Kniha

Autor: Martina Sochorová

Klíčová slova: kniha, knihtisk, knihovna, knižní obchod

Synonyma: knížka, dílo, spis

Související pojmy:

nadřazené -

podřazené -

Charakteristika

„Mezi nejúčinnější, nejtrvalejší a nejstarší prostředky sdělovat lidské myšlenky a city náleží kniha...“ Kniha šíří tyto myšlenky časem a prostorem.
„Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem království ducha.“ (Lucius Annaeus Seneca).
Řecky se kniha nazývá biblos, latinsky liber. V češtině má slovo kniha původ v asyrském kunukku, což znamená pečeť. Materiálem, na který se psalo, byl kámen, hliněné a voskované destičky, papyrus, pergamen a nakonec papír, který postupně nahrazoval od 10. století pergamen.

Dnes je kniha předmětem běžné potřeby, je dostupná pro všechny. V současnosti máme možnost číst nejenom tištěnou knihu, ale i její elektronickou podobu – e-book.

Vývoj písma

Předpokladem vzniku knihy je písmo. Počátkem vzniku písma jsou mnemotechnické značky – zářezy na hůlkách a uzly na provaze. Potom písmo nezávisle na sobě vznikalo v Egyptě, Mezopotámii a Číně. A i když je pro nás písmo naprosto běžné, existuje pouze 6 až 7 tisíc let. Prvním tvarem písma je písmo obrázkové (piktogramy – takové písmo používali Aztékové a Majové). Dalším vývojovým stupněm jsou ideogramy, kde je znak pevně spojen s určitým pojmem. Pak následovalo slabičné a hláskové písmo. Nejstarším známým písmem jsou egyptské hieroglyfy (asi 3 000 let př. n. l). Původně se psalo na kámen, ale objev papyru to změnil a začalo se psát na papyrové svitky až několik metrů dlouhé. V Mezopotámii Sumerové vytvořili klínové písmo a jejich psacím náčiním byly hliněné tabulky, které se vypalovaly, a dřevěné rydlo. V Číně stejně jako v Egyptě se vyvinulo obrázkové písmo.

Kodex

Vznik kodexu zapříčinilo používání pergamenu. Pergamen byl nový materiál, který se začal uplatňovat vedle papyru. Vyráběl se z vydělané zvířecí kůže (telecí, kozí nebo ovčí). Své jméno dostal podle města Pergamon v Malé Asii. Pergamen se stal významným psacím materiálem pozdního starověku a celého středověku. Byl trvanlivější než papyrus, mohlo se psát na obě jeho strany. Kodex je tedy svazek pergamenových dvojlistů vložených do sebe s koženou nebo jinou vazbou. „Tento tvar knihy měl svého předchůdce ve voskových a dřevěných destičkách, na nichž psávali Řekové a po nich Římané.“

Vliv knihtisku

Až do vynálezu knihtisku kolem roku 1450 se rukopisy opisovaly v písařských dílnách. Vytváření knih bylo zdlouhavé, knihy byly bohatě zdobené (měli červenou barvou zdobené začátky kapitol, iniciálkou označené odstavce, miniatury atd). To mělo za následek, že knihy byly vzácné a ne všichni si je mohli dovolit. Díky knihtisku byly knihy levnější, daly se pořídit mnohem rychleji a pronikly do všech vrstev národa, už nebyly přístupné pouze aristokracii a kněžím. Knihtisk přinesl možnost vydávání knih ve stovkách exemplářů. Rychlý růst knižní produkce způsobil přechod od pultových knihoven k sálovým. Vynález knihtisku znamenal informační explozi.

Části knihy

• Knižní blok označuje svázané a oříznuté stránky bez desek. U knih s pevnou vazbou je knižní blok do hotových desek vlepen pomocí předsádek.
  
• Signet je značka nakladatelství, která bývá na první liché stránce.
  
• Patitul je list, na jehož liché straně je zpravidla menším písmem uveden autor a název knihy. Bývá před titulním listem.
  
• Protititul označuje sudou stránku nalézající se proti hlavnímu titulu. Často je na něm ilustrace.
  
• Hlavní titul je vždy umístěn na liché straně a obsahuje jméno autora, název a podtitul knihy, často také název nakladatele a rok vydání.
  
• Autorská tiráž je umístěna na straně za hlavním titulem a obsahuje povinně ISBN (pokud je knize přiděleno), dále copyrightové záznamy a případná poděkování sponzorům. V USA a v západní Evropě obsahuje i další údaje, které jsou v českých knihách uvedeny v tzv. technické tiráži na poslední stránce knihy (autor, titul, překladatel, jméno a adresa nakladatele, rok vydání, ISBN).
  
• Vakát je prázdná stránka kdekoli v knize.
  
• Předsádka je dvojlist těžšího papíru, který v knihách s pevnou vazbou spojuje knižní blok a desky. Předsádka je vždy přední a zadní.
  
• Kapitálek byl původně látkový proužek, na nějž byly přišity archy; dnes je kapitálek kousek ozdobné stužky, který zpevňuje knižní blok a zakrývá dutinu mezi hřbetem knižního bloku a deskami.
  
• Desky tvoří ochranu knih s tzv. pevnou vazbou. Knihy s měkkou vazbou jsou chráněny obálkou.
  
• Záložka bývá v některých knihách vlepena do hřbetu knižního bloku.

Použitá literatura

• KNEIDL, Pravoslav. Z historie evropské knihy: Po stopách knih, knihtisku a knihoven. Praha : Svoboda, 1989. 143 s. ISBN 80-205-0093-6
  
• PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha: Příručka pro nakladatele. 2. vyd. Praha - Litomyšl : Paseka, 2005. 256 s. ISBN 80-7185-774-2
  
• TOBOLKA, Zdeněk. Kniha: Její vznik, vývoj a rozbor. 1. vyd. Praha : Orbis, 1949. 243 s.