Zděnek Václav Tobolka

Zdeněk Václav Tobolka (21. června 1874 – 5. listopadu 1951) byl český politik, historik a knihovník. Bývá považován za otce české knihovědy. Je jedním za zakladatelů a významných průkopníků moderního československého knihovnictví. Roku 1919 se podílel na zrodu 1. knihovnického zákona. Po vzniku samostatného Československého státu se zasadil o založení Parlamentní knihovny (tehdy „knihovna Národního shromáždění“). Specializoval se na knihovědu, bibliografii a katalogizaci. Zdeněk Václav Tobolka se taktéž podílel na pořádání Mezinárodního knihovnického kongresu, který se konal v roce 1926 v Praze. Od roku 2000 se uděluje významným českým knihovníkům medaile Zdeňka Václava Tobolky.

Život

Zdeněk Václav Tobolka se narodil 21. června 1874 v Poděbradech. Po smrti jeho otce se s matkou přestěhoval do Kolína, kde navštěvoval obecnou školu a první rok gymnázia. Ve studiích pokračoval na gymnáziu v Žitné ulici v Praze, kde následně vystudoval filozofii, historii a bohemistiku na Karlo-Ferdinandově univerzitě.

Profesní činnost

Po ukončení studia na univerzitě (1896) začal Tobolka vyučovat dějepis a zeměpis na obchodní akademii v Chr udimi. Od roku 1897 do roku 1918 pracoval jako úředník Veřejné a univerzitní knihovny (dnešní Národní knihovna Praha).  V roce 1918 se podílel na založení knihovny Národního shromážední (dnešní Parlamentní knihovna), kde působil jako ředitel až do roku 1939, kdy odešel do penze.

Přínos pro informační vědu a knihovnictví

1. knihovnický zákon

Zákon byl připravován nejprve v Osvětovém svazu. Počátkem roku1919 byla jednání následně přesunuta na Ministerstvo školství a národní osvěty. 22. července 1919 byl schválen Národním shromáždením Zákon o veřejných knihovnách obecních č. 430/1919 Sb. (tzv. 1. knihovnický zákon). Ten upravoval řadu náležitostí mj.

• povinnost zřizovat veřejné knihovny v každé politické obci
• povinnost zakládat samostatné menšinové knihovny nebo zvláštní menšinová oddělení ve všech oblastech, kde žily etnické a národní menšiny
• každá knihovna měla mít půjčovnu, čítárnu a příruční knihovnu
• byla stanovena lhůta pro zřízení knihovnen ve všech obcích (1-2 roky)
• byl stanoven příspěvek obce na udržování a rozšiřováni knihoven (10 hal. – 1 Kč na obyvatele)
• obce směly převzít správu nad spolkovými a jinými knihovnami

Zákon byl krátce po jeho vydání doplněn prováděcím vládním nařízením č. 607/1919 Sb. V něm je například ustanovena bezplatnost půjčované literatury. 1. knihovní zákon společně s vládním nařízením podnítil velký rozmach knihovnictví na území Československa (dokonce na takové úrovni, že se ČSR jako první země přiblížila ideálu „knihovna v každé obci“. Platnost 1. knihovního zákona skončila v roce 1959, kdy byl nahrazen Zákonem o jednotné soustavě knihoven č. 53/1959 Sb. (tzv. 2. knihovnický zákon).