Teorie sociálního kapitálu

Úvod

Teoretické vymezení sociálního kapitálu

Koncept sociálního kapitálu se poprvé objevuje v 90. letech minulého století. Byl popularizován hned několika vědci z různých oborů a proto se jeho definice může v různých oborech lišit. Jako první jej definoval P. Bourdier. Sociální kapitál je podle něj „suma aktuálních nebo potencionálních zdrojů, která vychází z vlastnictví trvalé sítě vice či méně institucionalizovaných vztahů a známosti, jinými slovy členství ve skupině, které vybavuje každého člena kolektivně vlastněným kapitálem, tedy různými oprávněními“. R. Putnam sociální kapitál považuje za „rysy sociální organizace jako důvěra, (PETR EDIT: reciprocita), normy a sítě, které mohou zlepšit efektivitu fungování společnosti usnadňováním koordinovaných akcí.“ Podobnou definici zastává i J. Coleman. Je zde zřetelný posun směrem ke kolektivnímu pojetí sociálního kapitálu, využívaný zejména v sociologii, ale také v ekonomii a geografii (pro studium regionů a regionálního rozvoje).

(GRAMMAR/STYLISTICS NAZI PETR: Pohled na problematiku z opačného/jiného pohledu nabízí Nan Lin, jehož definice ....) Oproti tomuto přístupu stojí definice Nan Lina, který vnímá sociální kapitál jako osobní zdroj(e) jednotlivce. Definuje jej jako „zdroje zakotvené v sociálních sítích jedince, které mohou byt aktivovány skrze vazby v sítích“. (EDIT To většinou probíhá na základě podnětu k vykonání účelné akce jako např. informační potřeba nebo posun na společenském žebříčku.) Tyto zdroje potom mohou jednotlivci sloužit k dosahování vytyčených cílů. Lidé bohatší na sociální kapitál mají větší šanci, že svých cílů dosáhnou.

Typologie

Vzhledem k množství různých definic a náhledů na tuto teorii je možné různé druhy sociální kapitálu rozdělit podle druhů a vytvořit tak typologii forem sociálního kapitálu :

a) Individuální × kolektivní: rozlišuje sociální kapitál podle toho, komu přináší zisk (komunitě × jednotlivci). b) Svazující: spočívá v silných vazbách mezi jednotlivci (rodinné svazky, blízcí přátelé). Přemosťující: jeho jádrem jsou slabé vazby mezi jednotlivci (obchodní partneři). Spojující: spojený s jedinci, kteří mají určité společenské postavení. Vazba na ně může být pro „níže postavené“ přínosná, protože jim umožní využívat jisté výhody spojené s tímto druhem sociálního kapitálu. Korporační: spojený se sociálním kapitálem uvnitř skupin, např. dobrovolnické organizace, ale i politické strany a odbory. c) Strukturální × kognitivní: spojený se sociálními organizacemi (např. pravidla, role, …) × spojený s atributy udržovanými kulturou (hodnoty, normy, postoje) d) Občanský × vládní: popisuje fungování politického prostředí, kde se vládní stabilita odvíjí od stability sociální a naopak.