ISBN

Z WikiKnihovna

Autor: Jiří Škrobák

International Standard Book Number

ISBN (International Standard Book Number, v české překladu mezinárodní standardní číslo knihy) je unikátní číselný kód, který se používá k jednoznačné identifikaci konkrétního knižního vydání.

ISBN je určeno standardem ISO 2108[1], v Česku pak normou ČSN ISO 2108[2] (původně bylo ISBN v ČSSR zavedeno k 1. 1. 1989 v ČSN 01 0189).


Vznik čísla a vývoj čísla ISBN

V šedesátých letech vzešel od britských firem zabývajících se distribucí knih požadavek na jednotný způsob číslování knih, který by zjednodušil jejich evidenci a distribuci. Sdružení britských vydavatelů zadalo tento úkol profesoru F:C Fosterovi z Londýnské vysoké školy ekonomické. Ten si ke spolupráci přizval i knihovníky. Systém se z počátku týkal jen Velké Británie, vzniklo číslo SBN (Standard Book Number – standardní číslo knihy), které se skládalo z osmi číslic a bylo rozděleno na dvě části. První označovala vydavatele a druhá konkrétní vydanou knihu. Během následujících let již začalo postupně docházet k nástupu výpočetní techniky, což mělo za následek doplnění SBN o další číslici, která složila ke kontrole celého čísla. Konečný návrh byl publikován v roce 1966 pod názvem “A report on standard numbering in the book trade” (Zpráva o standardním číslování v knižním obchodě). (ODKAZ - uvod) Z Fosterova návrhu se v dalším roce vyvinul systém jak jej známe dnes - systém Mezinárodního standardního čísla knihy (ISBN – International Standard Book Number system). Do mezinárodního formátu byl upraven firmou J. Whitaker & Sons, Ltd. a v USA v r.1968 firmou R.R. Bowker. [3]

Na zasedání pracovní skupiny zabývající se ISBN ve Stockholmu v říjnu 1969 byl systém číslování knih zpracován do podoby oficiální normy ISO 2108 – Documentation – International Standard Book Numbering (ISBN). Norma ISO 2108 byla přijata v roce 1971 23 státy. Účelem této mezinárodní normy je koordinovat a standardizovat mezinárodní použití čísel ISBN k jednoznačné identifikaci jedné publikace nebo vydání publikace vydané jedním určitým vydavatelem. Jelikož se knihy a publikace podobné knize začaly objevovat v nových formách, byla původní norma revidována a tento systém nyní používá přes 170 zemí. V r.1978 vyšlo 2. vydání a to bylo v r.1992 nahrazeno 3. vydáním.

Od r.2001 začala připravovat pracovní skupina, složená ze jmenovaných delegátů z národních normalizačních organizací, zastupujících agentury ISBN, vydavatele, knihkupce, knihovny a dodavatele, 4. vydání této normy. Toto 4. vydání je dosud nejrozsáhlejší revizí systému i čísla ISBN. Zvýšilo číselnou kapacitu systému, určilo potřebná metadata, která by měla být dodávána zároveň s přiděleným číslem ISBN, vypracovala pokyny pro správu a řízení systému, a určila též úkoly národních agentur ISBN. Přitom se změnila struktura čísla ISBN a jeho délka, a to poprvé od jeho vzniku. Byla publikována v r.2006 s účinností od 1.1.2007.

V důsledku organizačních změn spojených s přijetím 4. vydání normy ISO 2108 a s přechodem na 13-místné ISBN číslo bylo sídlo Mezinárodní agentury ISBN od dubna 2006 přesunuto do Londýna.[4]

Historie ISBN a jeho vývoj v České republice

V roce 1983 pověřilo Ministerstvo kultury ČSR Státní knihovnu ČSR přípravou zavedení systému ISBN do československé knižní produkce. Vycházelo se z norem ISO 2108 a ST SEV 5128-85 a z pokynů Mezinárodní agentury ISBN. Státní knihovna byla pověřena funkcí Národní agentury ISBN v Československu. Celý systém byl v Československu uveden do provozu 1. ledna 1989. Byla vydána norma ČSN 01 0189 Mezinárodní standardní číslování knih (ISBN). [5]


Struktura ISBN

ISBN se do konce roku 2006 skládalo z desetimístného čísla. Od ledna 2007 se přešlo na třináctimístné číslo. Přidal se tzv. prefix. Díky tomu se vově ISBN rovná EAN-kódu. Každé ISBN se skládá z pěti částí, každá část je oddělena pomlčkou. První a poslední část mají pevnou délku, tři, respektive jedno číslo. U zbylých tří částí se jejich délka mění.

První částí je prefix. V současné době má tvar pouze 978 (knihy) nebo 979 (hudebniny) a má vždy tři čísla. Druhou částí je tzv. identifikátor skupiny, který popisuje jazykový region. Má jednu až pět číslic. Například anglicky mluvící země mají kód 0 a 1, francouzsky mluvící země kód 2, německý mluvící země kód 3, atd. Pro Česko a Slovensko se používá kód 80. Všechny kódy lze najít zde: http://en.wikipedia.org/wiki/User:CS2012/Books/Collaborative_E-book_creation_using_Wikipedia/ISBN

dodělat odkaz

Další část je určena pro identifikaci vydavatele. Délka kódu je od jednoho až po sedm znaků. Jednotlivým vydavatelů se kódy přidělují od národních agentur ISBN. V ČR je to Národní agentura ISBN. Předposlední částí je kód konkrétní knihy. Může mít maximálně šest číslic a přiděluje si jej sám vydavatel. Poslední částí je kontrolní číslice.


[6]

Výpočet kontrolní číslice

upravit cely oddil

Poslední částí ISBN je kontrolní číslice: vždy právě jeden znak, který je připojen pro kontrolu platnosti ISBN čísla (zajišťuje, že pokud dojde např. k překlepu při zadávání, není nalezena zcela jiná kniha, ale je detekována chyba). Výpočet kontrolní číslice se mírně liší u ISBN-10 a ISBN-13.

Kontrolní číslice u ISBN-10[editovat | editovat zdroj] U ISBN-10 se kontrolní číslice získá tak, aby zbytek po dělení váženého součtu všech číslic jedenácti byl nulový. Kontrolní číslice tedy může mít i hodnotu 10, ta se zapisuje znakem X. Jako váhy se používají čísla (zleva doprava) 10 (pro první cifru kódu skupiny), 9, 8, …, 3, 2, 1 (pro kontrolní číslici).

Příklad kontroly platnosti ISBN-10 Skupina Vydavatel Vydání Kontrola ISBN 8 0 2 0 4 0 1 0 5 9 váhy 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 výsledek 80 + 0 + 16 + 0 + 24 + 0 + 4 + 0 + 10 + 9 Výsledný součet je 143, kontrola: 143 mod 11 = 0 (143 = 13 • 11), ISBN 80-204-0105-9 je platné.

Kontrolní číslice u ISBN-13[editovat | editovat zdroj] Algoritmus pro kontrolní číslici pro ISBN-13 je shodný s výpočtem kontrolní číslice u čárových kódů EAN-13. Kontrolní číslice se zde volí tak, aby zbytek po dělení váženého součtu všech číslic deseti byl nulový, přičemž jako váhy se používají střídavě čísla 1 a 3. (Jelikož se používá dělení deseti namísto dělení jedenácti, již se tedy na rozdíl od ISBN-10 nepoužívá znak X.)

Příklad kontroly platnosti ISBN-13 Prefix Skupina Vydavatel Vydání Kontrola ISBN 9 7 8 8 0 7 2 0 3 8 8 4 8 váhy 1 3 1 3 1 3 1 3 1 3 1 3 1 výsledek 9 + 21 + 8 + 24 + 0 + 21 + 2 + 0 + 3 + 24 + 8 +12 +8 Výsledný součet je 140, kontrola: 140 mod 10 = 0 (140 = 14 • 10), ISBN 978-80-7203-884-8 je platné.

Od ISBN-10 se tento algoritmus liší použitým dělitelem (deset namísto jedenácti) a váhami. Nevýhodou je horší schopnost odhalování chyb – algoritmus u EAN-13 nedokáže rozpoznat některé záměny sousedních cifer (např. ISBN 978-0-306-40615-7 a 978-0-306-40165-7 se liší jen záměnou dvou následujících znaků, přesto jsou oba platné).

Užití ISBN-10 v čárovém kódu[editovat | editovat zdroj] Pokud se kniha s přiděleným kódem ISBN-10 označovala čárovým kódem EAN-13, odvodil se tento kód přímo z ISBN tím, že se z deseticiferného ISBN odstranila poslední (kontrolní) číslice a na začátek se doplnil prefix 978. (Třináctou číslicí výsledného kódu je kontrolní číslice, která se vypočítá standardním postupem definovaným v EAN-13.) Například kniha s ISBN 80-200-0980-9 má čárový kód 9788020009807. Postupovat lze i opačně: z čárového kódu se odstraní prefix 978 a kontrolní číslice, po doplnění kontrolní číslice ISBN je výsledkem ISBN kód bez rozdělení na jednotlivé skupiny.

U ISBN-13 již tato úprava není potřeba, čárovým kódem je přímo ISBN číslo.


Reference a odkazy

uvod: https://web.archive.org/web/20110430024722/http://www.informaticsdevelopmentinstitute.net/isbn.html historie http://www.nkp.cz/sluzby/sluzby-pro/isbn-ismn-issn/isbn/isbn-1 historie cr http://www.nkp.cz/sluzby/sluzby-pro/isbn-ismn-issn/isbn/isbn-3

Externí odkazy