Historický výzkum
Charakteristika
Historický výzkum patří do kvalitativních metod. Zaměřuje se na shromažďování zdrojů, ale zahrnuje také rady pro nalezení námětů a interpretaci nalezených faktů. Zdroje k prozkoumání jsou téměř neomezené, nicméně, historik-badatel může narazit na problém neúplnosti zdrojů. Historie nabízí velké množství informací, zároveň jich ale mnoho bylo zničeno nebo ztraceno. Níže je uveden průvodce řídícího historického výzkumu.[1]
Průběh výzkumu
Nalezení námětu
Prvním krokem, který musíte udělat, před zkoumáním zdrojů je jasně si stanovit téma. Hlavní kritéria pro zvolení tématu musí být váš osobní zájem o dané téma a širší relevance námětu. Řekněme, že se zajímáte o historii knihoven. První zkouška, kterou námět musí projít je, jestli má profesionální nebo všeobecné obecenstvo, a zdali je dost důležité, aby si zasloužilo vlastní výzkum.
Jestliže první podmínku splňuje, přejdete k dalšímu kroku. Tím je osekání tématu do ovladatelné podoby. Tento krok je důležitý, protože pro jedince je prakticky nemožné obsáhnout historii celé knihovny. K jedné knihovně se totiž váže hned několik historií a to: historie papíru, tiskových technologií, obecná historie, evoluce knihovnictví atd. Vhodně ohraničené téma dělá jak shromažďování, tak interpretaci dat mnohem jednodušší.
Shromažďování zdrojů
Následuje shromáždění prvotních materiálů. První stupeň tohoto procesu je kompilace a zvládnutí příslušné druhotné literatury. Abyste mohli říct, že jste dokončili projekt, musíte prozkoumat všechny primární i sekundární zdroje. Nejprve se může jednat o neformální a nahodilé hledání. Jedna z nejlepších cest, jak začít proces a izolovat nejdůležitější zdroje, je zeptat se kolegů s podobnými zájmy na jejich doporučení a zkušenosti. Tohle může vést k několika klíčovým článkům, monografiím a komplexním studiím.
Interpretace důkazů
Interpretace sesbíraných důkazů z recenzovaných zdrojů vyžaduje vysokou míru kreativity. Nejde ovšem o tvorbu, ale o obnovení. Historik si musí představit, jaká byla minulost a prezentovat výsledky své rekonstrukce minulosti, aniž by porušil pravidla vědecké představivosti. Tento proces popsali Conkin a Stromberg, kteří říkají: „Historie je přinejmenším příběh… Do takového příběhu se ale dostane i mnoho nepřesností a omylů.“[2] Barzun (1992) identifikoval 4 běžné historické omyly a způsoby, jak se jich vyvarovat[3]:
- Zobecnění
Tyto omyly se objevují ve chvíli, kdy výzkumník předkládá teorii, kterou nemá dostatečně podloženou důkazy. Obvykle se jedná spíše o případ jazykové nedbalosti (například při používání univerzálů jako vše nebo každý) spíše, než nedbalého odůvodňování. Tento omyl může být napraven obezřetností v jazykové oblasti. Konkrétně, historik by mohl opravit přílišná zobecnění použitím kvalifikátorů (nejvíce, často, skoro atd.) nebo kvalifikačních frází (např. zpravidla, obyčejně).
- Redukce
Tento omyl spočívá v přisuzování komplexních, mnohostranných jevů jednotlivým důvodům nebo faktorům. Jedná se tedy o jakési zjednodušování příběhu a zdůvodňování událostí malým počtem důkazů, někdy i takových, které nejsou přímými důvody události. I tohoto omylu se můžeme vyvarovat opatrným používáním jazyka.
- Tautologie
Tautologie je zbytečná (a často skrytá) repríza nápadu. Příkladem je „Jižanská pýcha vyžadovala, aby spolkoví vojáci válčili až do konce.“ Předpokládejme, že odkaz je na konce války, je tedy zbytečné říkat, že museli bojovat do konce.
- Nevhodný literalismus
Jedná se o nejzapeklitější ze čtyř běžných historikových omylů a spadá zde: Lidé, historičtí či jiní, neříkají, co si myslí. Často jsou směšní, častěji možná rozporuplní. Historik musí být opatrný, aby se vše shodovalo s patřičnou úrovní důležitosti, jinak se výzkum může jevit rozporuplný.
Ve shrnutí, při provádění historického výzkumu budete muset prohledat veškeré dostupné zdroje, doporučení od kolegů, reference a poznámky v sekundárních zdrojích a databáze, protože všechny tyto zdroje mohou obsahovat užitečné materiály. Při interpretaci důkazů byste se měli vyvarovat omylům, které mohou váš výzkum pokazit: přílišné zobecňování, redukce, tautologie a nevhodný literalismus.
Výhody a nevýhody
Výhody:
- Velké množství informačních zdrojů
- Možnost předvídání vývoje do budoucna
- Finanční nenáročnost
Nevýhody:
- Nepřesnost informačních zdrojů
- Časová náročnost
- Možnost špatného vyložení faktů
- Příliš moc dat
- Některé důležité zdroje nemusely být zachovány
Využití metody v ISK
Shiflett (1984) – Library Trends [4] Popisuje možné vztahy mezi historickým výzkumem a ostatními výzkumy týkající se knihovnictví a informační vědy, dále zmiňuje hodnotu historického výzkumu a vytváří návrhy na zlepšení historického výzkumu v knihovnictví.
Stevens (1971)[5] Více prakticky orientovaný průvodce knihovnickou historií. Obsahuje primární zdroje, archívy, orální historii, písemnou kritiku a popisnou bibliografii.
Shafer (1980)[6] Představuje čtivý, neknihovní a informačně- vědecký popis, jak vytvořit historický výzkum. Jeho práce poskytuje definice historických konceptů, metod a literatury. Také zahrnuje problémy, na které mohou narazit historikové - zkoušky a pravděpodobnosti, historické důkazy, vnitřní a vnější kritika, analýzy a syntézy a výzkumné výsledky.
Poznámky
- ↑ WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, vii, 421 p. ISBN 15-915-8503-1.
- ↑ CONKIN, Paul Keith a Roland N STROMBERG. The heritage and challenge of history. New York: Dodd, Mead, 1971, ix, 279 p. ISBN 03-960-6316-0.
- ↑ GRAFF, Jacques Barzun; Henry F. The modern researcher: [the classic work on research and writing]. 5. ed. Fort Worth: Harcourt Brace Jovanovich, 1992. ISBN 01-556-2513-6.
- ↑ Clio's Claim: The Role of Historical Research in Library and Information Science. Library trends [online]. 1984, č. 4 [cit. 2013-01-16]. Dostupné z: http://libres.uncg.edu/ir/uncg/f/O_Shiflett_Clio_1984.pdf
- ↑ Research methods in librarianship: Historical and bibliographical methods in library research. Urbana: University of Illinois Graduate School of Library Science, 1971.
- ↑ SHAFER, Robert Jones a David Harry BENNETT.A guide to historical method. 1980 3d ed. Homewood, Ill.: Dorsey Press, c1980, xvi, 272 p. ISBN 02-560-2313-1.
Použitá literatura
MCCLURE, Charles R a Peter HERNON. Library and information science research: perspectives and strategies for improvement. Norwood, N.J.: Ablex Pub. Corp., c1991, xviii, 400 p. ISBN 08-939-1732-X.
WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, vii, 421 p. ISBN 15-915-8503-1.
