Čtenářská gramotnost

Definice

Pro pojem čtenářská gramotnost není prozatím stanovena žádná stabilní definice. Její význam se totiž neustále mění v závislosti na probíhajících změnách ve společnosti, ekonomice a kultuře. Nynější pojetí čtenářské gramotnosti stanovené organizací OECD obsahuje prostřednictvím čtenářských postupů, dovedností a strategií především schopnost porozumět mnoha různým typům textu, vztahující se k nejrůznějším situacím v životě a schopnost o nich přemýšlet a vyložit si jejich smysl.

Je součástí a podoblastí tzv. funkční gramotnosti. Míra čtenářské gramotnosti bývá předpokladem pro dosažení tzv. klíčových kompetencí, zejména kompetence k učení, kdy je jedním z významných faktorů určujících úspěšnost ve studiu, a tyto kompetence jsou stále více využívány jako nástroj pro dosažení cílů, které jsou klíčem k úspěchu jak v pracovním tak i v osobním životě. Čtenářská gramotnost se rozvíjí především na primární motivaci něco se dozvědět. Čtení a čtenářství samo o sobě velmi napomáhá osobnostnímu a morálnímu sebezdokonalování.

Faktory ovlivňující rozvoj čtenářské gramotnosti

• Vnitřní – genetické dispozice, motivace, zájem, čtenářské strategie, charakter, intelektové schopnosti
• Vnější – rodina, škola a mimoškolní a mimorodinné faktory

Za důležitý faktor pro vývoj čtenářské gramotnosti je také považováno působení rodiny na dítě, kde rodina je rozhodujícím prostředím pro vývoj a osvojení čtenářských praktik a návyků, Jelikož to, co není dáno v rodině, škola již není schopna změnit.

Čtenářská gramotnost je v dnešní době velmi ovlivňována internetem, který může vývoj čtenářské gramotnost ohrozit nebo, dle některých teorií naopak přispět pro její rozvoj.

Výzkum

Čtenářská gramotnost je kritériem, které se testuje v pravidelných výzkumech PISA (The Programme for International Student Assessment) organizace OECD. Definice stanovena touto organizací zní: „Čtenářská gramotnost znamená schopnost porozumět psanému textu, přemýšlet o něm a používat jej k dosahování určitých cílů, k rozvoji vlastních schopností a vědomostí a k aktivnímu začlenění do života společnosti.“ Této dnes již poměrně přesné a obsáhlé definici však předcházelo mnoho dalších. Prvním výzkumem zaměřujícím se na čtenářskou gramotnost se zabývala organizace IEA (Mezinárodní organizace pro hodnocení výsledků vzdělávání) v roce 1995. Výstupem této studie byla čtenářská gramotnost definována jako: "schopnost rozumět formám psaného jazyka, které vyžaduje společnost a/ nebo mají význam pro jednotlivce, a tyto formy používat". Podobnou definicí byl roku 1997 popsán mezinárodní výzkum gramotnosti dospělých IALS: "Čtenářská gramotnost je schopností používat tištěných a písemných informací pro fungování ve společnosti, k dosahování vlastních cílů a k rozvoji vlastních vědomostí a vlastního potenciálu." Tyto definice však byly primárně zaměřené na čtení pouze jako nástroje k dosahování cílů, postrádaly však aktivní a iniciativní úlohu čtenáře při porozumění textu. Tento chybějící aspekt zařadila do své definice čtenářské gramotnosti až výzkum IEA PIRLS a mezinárodní výzkum OECD PISA, který tak zdůraznil schopnost čtenáře o textu přemýšlet a uplatňovat v něm své myšlenky a zkušenosti: "Čtenářská gramotnost znamená schopnost porozumět psanému textu, přemýšlet o něm a používat jej k dosahování určitých cílů, k rozvoji vlastních schopností a vědomostí a k aktivnímu začlenění do života společnosti." Tyto definice PISA a PIRLS však zohledňují pouze některé složky čtenářství a to ty, které lze testovat. Čtenářská gramotnost ovšem zahrnuje také netestovatelné složky, kterou je například vztah ke čtení.

Výstupy čtenářské gramotnosti

1. Porozumění: schopnost dekódovat psané texty a následně budovat porozumění se zapojením již naučených znalostí a zkušeností
2. Vysuzování a hodnocení:dovednost vyvozovat z přečteného textu závěry a kriticky hodnotit text z různých hledisek společně se sledováním autorových záměrů
3. Metakognice: Dovednost uvážit záměry vlastního čtení a v souladu s tím volit správné texty, způsob čtení, čtenářské strategie apod.
4. Sdílení: sdílení svých prožitků z četby, porozumívání a pochopení s dalšími čtenáři
5. Aplikace: čtení využívat k seberozvoji a četbu dále zúročit v dalším životě

Aspekty čtenářské gramotnosti

1. Procesy porozumění – postupy jednotlivých čtenářů při pochopení významu textu. Jedná se o vyhledávání informací, vyvozování závěru z přečteného textu, schopnost hodnotit obsahové či formální charakteristiky textu. Proces porozumění bývá ovlivněn zanlostmi a zkušenostmi, které čtenáři umožňují chápání jazyka, textů a světa
2. Čtenářské záměry – důvody, které jedince motivují k četbě:
   1. Čtení pro literární zkušenost, kdy se jedinec stává součástí čteného příběhu, prostředí, postav, celkové atmosféry
   2. Čtení pro získání a používání informací – čtené texty vycházejí z reálného života, a na jejich základě jedinec získává nové informace
3. Čtenářské chování a postoje – postoj ke čtení a psané kultuře