Lékařství

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova:

Související pojmy

nadřazené:

podřazené:

Charakteristika

Lékařství je věda o zdraví, stavech a chorobných procesech člověka, o způsobech léčení a předcházení nemocem. Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů.

Vznik lékařství

Počátky vývoje lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. O lékařství této prvotní doby víme jen málo. Dochovaly se pouze zlomkovité doklady o pomoci nemocnému či raněnému a doklady o chorobách, kterými trpěl člověk tehdejší lidské společnosti. Později v souvislosti s obecným kulturním vývojem, vzniká potřeba odborných znalostí lékařských. V tom okamžiku přestává být léčebná péče a pomoc nemocnému nebo raněnému věcí nadpřirozených sil, věcí bohů a tím i věcí kněží, mágů a čarodějů. Zavedením universit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Mezi čtyři fakulty středověké university byla řazena i lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů. První universita byla založena v Bologni roku 1158, česká nejstarší universita Karlova v Praze byla založena roku 1348, od svého začátku i s fakultou lékařskou.

Právo a lékařství

Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Ani žádost nebo souhlas jednotlivce o ukončení útrap nezprošťuje odpovědnost toho, kdo nemocnému vyhoví. Český občan nemá právo – bez ohledu na beztrestnost sebevraždy – volně disponovat se svým životem; náš zákon nepřiznává „právo na smrt“. Trestní právo chrání před usmrcením život člověka, a to i tehdy, když je smrt neodvratná a je jen otázkou krátkého času.

Lidové lékařství

Názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení v souvislosti s nejstaršími představami tajemných nebo neznámých příčin nemoci. Většina nemocí vznikala podle domnění buď přímým vniknutím do těla, nebo působením zlých duchů na člověka. Za nejstarší léčebné prostředky se pokládají různé bylinné a živočišné léky, talismany a amulety. K nejpoužívanějším úkonům patřily například různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat. Teprve tvůrce a patron vědy lékařské, Hippokrates, začal kriticky poznávat skutečné příčiny nemocí a snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.

Obory lékařství

Teoretické obory (základní obory medicínského studia) • morfologické obory - anatomie, histologie, embryologie • obory přírodovědného základu - lékařská biofyzika, biochemie, genetika, mikrobiologie, fyziologie, patologická fyziologie, imunologie, neurovědy • obory přesahující medicínu - lékařská etika, filozofie medicíny, lékařská psychologie, biostatistika, lékařská informatika, demografie, medicínská geografie

Paraklinické obory Paraklinické obory jsou takové obory, jejichž lékaři obvykle nepřichází do styku s jedním pacientem. • diagnostické - klinická biochemie, klinická mikrobiologie, radiodiagnostika, histopatologie,.. • preventivní - hygiena, epidemiologie • poradní - klinická farmakologie