Hardback

Z WikiKnihovna

Autor: Monika Langerová

Klíčová slova: hardback, pevná vazba

Synonyma: pevný obal knih, vázané knihy, 

Související pojmy:

nadřazené - vazba

podřazené - kodex, desky, 


Hardback

Hardback,  je označení pro druh knihařské vazby. Vazba je obal, který knihu udržuje pohromadě, chrání ji před poškozením a případně ji i zdobí. [1]  V češtině se častěji setkáme s názvem tuhá nebo pevná vazba. 


Jak tuhou vazbu poznáme:

Knihu v tuhé vazbě poznáme podle toho, že jsou její desky vyrobeny  z lepenky nebo z plastu a oproti měkké vazbě (paperback) jsou pevnější, kvalitnější, vydrží delší dobu a jsou také dražší.

Rozdíl mezi tuhou a měkkou vazbou:

  • Tuhá vazba je mnohem starší než vazba měkká a prošla si dlouhým vývojem.
  • Tuhé vazby mají desky, měkké vazby mají obálku
  • Tuhé vazby se nedají ohýbat, měkké vazby se ohýbat dají
  • Tuhé vazby jsou dražší, protože jsou náročnější na materiál
  • Tuhé vazby mají větší odolnost, měkká vazba se rychleji opotřebovává


Dělení tuhých vazeb

Knihařské vazby se všeobecně dělí na měkké, polotuhé a tuhé.  "Rozdělení tuhých vazeb nezávisí na způsobu spojení knižních bloků, jako je tomu u měkkých vazeb, ale na konstrukci desek."  [2]2

 

V7 - tuhé vazby s kombinovaným potahem. Kombinovaný znamená, že kniha má například potaženy desky plátnem, ale hřbet je papírový.  

V8 - tuhá vazba s nekombinovaným potahem. Desky jsou, na rozdíl od vazby V7, potaženy pouze jedním druhem materiálu. Nejčastěji je tímto materiálem plátno, ale můžeme se setkat také s laminovaným nebo lakovaným papírem.

V9 - tuhá vazba s deskami z plastů. Při výrobě desek se kombinují různé druhy  termoplastických fólií, někdy  v kombinaci s lepenkou nebo různými vycpávkami. Desky se svařují a tvarují teplem. Takovéto desky z plastu jsou vhodné zejména pro výrobu kapesních diářů, kalendářů, záznamníků, plánovačů nebo příruček.[3] 3

 Poznámky

 

  1. TOBOLKA, Zdeněk Václav. Kniha: její vznik, vývoj a rozbor. 1. vyd. str. 180
  2. KAPLANOVÁ, Marie. Moderní polygrafie. 1. vyd. str.332
  3. KAPLANOVÁ, Marie. Moderní polygrafie. 1. vyd. str.333