Zvukový nosič

ROZPRACOVÁNO

Autor: Lukáš Strouhal

Klíčová slova: Záznam, zvuk, hudba, médium, nahrávání zvuku, přehrávač

Synonyma: Audio médium, audio záznam, zvukové médium

Související pojmy:

nadřazené - audiovizuální nosič, datový nosič, zaznamenávání zvuku

podřazené - fonograf, gramofonová deska, audiokazeta, kompaktní disk, minidisc, mp3, digitální záznam zvuku

Charakteristika

Zvukovým nosičem rozumíme hmotný objekt, nosič, který za pomocí specifické záznamové technologie umožňuje uchovávat, přenášet a přehrávat zvukový záznam.

V pohledu do historie zaznamenávání zvuku nalezneme různé nosiče, které jsou vázané na konkrétní způsob záznamu zvuku a které s využíváním této technologie spojují svoji životnost. Existuje řada již nevyužívaných (nebo pouze okrajově užívaných) typů nosiče, pro které existuje označení "mrtvé médium".

Technologie záznamu

Zvuk, z fyzikálního hlediska rychlé změny tlaku vzduchu v časovém sledu způsobené chvějícím se tělesem, můžeme zaznamenávat dvěma způsoby - analogově a digitálně.

• Analogový záznam - principem je uchování zaznamenaného signálu ve spojité formě, který nabývá v jednom časovém intervalu nekonečně mnoho hodnot. Takovýto záznam je možno dále rozlišit podle techniky získávání na mechanický, optický a magnetický.

   Mechanický - základem je uchování signálu v podobě mechanické změny objektu, která je zpětně čitelná, například drážky na gramofonové desce.

   Optický - tento druh záznamu se objevil s prvními zvukovými filmy a je založen na zápisu zvuku pomocí světla přímo na fotograficky citlivé médium, například filmový pás.

   Magnetický - principem magnetického zápisu je střídavé zmagnetizování magneticky aktivního povrchu - nosiče - magnetickou hlavou. Nejznámějším uplatněním této technologie je magnetická páska audiokazet.

• Digitální záznam - základem digitálního záznamu je změna okamžitých hodnot analogového záznamu pomocí analogově-digitálního převodníku na hodnotu vyjádřitelnou a čitelnou v binární soustavě. Výsledkem je nespojitý signál, který má v jednom časovém intervalu konečné množství hodnot, na rozdíl od signálu analogového. Nahrávání digitálního záznamu tedy vychází z analogových vstupních dat - například pořizování digitální nahrávky zpěvu s pomocí mikrofonu a jiného patřičného hardwaru a softwaru.

Digitální způsob záznamu je novější metodou a jeho počátky spadají do 60. let 20. století. Analogový záznam mu předcházel, ovšem nedošlo později k jeho vytěsnění a obě metody se do značné míry kryly. Nespornou výhodou digitálního zápisu je možnost zpracování, kopírování, přehrávání a editování bez ztráty zvukové kvality. Také nabízí menší zkreslení a šum oproti analogu. Analogová metoda naopak nabízí menší citlivost na nedostatky přehrávačů takových nosičů a setkáme se i s názory, že takto zaznamenaná hudba může při přehrávání působit kvalitněji a živěji.