Lobbing
Autor: Gabriela Tšponová
Klíčová slova:
Synonyma:
Související pojmy:
- Nadřazené:
- Podřazené:
Charakteristika
Jednoduše řečeno jde o boj za zájmy určité skupiny. Jednoznačná souhrnná definice neexistuje a lobbing je tak často vnímán negativně, což ho převážně v našich zemích posouvá mimo zákon, protože základna klientů je nestálá a mnozí z nich se uchylují ke korupci.
V základu jde o ovlivnění vysoce postavené osoby, aby jednala tak, jak chce lobbista sám nebo jak chce jeho klient. Nejedná se však jen o samotné přesvědčování, ale také o získávání informací a jejich zpracovávání za účelem přesvědčování.
Podle návrhu zákona o lobingu 2009a můžeme lobbing definovat jako: “...činnost, jejímž předmětem je:
- a) lobbistický kontakt nebo
- b) pomoc k uskutečnění lobbistického kontaktu, zejména organizování a koordinování lobbistických kontaktů.” [1]
Lobbistický kontakt je zde dále definován jako: “...komunikace, včetně jednostranné komunikace, jejímž cílem je ovlivnit rozhodování orgánů veřejné moci nebo proces, který rozhodování předchází, a dosáhnout vypracování, předložení, projednání, schválení, změny nebo doplnění návrhu předpisu nebo dokumentu.“ [1]
Aby nebyl lobbing spojován s korupcí, je třeba jej jasně vymezit legislativou.
Lobbing v ČR
V České Republice chybí jakékoli legislativní vymezení lobbistů a jejich práce. V letech 2004 až 2009 došlo hned k několika pokusům tuto situaci změnit, bohužel neúspěšným.
Prvním z nich byl pokus o napodobení britského řešení této situace. Předseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD) tehdy předložil návrh Etického kodexu. Tento pokus ale zůstal bez odezvy.
O tři roky později řešila otázku lobbingu Topolánkova vláda, vše ale zůstalo pouze u programového prohlášení.
V roce 2009 předložili poslanci Bohuslav Sobotka a Jeroným Tejc návrh zákona o lobbingu, Návrh zákona o lobbingu 2009a. Tento návrh ale z mnohých důvodů neprošel již prvním čtením. Ještě tentýž rok, podali upravený návrh zákona, Návrh zákona o lobbingu 2009b.
