Moc zákonodárná

Zákonodárnou mocí se primárně rozumí opravnění vydávat, měnit či rušit zákony, které ovlivňují fungování státu. Spolu s mocí výkonnou a soudní tvoří systém tří složek moci ve státě, které jsou vzájemně odděleny za účelem snížení rizika jejího zneužití. V českém právním prostředí náleží zakonodárná moc Parlamentu České republiky, kde ji realizují poslanci Poslanecké sněmovny PČR a senátoři Senátu PČR. Tito zástupci jsou přímo voleni občany České republiky, získávají tak legitimitu pro výkon zakonodárné moci na základě demokratických principů. Základní vymezení práv a povinností zakonodárné moci na našem území je zakotveno v hlavě druhé Ústavy České republiky. Parlamentu České republiky náleží za předem jasně popsaných podmínek rozhodování mimo jiné o otázkách:

• změn Ústavy České republiky
• ratifikace mezinárodních smluv
• vyslovení důvěry či nedůvěry Vládě České republiky
• vyhlášení válečného stavu
• schvalování státního rozpočtu