Konzervatismus
Autor: Kamila Brablíková
Klíčová slova: konzervatismus
Synonyma: ---
Související pojmy:
nadřazené - politické systémy, politické směry
podřazené - poválečný konzervatismus, neoliberální konzervatismus
Obsah [skrýt]
* 1 Charakteristika * 2 Kořeny konzervatismu * 3 Konzervatismus a současnost * 4 Použitá literatura
Charakteristika
Konzervatismus – kromě liberalismu a socialismu je jedním z hlavních politických směrů. Pochází z latinského slova conservare = uchovávat. Slovo konzervatismus bylo poprvé použito k pojmenování samostatné politické ideologie v první polovině 18. století. Jeho ideje se objevily jako reakce na zrychlující se tempo politických a ekonomických změn, které v mnoha ohledech zahájila Francouzská revoluce v roce 1789. 1 Konzervatismus nenabízí žádný soubor schémat a návodů, které by šlo snadno vyjádřit a univerzálně aplikovat. Samou svou podstatou se vytváření intelektuálních konstrukcí brání a dá se říci, že ho nelze ani obecně popsat. Je vždy ovlivněn konkrétní historickou zkušeností, národní, regionální i místní tradicí a také samozřejmě dobou, ve které je aplikován. 2 Hlavní charakteristikou konzervatismu je otevřená tendence bránit se rychlým změnám a podporovat tradiční přístupy. Myšlenka, která tedy stojí u kořenů konzervatizmu, je odmítnutí revoluce jako cesty k hledání nápravy věcí. Revoluce, jejichž cílem je změnit stávající stav, jsou paradoxně největším nepřítelem reformy, protože činí moudrou a spravedlivou změnu života společnosti nemožnou. Budování, obnovování nebo reformování státu patří mezi praktické činnosti, které si nelze osvojit z krátké zkušenosti. Vyžaduje zkušenost mnohem větší než může za celý svůj život získat i ten nejchytřejší a nejpozornější člověk. Moudré směřování jakékoli reformy proto vyžaduje zkušenosti nasbírané po generace. Nabytí a uvedení do života společnosti čehokoli nového musí zároveň ochraňovat to dobré, co již bylo osvojeno. Řídíme-li stát přirozeně, nejsou naše zdokonalení nikdy zcela nová a to, co uchováváme, není nikdy úplně zastaralé. 4
Kořeny konzervatismu
Za otce tradičního konzervatismu je považován britský politik, politický teoretik a filozof anglo-irského původu Edmund Burke. Vycházel z myšlenky univerzální přírodní a společenské harmonie, jejíž základ spočívá na morálce a božské prozřetelnosti a umožňuje zdokonalování člověka. Na základě tohoto přístupu vyslovil ve svém díle „Reflections on the Revolution in France“ (1790) skeptické a odmítavé stanovisko k této revoluci a zdůraznil, že stát není jen aktuálním spojením lidí, ale je společenstvím minulých, žijících a budoucích generací, které tvoří určité kontinuum. Francie se podle jeho názoru dostala do konfliktu nejen s celou Evropou, ale i s přirozeností, protože tak porušila evoluční linii (historickou kontinuitu) založenou na tradicích a institucích ve prospěch abstraktních idejí a umělého systému politických vztahů.
Konzervatismus a součastnost
Bavíme-li se o konzervatismu současnosti, jedná se o období po 2. světové válce. Tady musíme zohlednit více tendencí a vlivů, které se v konzervativním myšlení a politické praxi projevily. Rozlišujeme především konzervatismus poválečný, který vyvrcholil v 60. letech a dozníval na počátku 70. let, a konzervatismus neoliberální 70. a 80. let. Charakter konzervatismu se měnil podle toho, jak byly jednotlivé země zasaženy ekonomickou krizí.
V poválečném období konzervatismus zvýraznil hlavně ty politické a sociálně ekonomické postoje, které byly charakteristické pro meziválečné reformní konzervativní myšlení. Odrážel však i své tradiční jádro, tj. patriotismus a význam národa, rezervovaný vztah vůči změnám, tradice, podpora státu quo, soukromé vlastnictví, podnikavost a pragmatismus.
Konzervatismus neoliberální se ve srovnání s přecházejícími formami vyznačuje řadou odlišností. Rozhodující moment nastal v polovině 70. let v souvislosti s hospodářskou krizí, nedostatkem kapitálu, investic a prostředků pro financování sociálních programů. Nejedná se o pouhou reformu tradičního konzervatismu, ale o energickou renovaci klasického tržního liberalismu pro potřebu konzervativní politiky. Bývá někdy nazýván za revoluci Margaret Thatcherová. 3
Použitá literatura
1. HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1994. 293 s. ISBN 80-85865-10-6.
2. SCRUTON, Roger. Konzervativní myslitelé : výbor esejů z britského konzervativního čtvrtletníku The Salisbury Review. 1. vyd. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 1994. 196 s.
3. Politologie. Brno : Masarykova univerzita, 1993. 269 s. (Edice učebnic právnické fakulty MU v Brně ; Sv. 40). ISBN 80-210-0593-9.
4. Konzervativní strana [online]. [cit. 2010-12-12]. Dostupný z WWW: <http://www.konzervativnistrana.cz/o-nas/o-konzervatismu.html>.
