací, a to v systému Odevzdej.cz. Poslední aktivitou Masarykovy univerzity je budovaný systém Repozitar.cz, který ověřuje originalitu vědeckých textů pracovníků vysokých škol.

Svoje národní instance pro centrální registraci a zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací má řada evropských zemí, přičemž vyspělé státy západní Evropy jsou v této otázce daleko před námi. Nově bylo zřízeno i centrum European e-Theses, které řeší danou problematiku z celoevropského hlediska. Velkou důležitost mají v případě elektronického publikování metadatové formáty pro řádnou indexaci a identifikaci vložených dokumentů. Nezřídka se stává, že jednotlivé systémy mají vytvořeny vlastní metadatové sady tak, aby maximálně vyhovovaly národnímu použití.

Systémy pro zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací

Thesa a Theses.fr

RTENOTITLERTENOTITLE

Patrně nejlepší koncepci pro evidenci vysokoškolských kvalifikačních prací má z dlouhodobého hlediska Francie. Absolventské práce zde byly vždy součástí národní bibliografie, tudíž jejich registrace probíhala v jejím rámci. Kromě toho navíc vznikly projekty Thesa a Theses.fr, které podchycovaly disertační práce v tištěné podobě v letech minulých a nyní ve své činnosti pokračují i v oblasti elektronicky publikovaných prací. Jedná se o systémy bibliografické povahy, jsou však doplněny o řadu návazných služeb včetně možnosti objednání fotokopie titulu nebo ověření dostupnosti dokumentu. Dnes již nedostupný systém Thesa fungoval za velké podpory organizace INIST a vysokých škol sdružených do Conference des Grandes Ecoles. Theses.fr vznikla v roce 2011 a je pokračováním dobře známých databází TeleTheses a Les Theses. Je vytvářena v úzké spolupráci s Národní bibliografickou agenturou vysokých škol – ABES.

Další informace o databázi a přístupu (Theses.fr): http://www.theses.fr/

DissOnline.de

Dissonline.png

V evropském kontextu stojí nesporně za pozornost systém DissOnline.de, který je centrálním repozitářem absolventských prací pro oblast německy mluvících zemí. Do projektu je totiž zapojeno nejen velké množství významných německých univerzit, ale také vysokoškolské instituce z Rakouska a Švýcarska. V Německu je podstatným předpokladem obhajoby absolventské práce nutnost jakýmkoliv způsobem ji zveřejnit. Systém DissOnline.de tak může být v tomto ohledu výraznou pomůckou, jak danou práci zpřístupnit. Na budování systému se podílí Německá národní knihovna. Vyhledávání v systému stejně jako plné texty obsažených dokumentů jsou k dispozici zdarma. Pro bezproblémový popis a vyhledávání je používán speciálně vyvinutý metadatový formát XMetaDiss, který byl nedávno rozšířen do podoby XMetaDissPlus. Stalo se tak zejména proto, že původní formát XMetaDiss byl do značné míry limitován pouze pro účely disertačních a habilitačních prací, zatímco reálně existovala potřeba popisu i dalších typů dokumentů.

Další informace o databázi a přístupu: http://www.dissonline.de/index.htm

EThOS

RTENOTITLE

Služba EThOS (Electronic Theses Online System) přináší uživatelům elektronické disertace z mnoha britských univerzit. K dispozici je nyní více než 300 000 prací, přičemž další do systému permanentně přibývají. EThOS totiž neobsahuje pouze nové materiály, ale také starší, postupně digitalizované práce [RÖSSLEROVÁ, 2010]. V rozsáhlém katalogu jsou mnohdy k vidění pouze bibliografické záznamy disertací, ale uživatel má možnost zažádat si zdarma o elektronickou kopii. Ta je následně vyhotovena do 30 dní. Od spuštění projektu v roce 2009 bylo nově převedeno do elektronické podoby cca 50 000 prací. Systém provozuje British Library s velkým přispěním organizace Joint Information Systems Committee – JISC.

Další informace o databázi a přístupu: http://ethos.bl.uk/Home.do

DiVA

Diva1.jpg

DiVa představuje archiv digitálních dokumentů 30 významných skandinávských univerzit. Patronát nad systémem drží univerzita ve švédské Uppsale. Podstatnou část databáze tvoří absolventské práce studentů zúčastněných univerzit. Kromě toho lze v systému najít také další publikace, které na daných vysokých školách vznikly jakožto výsledky vědecké činnosti. Většina materiálů je dostupná plnotextově. Portál je dostupný v angličtině, švédštině a norštině.

Další informace o databázi a přístupu: http://www.diva-portal.org/smash/search.jsf

DART – Europe E-theses Portal

RTENOTITLE

DART Europe je organizace, která se pokouší zpřístupňovat disertační práce z geografické oblasti Evropy. Za tímto účelem úzce spolupracuje s velkým počtem partnerských institucí. Nejvýznamnější roli při tvorbě systému hraje Association of European Research Libraries - LIBER, která sdružuje odborníky z renomovaných evropských vědeckých knihoven. V současné době obsahuje databáze více než 400 000 plnotextově dostupných disertačních prací z 27 evropských zemí. Zástupce v systému má také Česká republika, a to prostřednictvím Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

Další informace o databázi a přístupu: http://www.dart-europe.eu/

ProQuest Dissertations & Theses Database

Pqdis.jpg

Dříve byl tento systém známý pod názvem Dissertation Abstracts. Poté po přechodu pod hlavičku společnosti ProQuest změnil jméno na nynější ProQuest Dissertations and Theses Database. Jedinečná je retrospektiva databáze, která sahá až do roku 1743. V systému je kolem 3 milionů bibliografických záznamů a kromě producenta ji stále pod názvem Dissertation Abstracts Online zpřístupňuje rovněž databázové centrum Dialog. Disertační práce pocházejí z renomovaných univerzit a každý rok jich do systému přibude cca 80 000. U zhruba poloviny fondu je bezprostředně možný přístup k plnému textu. Ostatní práce lze objednat. Systém je dostupný na základě placené licence. Existuje však i verze ProQuest Dissertations and Theses Open, která obsahuje volně dostupné práce. Dokumenty jsou k dispozici ve formátu PDF a do budoucna se počítá s rychlým nárůstem prací, které budou dostupné bezplatně. Paletu služeb ProQuestu v oblasti zpřístupňování kvalifikačních prací doplňuje služba Dissertation Express, která představuje katalog prací s možností objednání jejich kopií. Vyhledávání není vázáno na žádné poplatky za přístup, platí se samozřejmě až samotné dodání kopie.

Další informace o databázi a přístupu: ProQuest Dissertations and Theses Database, ProQuest Dissertations and Theses Open a Dissertation Express

NDLTD

Ndltd.png

Zkratka NDLTD je označení pro Networked Digital Library of Theses and Dissertation. Projekt vyvíjí stejnojmenné konsorcium ve spolupráci se společností Visionary Technology in Library Solutions (VTLS). Systém představuje souborný katalog vysokoškolských kvalifikačních prací zejména pro oblast USA, ale i dalších subjektů z jiných zemí. Projektu se účastní několik stovek univerzit a vysokých škol a v systému je již více než 3,1 milionu prací. Přístup do systému je volný, stejně jako obsažené plné texty prací. Samotné vyhledávání je možné z více míst. VTLS nabízí svoji vysoce sofistikovanou platformu zvanou Visualiser. Kromě toho zpřístupňuje systém i služba Scirus z produkce firmy Elsevier a organizace OCLC v rámci svého souborného katalogu volně dostupných zdrojů. Je nutné vzít na vědomí, že služba Scirus bude ukončena v květnu roku 2014.[4]

Další informace o databázi a přístupu: http://www.ndltd.org/

Technologie pro tvorbu repozitářů

DSpace

RTENOTITLE

DSpace představuje technologii, nikoliv databázi, která umožňuje uživatelům ukládat a zpřístupňovat materiály v elektronické podobě. Nemusí se přitom jednat pouze o prostý text, ale také o videa, audiovizuální dokumenty atd. V současné době používá tuto technologii řada vysokých škol pro registraci a šíření absolventských prací, ale i dalších elektronických dokumentů. V našich zeměpisných šířkách je DSpace velmi populární a pro své elektronické repozitáře ho využívá například Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava nebo Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Kromě akademických institucí lze technologii zužitkovat i v jiných sférách. Skrze DSpace byla například zpřístupňována volná verze databáze SIGLE na stránkách francouzské organizace INIST. DSpace je bezplatně dostupnou technologií. Jejímu masivnějšímu rozšíření však brání velká náročnost programátorské práce, kterou je nutno vyvinout při zavádění celého systému do finálního provozu.

Další informace o technologii: http://www.dspace.org/

Z dalších řešení na bázi open source je nepochybně namístě jmenovat technologie EPrints, Fedora, Greenstone nebo Invenio, na níž se provozuje jeden z nejvíce ceněných digitálních repozitářů CERN Document Server.

DigiTool

RTENOTITLE

Podobným systémem, tentokrát však komerčním, je také specializovaný produkt DigiTool, který distribuuje firma Ex Libris. DigiTool je přímo určen ke tvorbě institucionálních repozitářů a v akademické sféře je tedy velmi vhodný pro ukládání, správu a zpřístupňování absolventských prací. V českém prostředí může jako příklad ideálně posloužit repozitář provozovaný Univerzitou Karlovou v Praze nebo systém Digitální knihovny Vysokého učení technického v Brně.

Další informace o technologii: http://www.multidata.cz/produkty/digitool

Open access, internetové archivy, repozitáře a digitální knihovny

Open access

Fenomén otevřeného přístupu je v současnosti na velmi strmém vzestupu. Na jeho počátku stála snaha vědců o lepší a hlavně rychlejší komunikaci ve vědě. V prvé řadě je třeba zmínit fakt, že v současné době vycházejí desetitisíce vědeckých časopisů, a přitom knihovny a výzkumné instituce mají mnohdy přístup pouze ke zlomku titulů. To zjednodušeně řečeno znamená, že nedostupnost těchto materiálů může výrazně devalvovat kvalitu vědecké práce a brzdit dynamiku vývoje v celé řadě odvětví. Problém představuje také aktuálnost vědeckých materiálů, protože prodleva mezi odevzdáním první verze článku a jejím finálním otištěním může trvat zejména u impactovaných časopisů i několik let. To vše přimělo vědeckou komunitu k tomu, aby nově definovala své požadavky a dala spatřit světlo světa iniciativě pojmenované souhrnně jako open access. Zmiňovaná tematika sahá svými kořeny daleko do minulosti, avšak velmi důležitým se stal rok 2002, kdy byla přijata Budapest Open Access Iniciative, jejíž signatáři nabádali k uvolnění finančních prostředků na transformaci současného modelu publikování a vyzývali instituce (zejména akademické) k archivaci produkovaných dokumentů v institucionálních repozitářích s volným přístupem. Na americkém kontinentu se pak k otevřenému přístupu aktivně přihlásila Bethesda Statement on Open Access Publishing a následně Berlin Declaration on Open Access to Knowledge in the Sciences and Humanities, která zdůrazňuje klíčovou roli internetu v otázce volného šíření informací [PLANKOVÁ, 2007]. Důležitost otevřeného přístupu pak podpořily i IFLA a Evropská komise. Kromě repozitářů by se dalším pilířem informačních služeb s bezplatným přístupem měly stát volně dostupné elektronické časopisy. U nich bývá volný přístup zajišťován více způsoby. Do hry vstupují peníze od sponzorů, příjmy z reklamy nebo často také samotný autor, který si uhradí náklady spojené s publikováním a jeho článek je pak uživatelům dostupný bezplatně [BRATKOVÁ, 2006].

Právě výše uvedená Budapešťská iniciativa otevřeného přístupu definovala open acces takto: Zajištění otevřeného a volného přístupu k plným textům na veřejném internetu, dovolující uživatelům číst, stáhnout, kopírovat, distribuovat, tisknout, vyhledávat nebo propojovat plné texty článků, jejich procházení pro indexaci, zaznamenání ve formě dat v počítačových programech nebo jejich užití pro jakýkoliv další zákonný účel bez finančních, právních nebo technických bariér kromě nedílného a neoddělitelného dosažení samotného přístupu k internetu [PLANKOVÁ, 2007].

V principu jsou definovány dvě základní cesty otevřeného přístupu. První z nich je tzv. Green Way, kdy je volný přístup k materiálu řešen tím, že autor archivuje svou práci v některém z otevřených internetových repozitářů. Tato cesta je stále více akceptována i vydavateli vědeckých žurnálů. Golden Way je pak situace, kdy je příspěvek publikován ve volně dostupném elektronickém časopise. Zajímavé je v tomto kontextu sledování vývoje podílu impactovaných časopisů, které se hlásí k modulu open access. V roce 2008 tvořily takovéto tituly zhruba 5 %, avšak toto číslo se každoročně mírně zvyšuje [GIGLIA, 2010].

Řada studií ukazuje na to, že publikování materiálů ve volném režimu přináší mnohem větší citační ohlas [HARNAD, 2008]. To je do značné míry logické, protože volné zpřístupnění dokumentu předpokládá, že se k němu dostane mnohem více čtenářů, kteří ho pak budou moci využít ve svém výzkumu. Zvýšená úroveň citovanosti je však v každém vědeckém odvětví rozdílná. Jak ovšem vyplývá z následujícího obrázku, podstatný nárůst citací je evidentní téměř ve všech vědeckých disciplínách.

Open access zatím představuje spíše doplněk ke klasickému modelu publikování. Významní autoři i nadále preferují možnost publikování v prestižních, v drtivé většině placených časopisech, což ovšem rozhodně nevylučuje možnost zpřístupnění daného materiálu i v režimu open access. Vydavatelům vědeckých žurnálů vznikají při publikování objektivní náklady (např. za recenzování příspěvků), které je nutno uhradit. Jak již bylo uvedeno, řada renomovaných vydavatelů dává možnost zaplatit tyto náklady přímo autorům, popřípadě jejich institucím. U časopisů, které tuto alternativu připouštějí, se hovoří o tzv. hybridním modelu. Protože se však jedná o sumy v řádu tisíců dolarů, není takovýto postup v mnoha případech reálný. Do značné míry to nahrává velkým univerzitám a výzkumným institucím, které mohou ze svých rozpočtů publikování materiálu na bázi open access zafinancovat. Mnohé menší subjekty a také organizace z méně vyspělých zemí si podobný postup nemohou dovolit. Existují sice i určité možnosti, jak zaplatit publikování článků v modelu open access z grantových peněz, zatím jich však není příliš mnoho. Nicméně i zde dochází k určitému průlomu. Řada poskytovatelů grantů a dotací na výzkum začíná striktně vyžadovat zveřejňování výsledků podpořeného výzkumu v open access modulu. Zvedá se také vlna odporu proti přemrštěným cenám vědeckých databází a elektronických časopisů. Mnohdy dochází k paradoxní situaci, že instituce provádějící výzkum posléze publikuje výsledky v článcích v komerčním časopise, který si následně za drahé peníze musí předplácet a platí tak defacto za výsledky vlastní výzkumné činnosti. I proto se tak například v českých podmínkách více rozmáhá zmiňovaná Green Way a počet institucionálních repozitářů stoupá. Open access je však velmi široké téma, které je momentálně v centru dění informačního průmyslu a nepochybně ještě projde dynamickým vývojem. Na jeho podporu vzniká celá řada institucí, iniciativ a programů, a to jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Jak nastíní následující kapitoly této práce, dochází i v praxi ke značnému rozmachu služeb dostupných na bezplatném principu. Navíc lze předpokládat, že trend budování internetových archivů a repozitářů bude ještě nějakou dobu znatelně pokračovat.

Otevřené archivy

Otázka efektivního zpřístupňování informačních zdrojů v elektronické podobě je v poslední době velmi živě diskutována. Jeden z opravdu zajímavých způsobů, jak tento problém vyřešit, představují tzv. internetové archivy, které zažívají v současnosti velký vzestup. Podstatou tohoto druhu publikování je ukládání vědeckých příspěvků do archivů (repozitářů) samotným autorem a jejich následné bezplatné zpřístupnění uživateli. Podobné iniciativy vznikají pro stále širší spektrum dokumentů a v mnoha případech tvoří obsáhlé digitální knihovny. Velmi populární a rozšířené jsou v poslední době institucionální repozitáře. Ty slouží jako registry publikační činnosti dané organizace a například u vysokých škol velmi často také k archivaci nejen diplomových prací. Nutno podotknout, že u institucionálních repozitářů neexistuje vždy garance toho, že obsažené materiály budou bezvýhradně k dispozici v modulu open access, neboť některé příspěvky mohou být zveřejňovány pouze pro uživatele z prostředí dané instituce. Naproti tomu existují také velké oborové repozitáře. Řada z nich už získala vysokou prestiž a množství uživatelů. O nejvýznamnějších z nich bude řeč v následujících kapitolách této práce. Autoři vkládají své příspěvky do systému na dobrovolné bázi. Zde bývá obvykle zásada otevřeného přístupu striktně ctěna, což ve výsledku znamená, že přístup do internetových archivů je k dispozici všem uživatelům zdarma. Provoz významných systémů bývá velmi často pokrýván ze sponzorských peněz. Velmi důležitou záležitostí jsou soubory metadat, které musí být vždy patřičným způsobem dodány pro účely efektivního popisu dokumentů. Na tomto místě je nutno poznamenat, že na rozdíl od běžného internetu, kde se prosazují všeobecné metadatové formáty (zejména Dublin Core), internetové archivy používají vlastní metadatové sady, které nejvíce vyhovují jejich potřebám. Kromě metadat hrají klíčovou úlohu také identifikátory digitálních objektů, které zajišťují jednoznačnou identifikaci a lokaci vložené práce.

Instituce a projekty na podporu open access

Open Archive Iniciative (OAI)

Oai.png

Organizace, jejíž název v českém překladu zní Iniciativa otevřených archivů, je společností, která výrazně napomáhá rozvoji internetových archivů a prioritně také výměny informací mezi nimi. Vznik organizace byl motivován značnou nespokojeností vědců, kteří již nebyli ochotni nadále akceptovat bariéry při publikování informací, zejména pak velké časové prodlení mezi napsáním a uveřejněním vědeckých článků a finanční náročnost při získávání článků z odborných časopisů. OAI je tvořena zástupci z nejrůznějších sfér informačního sektoru. Organizace podporuje činnost otevřených archivů a jejím dosud nejvýznamnějším počinem je vytvoření protokolu OAI-PMH (Open Archive Iniciative – Project Metadata Harvesting), který umožňuje sdílení metadat mezi jednotlivými archivy. Na tento protokol volně navázal projekt OAI-ORE (Open Archive Iniciative – Objects Reuse and Exchange), určený pro popis a výměnu digitálních objektů v rámci volného internetu. Ve spolupráci s Michiganskou univerzitou navíc vznikl systém OAIster, což je souborný katalog archivů, které používají protokol OAI-PMH. Na tvorbě systému se od roku 2009 podílí také OCLC. V současnosti je v databázi přes 3 milionů dokumentů z více než 1 500 zapojených archivů. Celá služba je pochopitelně dostupná v bezplatném režimu.

Další informace: http://www.openarchives.org/
Hlavní stránka vyhledávače OAIster: http://www.oclc.org/oaister/

COAR

Coar.jpg

COAR (Confederation of Open Access Repositories) je sdružení, které vzniklo na konci roku 2009. Je tvořeno řadou velmi významných národních i mezinárodních organizací, které se angažují v otázce open access a především otevřených repozitářů. Cílem asociace je zvyšování kvality služeb, které repozitáře poskytují, popularizace repozitářů mezi uživateli, ale i autory a podpora mezinárodní spolupráce, interoperability a standardizace. Pro řešení těchto úkolů už byly v rámci sdružení ustaveny tři pracovní skupiny. COAR je nezisková organizace, přičemž participující instituce platí každoročně členské poplatky.

Další informace: http://coar-repositories.org/

OASPA

Oaspa.jpg

OASPA (Open Access Scholarly Publishers Association) představuje orgán, který reprezentuje zájmy vydavatelů hlásících se k modelu otevřeného přístupu. Cílem této aliance je podpora open access prostřednictvím výměny informací, tvorby standardů a nových funkčních modelů. Každoročně pořádá sdružení na toto téma mezinárodní konferenci. Mezi členy OASPA patří mimo jiné významná vydavatelství Springer, Sage nebo Oxford University Press, ale zapojeny mohou být také vědecké instituce nebo asociace. Členství je podmíněno zaplacením poplatku.

Další informace: http://www.oaspa.org/index.php

SPARC Europe

Sparc.jpg

SPARC Europe je aliancí více než 100 evropských vědeckých knihoven a výzkumných organizací, která se zabývá novými trendy v oblasti vědecké komunikace. Mezi hlavní sféry zájmu tak patří problematika otevřeného přístupu, repozitářů, ale také ochrany digitálního obsahu nebo ožehavá tematika copyrightu. Cílem organizace je všechny oblasti harmonizovat směrem k otevřenému modelu vědecké komunikace, z něhož by profitovaly všechny zainteresované strany. Spolupráce se rozvíjí také se základní organizací SPARC sídlící v americkém Washingtonu a s japonskou „filiálkou“ SPARC Japan.

Další informace: http://www.sparceurope.org/

DRIVER

Driver1.jpg

DRIVER (Digital Repository Infrastructure Vision for European Research) je vůdčí iniciativou pro podporu otevřených archivů v evropském měřítku. Cílem celého projektu je vytvoření kvalitní infrastruktury pro rozvoj digitálních archivů. Kromě toho je provozován vyhledávací portál, který obsahuje více než 3,5 milionů dokumentů z 295 otevřených repozitářů z 38 zemí. Stejně jako v ostatních případech se účastnické archivy registrují do systému samy.

Další informace: http://www.driver-community.eu/

SHERPA/RoMEO

RTENOTITLE

Iniciativa SHERPA se zabývá problematikou otevřeného přístupu ve velmi širokém rozsahu, avšak její projekt RoMEO má mimořádnou důležitost zejména proto, že zde byla navázána spolupráce se zástupci komerčních vydavatelství. V rámci projektu jsou evidovány subjekty, které umožňují autorům autoarchivaci preprintu či postprintu na bezplatné bázi v digitálních repozitářích. Dostupnost daného dokumentu se tak výrazně zvyšuje. Velmi často ukládá autor dílo do institucionálního repozitáře (např. univerzitního). Jednotliví vydavatelé jsou řazeni do různých skupin podle politiky, kterou k této záležitosti zaujímají.

Kromě seznamu vydavatelů a jejich zařazení do příslušné skupiny mají uživatelé možnost vyhledání konkrétního časopisu a ověření možnosti archivace jeho článků. V registru Sherpa Romeo se v součanosti nachází více než 1 300 vydavatelů, přičemž 71 % z nich podporuje některou z možností autorské archivace. Nutno podotknout, že nejvýznamnější vydavatelství, jako jsou Elsevier, Springer nebo Wiley, svým autorům v archivaci příspěvků v otevřených repozitářích nebrání. Hlavní stránka systému: http://www.sherpa.ac.uk/romeo/

Za zmínku nepochybně stojí i spřízněný projekt Juliet. Ten se orientuje na poskytovatele dotací pro výzkum. Řada takovýchto institucí, ať už se jedná o nadace, grantové agentury nebo i vládní orgány, v podmínkách financování přímo vyžaduje, aby byly výstupy z podporovaných projektů dostupné v režimu open access. Uvedené instituce dokonce mohou publikování na bázi otevřeného přístupu finančně podpořit. Projekt Juliet přináší jejich pravidelně aktualizovaný soupis [BARTOŠEK, 2009].

Hlavní stránka systému: http://www.sherpa.ac.uk/juliet/

V oblasti podpory otevřeného přístupu působí v současné době celá řada dalších velmi zajímavých projektů. Mezi ty nejvýznamnější patří OpenAIRE nebo Oasis.

Panton Principles se zase za podpory významné nadace Open Knowledge Foundation snaží o nastavení účinných pravidel pro sdílení dat a znalostí u vědeckých materiálů. Jedná se o soubor doporučení, který jasně definuje, že z hlediska dalšího rozvoje je nezbytné zveřejňovat také vědecká data na bázi otevřeného přístupu. Právě problematika Open Data se začíná velmi rychle dostávat do popředí zájmu.

Konkrétní internetové archivy a repozitáře

arXiv.org

RTENOTITLE

Tento internetový archiv, rovněž známý pod názvem XXX, je průkopnickou záležitostí v oblasti elektronického publikování vědeckých prací. Systém vznikl v roce 1991 v Los Alamos National Laboratory – LANL. Oborově je zaměřen na přírodní vědy, vysoce hodnotná je zejména kolekce pro oblast fyziky, ale archiv obsahuje i velmi dobré práce z matematiky, počítačové vědy, statistiky a dalších oborů. K dispozici je téměř 890 000 dokumentů, převážně konferenčních materiálů, preprintů, disertačních prací atd. Přístup do plných textů je realizován zdarma, a to ve více formátech, především však ve formátu PDF. Provoz služby je podporován U.S. Department of Energy. Stejně jako drtivá většina dalších systémů, které fungují na bázi otevřeného přístupu, patří služba k účastníkům Open Archive Iniciative. Nedávno vznikl také alternativní archiv nazvaný viXra.org, kam vkládají své přispěvky autoři, kteří byli odmítnuti službou arXiv.org. V rámci ní totiž existuje systém, který schvaluje akceptaci nových příspěvků, a ne každý autor v tomto ohledu obstojí. Archiv viXra.org naopak přijímá velmi široké spektrum výsledků a oproti službě arXiv je navíc orientován na poněkud bohatší paletu vědeckých disciplín.

Hlavní stránka systému (arXiv.org): http://xxx.lanl.gov/

Hlavní stránka systému (viXra.org): http://vixra.org/

RePEc

RTENOTITLE

RePEc (Research Papers in Economics) je systém s vysoce propracovanou architekturou a řadou velmi zajímavých služeb. V oblasti ekonomických věd dosáhl takové důležitosti, že se může směle srovnávat s největší placenou ekonomickou databází EconLit. Důkazem může být i to, že producent EconLitu, Americká ekonomická asociace, začala se systémem RePEc spolupracovat v oblasti přebírání záznamů výzkumných zpráv a studií. Ostatně ani co se týče rozsahu si RePEc s EconLitem nic nezadá. Oba systémy nedávno úspěšně atakovaly hranici jednoho milionu záznamů, ale EconLit má přitom mnohem delší retrospektivu. Z toho vyplývá, že RePEc se vyvíjí daleko dynamičtějším způsobem a je komplexnější i v oblasti zahrnutých typů dokumentů. V současnosti totiž obsahuje téměř 880 000 článků, 480 000 výzkumných zpráv a studií a 34 000 knih a jejich kapitol. Ne všechny dokumenty jsou plnotextově dostupné, avšak většina z nich je uživateli bezplatně k dispozici. Systém funguje na decentralizovaném principu, tudíž obsahuje data z 1 500 dílčích archivů. Účast v RePEcu je dobrovolná, přičemž zaregistrovat se mohou pouze instituce (těmi jsou mimo jiné prestižní vydavatelé, univerzity, ale i nejvýznamnější ekonomické instituce, jako je Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka). Pokud chtějí do systému přispívat autoři, kteří nejsou aktivní pod hlavičkou některé ze zúčastněných organizací, mohou své příspěvky do systému vložit skrze Munich Personal RePEc Archive. RePEc je velmi ceněnou službou také díky účinné registraci institucí a autorů, kteří dostávají vždy svůj jedinečný identifikátor. Právě kooperace těchto dílčích bází a dalších komponentů dělá ze systému velmi sofistikovaný nástroj pro zpřístupňování materiálů z ekonomických věd.

RePEc nabízí uživatelům mnoho konkrétních služeb. Mezi ty podstatné patří vyhledávací rozhraní Ideas a EconPapers, zajišťující samotný přístup k materiálům, které archiv obsahuje. Třídění dokumentů probíhá na základě JEL Classification. Dále systém poskytuje speciální služby, které se zaměřují například pouze na zpřístupňování konkrétního typu dokumentu, služby zasílání emailů s tituly aktuálně zařazenými do databáze nebo modul se statistickými daty o využívání služby. Nově je nabízena také služba CitEc, která přináší citační data a analýzy dokumentů nashromážděných v archivu RePEc.

Hlavní stránka systému: http://repec.org/

Social Science Research Network (SSRN)

RTENOTITLE

Tato služba představuje bránu k informačním zdrojům pro oblast sociálních věd. SSRN je velmi obsáhlý systém složený z několika specializovaných výzkumných sítí pro jednotlivé konkrétní obory. Jádro systému tvoří SSRN´s eLibrary, která obsahuje přes 420 000 plnotextových materiálů. Ještě větší penzum materiálů je dostupné ve formě abstraktů. Do projektu je zapojena řada významných institucí. Není bez zajímavosti, že v žebříčku nejkvalitnějších oborových repozitářů je SSRN momentálně na první příčce.

Hlavní stránka systému: http://www.ssrn.com/

E-LIS

Elis1.jpg

Služba E-LIS představuje otevřený internetový archiv elektronických materiálů pro oblast knihovnictví a informační vědy. Systém byl uveden do provozu v roce 2003 a jeho prioritou je mimo jiné zpřístupňování informačních materiálů v národních jazycích. Proto je určitá část materiálů obsažených v systému psaná také v češtině. V současné době se v databázi nachází zhruba 15 000 elektronických příspěvků. Pro možnost přehledného vyhledávání byla vyvinuta vlastní klasifikace JITA, která je však momentálně na oficiálních stránkách nedostupná. Služba funguje bezvýhradně na bázi otevřeného přístupu.

Hlavní stránka systému: http://eprints.rclis.org/

CogPrints

RTENOTITLE

Internetový archiv vytvářený univerzitou z anglického Southamptonu (University of Southampton) přináší materiály z oblasti kognitivních věd (filozofie, psychologie, lingvistika, počítačová věda, biologie). Fungování systému je nastaveno na stejné bázi jako u předchozích případů. Vyhledávání i procházení plných textů je k dispozici zdarma. Zobrazení vyhledaných dokumentů je možné ve formátech PDF nebo HTML. V případě, že chce autor vložit do systému příspěvek, musí se stejně jako u ostatních internetových archivů řádně zaregistrovat. Provozování celé služby je postaveno na technologii EPrints.

Hlavní stránka systému: http://cogprints.org/

NCSTRL

Ncstrl.png

Networked Computer Science Technical Reports Library (NCSTRL) je digitální knihovna materiálů z oblasti počítačové vědy. Systém je významným členem Open Archive Iniciative. Na projektu se podílí mnoho renomovaných institucí sdružených do organizace Cornell Digital Library Research Group. Vyhledané dokumenty jsou k dispozici většinou ve formátu HTML. Geografický rozsah systému zahrnuje regiony Severní Ameriky, Evropy a Asie.

Hlavní stránka systému: http://www.ncstrl.org/

PubMed Central a podobně laděné služby

RTENOTITLE

PubMed Central je jednou z nejznámějších služeb pro zpřístupňování vědeckých materiálů na bázi otevřeného přístupu. Úzká vazba na databázi PubMed garantuje této službě vysokou využívanost. Systém je specifický v tom, že zpřístupňuje bezplatně elektronické časopisy. Své seriály tak k archivaci do PubMed Central přihlašují samotní vydavatelé. Tituly přitom musí splňovat jisté kvalitativní požadavky a musí být tematicky zaměřené na vědy o životě. V současnosti už archiv obsahuje více než 1 300 titulů časopisů a celkem 2,8 milionu článků. U každého titulu je jiná retrospektiva a mnohdy nastává i situace, že články jsou bezplatně k dispozici až po uplynutí určitého časového období.

Hlavní stránka systému: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/index.html

PubMed Central zaznamenal u uživatelů velký úspěch a stal se velmi inspirativním systémem. Vznikl tak například i projekt UK Pubmed Central, který je tematicky shodný, ale zaměřuje se na širší kooperaci mezi jednotlivými službami. Kromě samotného PubMedu a PubMed Central jsou v jeho rámci k dispozici také záznamy například z databází Agricola, CiteSeer nebo z několika významných patentových úřadů. Systém tak kombinuje sadu bibliografických záznamů s několika miliony plných textů dokumentů.

Do popředí se dostávají také vydavatelství, která se specializují na vydávání časopisů v režimu open access. Všeobecně se dá říct, že jejich počet roste a volně dostupné žurnály stále více nabízejí i velká vydavatelství. Výhradně na bázi otevřeného přístupu nabízí svou multioborovou kolekci časopisů (více než 500 titulů) například společnost Hindawi. Z velkých vydavatelů v této oblasti boduje především Springer. Ten je vlastníkem služby BioMed Central, která se specializuje vydávání bezplatně dostupných žurnálů z oblasti biomedicíny a příbuzných oborů. V současné době je v nabídce 258 recenzovaných seriálů, u kterých se pečlivě dbá na jejich vysokou kvalitu. Služba pak spolupracuje i s dalšími podobně laděnými projekty, kterými jsou Chemistry Central a PhysMath Central.

Public Library of Science (PLoS)

RTENOTITLE

Public Library of Science je nezisková organizace, která se snaží změnit principy publikování směrem k otevřenému přístupu. Je vydavatelem sedmi velmi kvalitních časopisů z oblasti přírodních věd. Pro uživatele jsou články z těchto časopisů dostupné zdarma, jelikož poplatky spojené s vydáním článků jsou hrazeny samotnými autory. Tento systém má i své četné kritiky poukazující na to, že autoři si takto defacto kupují právo publikovat svůj článek v prestižním časopise. PLoS však zároveň deklaruje, že kromě open access pravidel dbá rovněž na vysokou kvalitu otištěných příspěvků. Oceňovaná je vysoká úroveň uživatelského rozhraní, které PLoS nabízí. K dispozici je řada statistik, citačních dat a také propojení se sociálními sítěmi, v současné době velmi populární záležitost. Služba je rovněž otevřena všestranné spolupráci s mnoha dalšími institucemi, které se zabývají problematikou otevřeného přístupu.

Hlavní stránka systému: http://www.plos.org/

Registry internetových archivů a repozitářů

ROAR

Roar.png

Služby, které fungují na základě otevřeného přístupu, jsou registrovány v systému Registry of Open Access Repositories (ROAR). Jednotlivé archivy se do systému přihlašují samy. Projekt koordinuje University of Southampton a v současné době obsahuje informace o více než 3 500 službách. Uživatel má poté možnost velmi sofistikovaného vyhledávání v zahrnutých informačních zdrojích. Může například volit typ poskytované služby nebo její geografickou polohu. Samozřejmě je možné i hledání podle názvu systému. ROAR umožňuje za spolupráce s Googlem také vyhledávání dokumentů obsažených přímo v registrovaných archivech. Kromě výše uvedených činností plní stránky ROAR také informační funkci v problematice otevřeného přístupu k informačním zdrojům.

Hlavní stránka systému: http://roar.eprints.org/

OpenDOAR

RTENOTITLE

Služba The Directory of Open Access Repositories (OpenDOAR) je spravována tradiční britskou University of Nottingham. Celý projekt je jednou z nejdůležitějších součástí iniciativy nazvané SHERPA, která je určena na podporu otevřených archivů ve Velké Británii. V principu se jedná o stejný počin, jako je ROAR. V rámci OpenDOAR rovněž nemusí být vyhledáváno pouze na úrovni jednotlivých repozitářů, ale také přímo v dokumentech, které tyto systémy obsahují. V současné době systém registruje zhruba 2 490 systémů podporujících open access. Šest zástupců přitom pochází z České republiky.

Hlavní stránka systému: http://www.opendoar.org/index.html

Repository66

RTENOTITLE

Velmi zajímavým počinem je také služba Repository66, která přebírá data ze systémů ROAR a Open DOAR a za pomoci služby Google Maps představuje kvalitní grafickou platformu pro zobrazení geografické lokace jednotlivých archivů.

Hlavní stránka systému: http://maps.repository66.org/

Ranking Web of World Repositories

RTENOTITLE

Internetové repozitáře už mají dokonce svůj žebříček. Byl vyvinut ve Španělsku iniciativou Cybernetic Lab, která funguje při Consejo Superior de Investigaciones Cientifícas – CSIC. Ta představuje největší vědeckou instituci v zemi. Samotný žebříček je rozdělený na dvě části. Jedna z nich se věnuje institucionálním repozitářům, druhý oddíl se zaměřuje na repozitáře s globálním záběrem. Jednotlivé archivy jsou hodnoceny podle několika kritérií, mimo jiné kvalitou obsažených materiálů nebo viditelností repozitáře v rámci internetu. Žebříčky obsahují více než tisíc hodnocených archivů. Na čelních příčkách se podle očekávání umisťují známé služby, jako je CiteSeer, RePec nebo ArXiv. Rostoucí tendenci má i zastoupení českých repozitářů.

Hlavní stránka systému: http://repositories.webometrics.info

Kromě žebříčku kvality jednotlivých služeb se v poslední době často objevují také projekty, které měří využívání jednotlivých repozitářů i open access zdrojů jako celku. Projekt Measuring Open Access Usage je dokonce souborem různých iniciativ z několika evropských zemí. Jeho hlavními součástmi se staly projekty SURE, do kterého se zapojilo několik univerzit z Nizozemska, německý projekt OAS, který usiluje o vytvoření standardů a infrastruktury v oblasti tvorby a výměny statistik otevřených repozitářů, dále pak britský projekt PIRUS2 a mezinárodní iniciativa Knowledge Exchange Usage Statistic Group. Velmi aktivní roli tu hraje rovněž organizace Counter (viz kapitola COUNTER).

Galerie

Zdroje

  1. Webarchive. Internet Archive [online]. 2012 [cit. 2013-10-30]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20120501000000*/http://www.czso.cz/csu/nsp.nsf/i/home
  2. Fúzí pěti firem vzniká Bisnode Česká republika. Bisnode Česká republika [online]. 2013 [cit. 2013-10-30]. Dostupné z: http://www.bisnode.cz/press_release/fuzi-peti-firem-vznika-bisnode-ceska-republika/
  3. Elsevier Acquires the Beilstein Database, World's Leading Archive of Chemical Data. Elsevier [online]. 2007 [cit. 2013-10-30]. Dostupné z: http://www.elsevier.com/about/press-releases/science-and-technology/elsevier-acquires-the-beilstein-database,-worlds-leading-archive-of-chemical-data
  4. Thesis Resources. Networked Digital Library of Theses and Dissertations (NDLTD) [online]. [cit. 2013-10-30]. Dostupné z: http://www.ndltd.org/resources/find-etds