Nezúčastněné pozorování

PRACOVNÍ VERZE

Úvod a charakteristika

Pozorování se řadí ke kvalitativnímu výzkumu a je pravděpodobně jednou z nejnáročnějších metod sběru dat. Zatímco při rozhovorech od se respondenta dozvídáme, co se děje, a co si myslí, při pozorování skutečně sami zjišťujeme, co se děje. Kromě vizuálních vjemů se sem řadí často i vjemy sluchové, čichové a pocitové. Druhy pozorování se dají dimenzovat následovně:

• Skryté x otevřené.
• Zúčastněné (participantní) x nezúčastněné (neparticipantní).
• Strukturované x nestrukturované. (Strukturované pozorování se používá většinou v kvantitativních studiích.)
• Pozorování v uměle vytvořené situaci x v přirozeném kontextu.
• Pozorování sebe samého x někoho jiného.

Tato klasifikace tedy znamená, do jaké míry pozorovatel ovlivňuje či se zúčastní výzkumných situací, jinými slovy jaká je jeho role. V různých fázích výzkumu může nabývat pozorovatel různých rolí. Jsou jimi:

• Úplný účastník – je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost je tajná (např. jako učitel mezi žáky)
• Účastník jako pozorovatel - je s ostatními účastníky jako rovnocenný člen skupiny, jeho totožnost však tajná není, účastníci jsou si toho vědomi. Učitel kupříkladu může vyzradit, že provádí výzkum na dané téma.
• Pozorovatel jako účastník – účastníci si jsou vědomi totožnosti. Například může působit krátkodobě ve třídě jako učitel a provádět pozorování nebo pár rozhovorů. Nemůže však proniknout hlouběji ke kořenu problému výzkumu.
• Úplný pozorovatel – je v roli vnějšího pozorovatele. Lidé nevědí, že jsou pozorováni, nemá na účastníky žádný vliv. Hodí se spíše na veřejných místech, nikoli v uzavřených komunitách.

Pro nezúčastněné (neboli vnější) pozorování je charakteristický zejména neutrální přístup a určitý odstup od zkoumaného vzorku (skupiny) lidí. Ovlivňování (byť podvědomé) by bylo pro výzkum nežádoucí - výsledky by byly zkreslené a tudíž neplatné. Tomuto jevu se dá předejít, pokud bude pozorování nezúčastněné či skryté. Tím pádem zkoumaný subjekt neví, že je objektem zkoumání a zkoumající si může být jist autenticitou a přesností výsledku.

Jak takový výzkum probíhá? (Honza)

Důležitými faktory při nezúčastněném pozorování jsou:

1. Vhodný výběr prostředí - To by mělo být co nejpřirozenější pro výzkum a zároveň by mělo zajistit volný pohyb pozorovateli. Například pokud provádíme výzkum v knihovně, měli bychom se nejdříve domluvit s vedením knihovny.
2. Výběr zkoumaného vzorku - Klíčový bod výzkumu. Musíme jej přizpůsobit cíli našeho výzkumu. Například pokud budeme zkoumat využití počítačů v knihovnách důchodci, musíme vědět, že jejich věk není nižší než určitá stanovená hranice.

Nezúčastněnému pozorování často předchází pozorování zúčastněné nebo jiný kvalitativní výzkum (např. dotazník nebo rozhovor), při kterém zjišťujeme, na co konkrétně se máme zaměřit při nezúčastněném pozorování. Další výzkum může potom následovat např. opět ve formě dotazníků. Obecně lze říci, že výzkumník je při pozorovacím aktu vybaven formulářem, zápisníkem či jiným nosičem, do kterého zapisuje. Je předem instruován o tom, co má sledovat a zapisovat. (MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 148. ISBN 9788024731483.) Zápisy mohou mít předpřipravenou osnovu, body nebo určitou posloupnost podle které se výzkumník řídí. Výzkumník může mít s sebou pochopitelně jen prázdný list. Neovlivňuje průběh a ani do situace nijak nezasahuje. Při nazúčastněném pozorování se pozorují společenské jevy, jinými slovy chování, jednání či reakce lidí. Jsou to například nakupující v obchodě, pacienti v nemocnici (a interakce se zdravotním personálem), senioři v domově důchodců, žáci ve škole, dále také jednání uživatelů knihovny a knihovníků, chování uživatele na webu či v informačních systémech.

Kdy je vhodné tuto metodu využít? (Lukáš Z.)

Musíme si uvědomit, že nezúčastněné pozorování je metoda výzkumu, která může zkoumat pouze chování, verbální projevy a interakci s nějakým objektem, zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, pokud je nedá fyziologicky najevo. Proto bývá pozorování (zúčastněné i nezúčastněné) využíváno jako součást výzkumu, společně s dotazníky, nebo rozhovory . Nezúčastněné pozorování má výhodu v tom, že během pozorování neovlivňujeme svojí přítomností (především u skrytého pozorování) zkoumaný subjekt. A zároveň, subjekt nijak neovlivňuje nás (obtížněji si k němu vybudujeme nějaký vztah). Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky. Pozorované subjekty totiž při kontaktu s výzkumníkem, kamerou, nebo nějakým nahrávajícím zařízením často mění své chování. Nechovají se tak, jak by se chovali ve stejné situaci, kde by je nikdo nesledoval. Snažíme se tedy o to nenarušit přirozené prostředí, zkoumaného subjektu Během pozorování můžeme postupovat podle tzv. ,,checklistu” a sledovat jak subjekt reaguje na určitě předem stanovené problémy, nebo např. na počítačový program a pouze sledovat, zda postupuje podle předem stanoveného scénáře, nebo ne. Tím pádem získáme objektivní výsledky bez toho, aniž by subjekt ovlivnil při interakci s výzkumníkem jeho úsudek. Dále se tato metoda využívá u tzv. ,,usability testu”. Pokud chceme zjistit jakým způsobem bude zkoumaná osoba, nebo skupina osob interagovat s nějakým produktem, programem, nebo při zkoumání cesty službou. Mohou se stanovit nějaké scénáře, nebo nemusí. Výzkumník si potom vede poznámky, o tom na jaké problémy zkoumaná osoba narazila, jak je vyřešila a jaké funkce se musí u produktu, služby, nebo programu upravit. Tato metoda neslouží ke zkoumání daného člověka, nýbrž pouze k zjištění závad produktu, služby, nebo programu. S ,,usability testem” například souvisí HCI, nebo eye tracking. Subjekt interaguje s nějakou aplikací bez zásahů výzkumníka, subjekt ví že je sledován. Při tomto testu se zjišťuje, jak schopen danou aplikaci využít, jak řešit problémy které se naskytnou apod. Dá se zjišťovat schopnost jak umí subjekt pracovat s těmito aplikacemi, nebo testovat použitelnost aplikace. Nezúčastněné pozorování se na rozdíl od zúčastněného dá využít ve všech situacích. Například když chceme sledovat chování dětí ve školce, tak si mezi ně nemůžeme sednout a hrát si s nimi. Samozřejmě můžeme, ale výsledky pozorování by byly jednoznačně zkreslené, jelikož by se nám nepodařilo mezi ně zapadnout. Proto je potřeba využít nezúčastněné pozorování.

Jaké jsou výhody a nevýhody? (Lukáš S.)

Co tedy činí nezúčastněné pozorování výhodné a s jakými problémy se naopak při využití této výzkumné metody můžeme setkat? Jak je uvedeno výše, pozorování se výhradně zabývá zkoumáním lidského chování. Je pro nás tedy nejspolehlivějším indikátorem pro lidské jednání v dané situaci - na rozdíl od např. dotazníků či rozhovorů se tu nesetkáme se zkreslením, které vzniká, když respondent popisuje své vlastní chování. Příkladem mohou být situace, o kterých člověk nebude vypovídat pravdivě, ať už bezděčně (zautomatizované chování) nebo záměrně (nepříjemné skutečnosti). Jedná se tudíž o účinnou metodu pro zjišťování standardizovaných a popsaných postupů a vzorců chování v reálném prostředí. Zároveň nám pozorování poskytuje možnost, jak zkoumat účastníky, kteří se nehodí pro jiný typ výzkumu (typicky malé děti, pacienti s duševní chorobou apod.).^{[5, s.110]}

Nevýhodou pozorování mohou být náklady a to jak finanční, tak časové. Pokud chceme zkoumat jev/chování, které se neděje příliš často, nebo potřebujeme výsledky dlouhodobého výzkumu, vzroste výrazně cena této metody. Proto nebývá dlouhodobé pozorování (například antropologické - s cílem pochopit chování člověka) v knihovnách prakticky využíváno.^{[5, s.111]} Knihovníci jednoduše nemají personální a časové kapacity.

Stejnou měrou může výsledky narušit i nadbytečná interakce výzkumníka a objektů a vytvoření jejich vztahu.^{[3, s.???]} Zvláště pak u pozorování nezúčastněného, u zúčastněného je jistá míra interakce daná. Pro minimalizaci tohoto jevu je vhodné co nejlépe a nejdůsledněji zpracovat pravidla a metodiku výzkumu a během pozorování se jí držet. Toto kódovací schéma může být u některých pozorovaných jevů těžké vymyslet. Při správně provedeném nezúčastněném pozorování se naopak objevuje plus této metody - nepřicházíme o objektivitu a můžeme správně zacílit na konkrétní fenomén.

Nezúčastněné pozorování se dá využít jak pro standardizované tak i nestadardizované výzkumy (záleží jak moc máme určené jevy a jejich definice, které sledujeme, způsoby sledování apod., nebo zda máme daný cíl a postup pozorování je volnější, ač rámcově specifikovaný). Tím pádem je použitelné jak pro kvalitativní i kvantitativní přístupy.^{[1, s.???]} To je nesporná výhoda.

Jako problém se může jevit výběr zkoumaného vzorku. U nezúčastněného (typicky skrytého) pozorování nemusíme mít možnost ho vybírat přímo. Existují postupy, které však pomáhají s filtrováním pozorovaných objektů. Pomocí události - výzkum se koná za předpokladu, že je splněna událost, která jej spouští nebo která probíhá. Také pomocí času - sledujeme chování v různých časových intervalech a různě dlouhou dobu, která nám podle očekávání dá relevantní výsledky.^{[5, s.119]}

Další spornou otázkou při využití nezúčastněného pozorování je vliv kontextu, který výzkumník neobsáhne, na chování účastníka. Často se zaměřujeme na konkrétní informační chování, ale pohnutky k tomu či onomu jednání jsou také podstatné (např. jaká je motivace uživatele referenčního pultu k položení právě té konkrétní otázky). Řešení je podle Masona neustálé tázání se sebe sama Co (v interakci) chybí a Patton pobízí výzkumníky k dělání si poznámek o tom, co se nestalo a čekali jsme, že se to stane.^{[3, s.???]} Stejně tak, pokud zachováme modelovou situaci pozorování knihovníka u referenčního pultu, může výsledky ovlivnit to, že ne všichni čtenáři přicházejí s vhodným dotazem, často potřebují pomoc nebo radu ohledně věcí, které klasicky nesouvisí s očekávanou prací knihovníka (nezapadají nám do schématu výzkumu) a taková otázka může mít například více správných řešení.^{[5, s.112]} Jak potom takové jeho chování vyhodnotit?

Jako kladné i záporné se může jevit využití nahrávacích zařízení při pozorování. Na jednu stranu nám, na rozdíl od ostatních metod, dávají možnost vrátit se k záznamům, znovu je podrobně analyzovat, eliminovat nedokonalost výzkumníka, který si nemusí poznačit všechny sledované jevy, a také takové přístroje umožní lepší získání dat ohledně času a průběhu. Zvyšují spolehlivost studie. Navíc tyto materiály mohou ostatní výzkumníci využít při svém sekundárním výzkumu v rámci vlastních prací. Na druhou stranu nahrávací technika zvýší rozpočet výzkumu, což nemusí být zanedbatelná částka.^{[5, s.124]} Do značné míry se její využití může promítnout i do výstupů studie. Lidé se s vědomím, že jsou natáčeni, budou chovat jinak než v přirozeném prostředí (např. strach z rozpoznání). Tento nedostatek samozřejmě platí i o vědomí toho, že je sleduje výzkumník, jedná se o tzv. Hawthornův efekt.^{[3, s.???]} Proto, když nepočítáme se skrytým pozorováním, je vhodné tento efekt zmírnit (a u nezúčastněného pozorování to jistě platí více než u zúčastněného, popřípadě jiných interaktivních metod) co nejvhodnějším nastavením prostředí tak, aby bylo pro sledované osoby přirozené a technika/výzkumník tvořil pouze pozadí scény.

Příklady využití metody metody nezúčastněného pozorování v ISK (Roman)

=== Nevtíravé pozorování u referenčního pultu === ^{[3, s.???]} Jako první příklad je uveden výzkum Ann Curry, která zkoumala kvalitu referenčních služeb ve 20 knihovnách Vancouveru. Výzkum byl odlišný v několika bodech: byl zaměřen na poskytování referenčních služeb gayům, lesbičkám, bisexuálům a transsexuálům, porušoval některé etické konvence (viz níže) Curry už od počátku trvala na tom, aby knihovnící o výzkumu nevěděli kvůli autenticitě a přirozenosti jejich chování (bylo třeba se vyvarovat Hawthornova efektu). Kvůli této podmínce byl výzkum dlouho odkládán, nakonec však dostal povolení. Curry totiž oponovala, že jeho výsledky daleko předčí potenciální psychickou nebo jinou újmu referenčních pracovníků. Výzkumný tým vybral asistenta, 19 letého studenta, který ale vypadal podstatně mladší (měl vypadat na 16 let). Asistent dostal předem daný rozpis otázek, které měl knihovníkům položit a co nejlépe si pak zapamatovat reakce, které bezprostředně po interakci zaznamenal. Konkrétně se ptal na knihy, které by mu pomohly se založením klubu typu gay straight aliance. Výzkum proběhl v přirozeném kontextu, chování bylo evokováno asistentem a přes původní etické problémy se nikomu nic nestalo. Knihovníci ve většině případů reagovali skvěle a doporučili relevantní literaturu.

Využití eye trackingu v průběhu webového vyhledávání^{[3, s.???]}

Eye tracking je považován za jednu z nejpodstatnějších metod v informační a knihovní vědě. Považujeme jej za nezúčastněné pozorování, protože nedochází k prakticky žádné interakci s výzkumníkem. Výzkum byl proveden na vzorku 23 vysokoškolských studentů, kterým bylo dáno 10 uzavřených úloh spojených s vyhledáváním. Cílem bylo zjistit určité obecné vzorce, podle kterých uživatelé sledují jednotlivé části webových stránek. Za pomoci 504 očních snímačů byla sledována fixace oka, rychlé pohyby, stahování zornice a skenovány dráhy pohybů. Výzkumník sám by nikdy takto do podrobna chování oka nezaznamenal a uživatel jej zase nedokáže dokonale popsat, v tom spočívá hlavní výhoda eye trackingu (vybavení je sice podstatně finančně nákladné, ale jelikož výzkum prakticky nelze jinak realizovat, je také nutné). Při sledování získáváme 4 typy chování: * fixace oka – stagnace na určitém místě stránky po dobu 200-300 ms (indikátor pozornosti) * rychlé pohyby mezi fixacemi * fixace sekvencí k vytvoření skenové cesty – jednoduše graf pohybu od fixace k fixaci * míra stahování a roztahování zornice – indikátor kognitivní aktivity

Výběr místa a pohyb studentů v knihovně^{[3, s.???]}

Tento příklad ukazuje, že nezúčastněné pozorování je často pro validaci (Hendl) kombinováno s metodikou zúčastněného pozorování, v tomto případě dotazníky a rozhovory. Na 4 středních školách v Izraeli byl provedem výzkum, zda ovlivňují fyzické atributy knihovny volbu místa k sezení v knihovně či jiné činnosti, které studenti v knihovně provozují. Výzkumníci sledovali studenty při vstupu, volbě místa a ostatních činnostech. Tímto pozorováním samozřejmě nemohli zjistit žádnou korelaci mezi prostorami budovy a chováním studentů. Byly proto rozeslány dotazníky a uskutečněny rozhovory s malými skupinkami studentů. Ukázalo se, že knihovna jako taková nemá na chování vliv. Studenti si sedali často tam, kde se nacházely knihy, které potřebovali, či tam, kde byli jejich přátelé. Výzkum je specifický v tom, že je zaměřen čistě jednosměrně a zcela ignoruje např. kontext, obsah knih, které studenti čtou atd. Z pouhého pozorování bychom nezjistili ani motivaci studentů k jejich chování, proto bylo kombinováno s dotazníky.

Usability testing knihovního katalogu^[7]

Výzkum, který proběhl v roce 2003 na Floridské univerzitě. Tamní knihovní katalog prošel redesignem a obohacením o nové funkce. Kvůli zjištění jeho použitelnosti byl proveden tzv. usability test, který spočívá v zadání vyhledání určitých dokumentů a následné interakci uživatele s katalogem. Byl vybrán vzorek 52 studentů různého stupně a vyučujících. Ti museli během interakce pro lepší výsledky vyjadřovat své myšlenky nahlas, jinak nebyli nijak konfrontováni s výzkumnými pracovníky. Měřen byl čas, který na jednotlivých stránkách uživatelé strávili a celkový čas, jak dlouho jim trvalo se dostat k cílovému dokumentu. Dalším měřítkem byl například počet kliknutí myší. Tento výzkum je opět kombinací nezúčastněného pozorování, doplněného o dotazníky, které dostali zkoumaní předem (kvůli věku, vzdělání, …) i po abolvování testu (osobní dojmy).

Poznámky

já bych popravdě poznámky nepoužíval - bude toho zbytečně moc, udělal bych odkazy na literaturu jen formou cisla (a pripadne u čísla i číslo strany) které odkzuje na použité zdroje - tak budeme mít každej jen 1x

Použité zdroje

1. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-3006-6.
2. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 191 - 201. ISBN 80-7367-040-2.
3. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 421 s. ISBN 15-915-8503-1.
4. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 148. ISBN 978-80-247-3148-3.
5. BECK, Susan E a Kate MANUEL. Practical research methods for librarians and information professionals. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008, 309 s. ISBN 978-1-55570-591-6.
6. Foret (2008, kap. 4.4)???
7. Usability Testing at Florida International University Libraries [online]. 2006 [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://southernlibrarianship.icaap.org/content/v04n01/Hammill_s01.htm