Sčítání lidu

Autor: Eva Šteinigerová

Klíčová slova: statistika, legislativa, výzkum, demografie, Český statistický úřad

Synonyma: soupis obyvatelstva, populační census

Související pojmy:

nadřazené - migrace, demografie, výzkum

podřazené - rozhodný okamžik, sebesčítání, censová domácnost

Vymezení pojmu

Sčítání lidu je označení pro proces získávání údajů o jednotlivých příslušnících obyvatelstva daného územního celku. Dochází tak ke sběru, klasifikaci, hodnocení, analýze a následnému publikování jak demografických, tak sociálních a ekonomických dat. Tato souhrná statistická akce je prováděna jednou za deset let. Její výsledky se podílí na tvorbě demografických pramenů.

Historie

Starověk

Nejstarší sčítání proběhlo pravděpodobně v Babylónské říši okolo roku 3800 př. n. l. Kromě počtu lidí se dále zjišťoval i počet dobytka a dispozice surovin jako zelenina, med, vlna aj. O sčítání v Egyptě, které se mělo uskutečnit kolem roku 3000 př. n. l. se dovídáme od historika Herodota, o tisíciletí mladší sčítání v Číně popisuje čínský filosof Konfucius. První přímé zprávy o sčítání lidu nám přináší Bible: „Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai, v stánku úmluvy, prvního dne měsíce druhého, léta druhého po vyjití jejich z země Egyptské, řka: Sečtěte summu všeho množství synů Izraelských po čeledech jejich, a po domích otců jejich, vedlé počtu jmen každého pohlaví mužského po hlavách jejich, od dvadcítiletých a výše všecky, kteříž by mohli jíti k boji v Izraeli, sečtěte je po houfích jejich, ty a Aron.“ Akt sčítání lidu zažil největší rozkvět v době římské republiky. Odtud také pochází pojem populační cenzus, odvozený od slova censere, které nese význam odhadovati. V tomto období je sčítání velmi pevně spjato s majetkem, neboť bylo následně na základě výsledků rozděleno obyvatelstvo do jednotlivých kurií. Ke sčítání docházelo pravidelně každých pět let, podléhali mu pouze muži a otroci byli evidováni jako majetek.

Středověk

Ve středověké Evropě ke sčítání nedocházelo vzhledem k feudalistickému rozdělení panství na menší a přehledné celky. Přesto právě z tohoto období pochází jedno z nejznámějších sčítání lidu, které nařídil Vilém I. Dobyvatel. Výsledky byly zaznamenány v tzv. Domesday Book roku 1086, i v tomto případě byly příčinou daně. Skutečné soupisy obyvatelstva přichází až s rozvojem absolutismu. Za vlády Ludvíka XIV., roku 1666, proběhlo první francouzské sčítání, ovšem ve francouzské kolonii v Severní Americe. Ke sčítání na území Francie došlo až po Velké francouuzské revoluci. V 18. století nařídil rovněž Petr I. populační cenzus, zvaný sčítání duší.

Novověk a moderní dějiny

Od poloviny 18. století již docházelo k souvislému soupisu obyvatelstva dům od domu, ve Švědsku roku 1748, o rok později ve Finsku, v Rakousku 1754, v USA až roku 1790. Tyto soupisy nevynikaly přílišnou kvalitou a o užité metodice víme příliš málo. O polovině 19. století hovoříme jako o mezníku dějin sčítání lidu. Belgický ekonom Adolph L. Quélet přišel s novou metodikou, prostřednictvím které zjišťoval biologické znaky, společenské a ekonomické charakteristiky. Jeho metoda se užívá prakticky dodnes. Touto dobou se také konal první mezinárodní statistický kongres v Bruselu, kde byly přijaty jednotné podmínky, pravidla a zásady, co zařadit mezi zjišťované údaje.

- na základě ediktu Marie Terezie - 1770 sčítání v Rakousku-Uhersku - sčítání lidu, tažného dobytka, domů - poprvé očíslovány domy, zákaz měnit si příjmení (dle zvyklostí lidé užívali jen křestní jména, příjmení doplňkem - volný výběr) - od tohoto okamžiku bylo příjmení pevně dané, neměnné a dědičné - sankce pro ty, co se sčítání nechtěli zúčastnit

- Francie 1833 statistický úřad - 1853 první mezinárodní statistický kongres v Bruselu - přijaty jednotné základní zásady - rodinný stav, místo narození, zaměstnání, pohlaví, věk, náboženství, děti, manželství - periodicita jednou za 10 let - pořádají se kongresy (Londýn, Petrohrad..) - poté vzniká Mezinárodní statistický institut (1885) - ve třetím období již sčítání nezajišťuje armáda, ale uředníci - čtvrté období začíná novými metodami zpracování dat - děrnoštítkové stroje - po druhé světové válce páté období . rozšíření cenzů - cenzy zemědělské, průmyslové - od roku 1970 jsou pro zpracování dat použity počítače

Sběr dat

Sběr dat závisí na vyspělosti statistiky určitého státu, názoru veřejnosti na sdělování osobních údajů a technologiích.

Sběr dat v terénu

Jedná se o nejběžnější způsob sběru dat. Sběr listinných formulářů zajišťují sčítací komisaři.

Sběr prostřednictvím poštovních služeb

Vyplněné formuláře jsou doručeny poštou nazpět. Náklady jsou nižší, avšak zde chybí bezprostřední kontrola tiskopisu.

E-cenzus

Data jsou získávána prostřednictvím internetu, přičemž je každému jednotlivci a domácnosti vygenerován unikátní kód. Jedná se prakticky o metodu sebesčítání. Z dlouhodobého hlediska se jedná o nejekonomičtější způsob sběru.

Datové schránky

„Datové schránky jsou elektronickým úložištěm, na které se doručují dokumenty orgánů veřejné moci a stejně tak i vůči nim. Tento způsob komunikace nahrazuje klasické doručování v listinné podobě.“ Jedná se o formu elektronického sběru, kdy jsou formuláře vyplňovány prostřednictvím internetu.

Automatické telefonní hovory

Tento způsob je výhodný pro krátkou formu dotazníků a i zde se používá vygenerovaný jedinečný kód. Efektivnost této metody klesá vzhledem k rostoucímu počtu otázek a jejich složitosti, vzhledem k počtu členů domácnosti apod.

Metody sčítání

Diference metod sčítání se odvíjí od gramotnosti obyvatelstva, finančních dispozic a rozvoje technologií.

Tradiční metoda

Jedná se o klasickou metodu, která se používá ve většině zemí. Data jsou zaznamenávána do sčítacích formulářů sčítacími komisaři, popř. samotným jednotlivcem. Pak se jedná o tzv. sebesčítaní. Formuláře jsou k dispozici ve dvou verzích, krátké, která slouží pro celoplošné pokrytí, a dlouhá s podrobnějšíma otázkama jako výběrové šetřemí pro určitý vzorek obyvatel, bytů, domácností. Výhodou této metody je dostupnost údajů pro menší územní celky, funkce komisaře jako prostředníka pro negramotnou část obyvatelstva. Mezi nevýhody patří vysoká nákladovost.

Registry a administrativní zdroje

Pro sčítání se využívají nejrůznější registry jako registr obyvatelstva, adresní registr, matriky, registr plátců daní, katastr nemovitostí, registr nezaměstnaných aj. V České republice slouží tyto administrativní zdroje k předvyplnění některých údajů ve formuláři. Důležitou roli zde hraje legislativa, která dává pravomoce k užití osobních údajů statistickým úřadům. Tato metoda přináší nižší náklady, ale hlavně poskytuje aktuální statistiky. Nevýhodou je právě potřeba neustálé aktualizace dat a také je zde kladen velký důraz na bezpečnost kvůli lehké zneužitelnosti dat.

Výběrové šetření

Touto metodou není možné získat spolehlivá data za menší územní celky, jedná se spíše doplňkovou funkci pro tradiční způsob získávání dat. V kombinaci s registry se jedná o levnou variantu sčítání.

Rotační cenzus

Tato metoda spočívá v průběžném šetření dat, ta jsou sčítána postupně vždy u vymezené části populace. Tímto se snižuje zátěž pro veškerou společnost.

Použitá literatura

FABIÁNOVÁ, Jana. Historie a současnost sčítání lidu, domů a bytů na našem území [online]. 2011 [cit. 2013-01-09]. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, . Vedoucí práce Petr Mazouch. Dostupné z: <http://theses.cz/id/h46d9l/>. VYSKOČIL, Daniel. Sčítání lidu ve světě [online]. 2011 [cit. 2013-01-09]. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, . Vedoucí práce Jitka Langhamrová. Dostupné z: <http://theses.cz/id/pdf5z5/>.