Teorie sociálního kapitálu

Úvod

Teoretické vymezení sociálního kapitálu

Koncept sociálního kapitálu se poprvé objevuje v 90. letech minulého století. Byl popularizován hned několika vědci z různých oborů a proto se jeho definice může v různých oborech lišit. Jako první jej definoval P. Bourdier. Sociální kapitál je podle něj „„suma aktuálních nebo potencionálních zdrojů, která vychází z vlastnictví trvalé sítě vice či méně institucionalizovaných vztahů a známosti, jinými slovy členství ve skupině, které vybavuje každého člena kolektivně vlastněným kapitálem, tedy různými oprávněními“. Sociologie v čele s R. Putnamem sociální kapitál považuje za „rysy sociální organizace jako důvěra, normy a sítě, které mohou zlepšit efektivitu fungování společnosti usnadňováním koordinovaných akcí.“ Podobnou definici zastává i J. Coleman.

Oproti tomuto kolektivnímu sociologickému pojetí stojí definice Nan Lina, který vnímá sociální kapitál jako osobní zdroj jednotlivce. Definuje jej jako „zdroje zakotvené v sociálních sítích jedince, které mohou byt aktivovány skrze vazby v sítích“.