Knihovnický zákon

Autor: Šárka Brázdová

Zákon 106/1999 Sb. „o svobodném přístupu k informacím“ na jehož znění se usnesla Poslanecká sněmovna 11. května 1999. Zákon byl během své platnosti několikrát novelizován, naposledy v roce 2009 (227/2009 Sb.).

„Tento zákon (…) upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím.“ §1

Zákon obecně

Zákon č. 53/1959 Sb. o jednotné soustavě knihoven z roku 1959 nahradil zákon č. 430/1919 Sb. o veřejných knihovnách obecních z roku 1919. Je taktéž známý jako druhý knihovnický zákon. Zákon ustanovilo Národní shromáždění Republiky Československé a nabyl účinnosti 1. srpna 1959.
Zákon vychází z principu centrálního řízení všech společenských oblastí státu. Základní funkcí knihoven podle této úpravy je jejich ideologické působení. Knihovny jsou chápány jako důležitý a masový činitel socialistické výchovy. O zákon se zasloužil Jaroslav Drtina.
Podle tohoto zákona je ústřední knihovnou jednotné soustavy knihoven Státní knihovna Československé republiky.
Druhý knihovnický zákon vytvořil jednotný systém knihoven. Knihovny tvoří organizované sítě knihoven určitého druhu.

Povinné subjekty

Podle tohoto zákona mají všechny státní orgány, orgány obcí a veřejné instituce povinnost poskytovat informace. §2 odst. 1. Dále tuto povinnost mají subjekty, kterým „zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.“

Poskytnutí informací může proběhnout buď zveřejněním (např na internetových stránkách nebo na úřední desce), nebo na základě žádosti. Žádost může být podána ústně nebo písemně (včetně elektronické komunikace). §13 odst. 1

Žadatel

Zažádat o informace může jakákoliv fyzická nebo právnická osoba. §3 odst. 1.

Náležitosti písemné žádosti

Na písemné žádosti musí být uvedeno kterému subjektu je určena, a že se jedná o žádost ve smyslu zákona 106/1999 Sb. Pokud je žadatelem fyzická osoba, je nutno v žádosti uvést jméno, příjmení, datum narození, adresu trvalého pobytu nebo doručovací adresu. (Může se jednat i o elektronickou adresu.) Pokud se jedná o právnickou osobu – uvede název, identifikační číslo osoby, adresu sídla a adresu pro doručování.

Omezení

„Informací podle tohoto zákona není počítačový program.“ §3 odst. 4.

„Zákon se nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování.“ §2 odst. 3.

„Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.“ §2 odst. 4.

Povinný subjekt informaci nemusí poskytnout zejména v případech, kdy se jedná o:

• informaci utajovanou
• informaci týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje (viz zákon na ochranu osobních údajů)
• informaci, která předmětem obchodního tajemství
• informaci poskytnutou OSN nebo EU, která je v zájmu bezpečnosti státu apod. (označeno jako NATO UNCLASSIFIED nebo LIMITE)
• informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků
• informaci zveřejňovanou na základě zvláštního zákona
• předmět práva autorského

„Všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření. V odůvodněných případech povinný subjekt ověří, zda důvod odepření trvá.“ §12

Literatura

Zákon o svobodném přístupu k informacím 106/1999 Sb.