Persona
Autor: Petr Zapletal
Klíčová slova: Persona,
Synonyma: osobnost
Související pojmy: maska
nadřazené -
podřazené -
Charakteristika
Slovo persona pochází z latinského jazyka a znamená maska. Často je však brána jako synonymu ke slovu osobnost. A právě na tomto vztahu definoval švýcarský lékař, psychoterapeut a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung (1875-1961) svoji slavnou teorii. Podle Junga je Persona „komplikonavý systém vztahů mezi inviduálním vědomím a společností, případně jakási maska, která má na jedné straně dělat na ostatní lidi určitý dojem a na druhé straně zakrýt pravou povahu jedince."[1]Tuto definici zachytil C.G.Jung ve svém dílé Vědomí a přenos. Definice je postavena na Jungově struktuře osobnosti. Ta se skládá z vědomé části našeho já - z Ega, bytostného Já, osobního nevědomí a pro nás nejdůležitějšího kolektivního nevědomí.[2] To obsahuje všechny zkušenosti našich minulých generací a to Jung označuje jako tzv. archetyp. Což je „nevědomý obsah , který se uvědoměním a vnímáním mění, a to ve smyslu toho kterého individuálního vědomí, v němž se objevuje." [3]A právě jedním z archetypů je persona, která nám buduje představy o své vlastní osobnosti. Právě proto zde Jung použil latinský význam slova - maska. Inspiroval se v antickém divadle, kde herci měli masku, aby bylo možné poznat, jakou roli hrají.[4] Tudíž persona nám vytváří jakýsi náhled našeho vědomí, se kterým se prezentujeme před společností, ale plně nevykresluje naše pravé a inviduální rysy povahy. Dá se tedy říct, že skrze masku - personu se člověk může skrývat či hrát před společností na něco úplně jiného, než ve skutečnosti je.
Invidualismus a individuace a cesta k pravému já
Tyto dva pojmy souvisí dle Junga s personou v tom, jak můžeme najít cestu ke svému pravému já. Invidualismus Jung popisuje jako „úmyslné vyzdvihování a zdůrazňování domnělé svéráznosti v protikladu ke kolektivním zřetelům."[5] Oproti individuace, s kolektivním vědomím nijak nebojuje. Pravou cestou k nalezení svého já podle Junga tedy není invidualismus, ale individuace. Ta se dá označit jako proces, kdy se člověk dobrovolně stává sebou samým a tudíž ani žádná maska by nám neměla zabránit k tomuto odhalení.[6]
Poznámky
- ↑ JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 94. ISBN 80-85880-18-0.
- ↑ HOLMANOVÁ. Persony: C. G. Jung: " Per-sony - pružný most mezi naším já a světem [online]. České Buďějovice, 2008 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: https://theses.cz/id/tdivcj/downloadPraceContent_adipIdno_13866. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Věra Vejsová.
- ↑ JUNG, Carl Gustav. Archetypy a nevědomí. Vyd. 1. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997, s. 100. ISBN 8085880113.
- ↑ RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch.
- ↑ JUNG, Carl Gustav. Osobnost a přenos: výbor z díla III. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1998, 70. ISBN 80-85880-18-0.
- ↑ RAFAILOV, Boris. Filosofické aspekty v díle C. G. Junga [online]. Brno, 2008 [cit. 2015-01-31]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/195324/ff_d/kompletni_DISERTACE.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jaroslav Hroch
