Zóna nejbližšího vývoje (Vygotsky)

Úvod

Zóna nejbližšího vývoje

Popis teorie

Tento termín zavedl ruský psycholog Lev Semjonovič Vygotsky (1896-1934). Vygotsky vycházel z toho, že období, kdy se dítě blíží k nové vývojové etapě, ale dosud jí nedosáhlo, může za určitých podmínek dosáhnout novou vývojovou etapu snadněji, především za pomoci dospělého, než by tomu bylo při spontánním vývoji.

Vzdělávání a zóna nejbližšího vývoje

Vygotskyho práce, týkající se zóny nejbližšího vývoje výrazně přispěla k oblasti vzdělávání a jsou použita při vývoji věku odpovídající učební plán a techniky.

Pochopení, co děti jsou schopny dosáhnout samy, stejně jako to, co jsou schopni dosáhnout s pomocí dospělého, mohou pedagogové vypracovat plány pro výuku dovedností v co nejefektivnějším způsobem, dát studentům postupné uvolňování odpovědnost plnit úkoly samostatně. Tento proces se označuje jako "lešení", což jakým způsobem dospělí pomáhá dítěti či studenta přejít z neschopnosti plnit úkol, jsou schopni učinit prostřednictvím vedení, interakce a otázky.

Použité zdroje

KOLÁŘ, Zdeněk. Výkladový slovník z pedagogiky: 583 vybraných hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 192 s. ISBN 978-80-247-3710-2.

Související literatura a odkazy

• Brown, A. L., Ferrara, R.: Diagnosing Zones of Proximal Development. In: Wertsch, J. (Ed.), Culture, Communication, and Cognition: Vygotskian Perspectives. New York, Cambridge Univ. Press, 1985, s. 62–81.

• Kozulin, A., Ageyev, V., Miller, S., Gindis, B. (Ed.): Vygotsky´s Educational Theory in Cultural Context. Cambridge, Cambridge Univ. Press, 2003.

• Wertsch, J. V. (1984), The zone of proximal development: Some conceptual issues. New Directions for Child and Adolescent Development, 1984: 7–18. doi: 10.1002/cd.23219842303.