Zúčastněné pozorování

Metoda pozorování patří rozhodně mezi nejstarší - nejenže lidé neustále něco nebo někoho sledují po celý život již od svého narození, ale je to metoda lidstvu známá od svých počátků. Aby však bylo obyčejné (každodenní) pozorování povýšeno na vědeckou úroveň, musí splnit jisté podmínky - pozorování musí být založeno na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímaných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., jež jsou objektem zkoumání.K vědeckému pozorování jsou obvykle zapotřebí jisté pomůcky či přístroje..

Pozorování obecně jako metodu výzkumu můžeme rozdělit na několik typů, které se mezi sebou vzájemně kombinují. První metodou dělení je podle míry standardizace, tedy podle toho jak moc je pozorování formalizované. Nestandardizované pozorování má velmi nízký nebo žádný stupeň formalizace. Velmi často bývá u tohoto typu určen pouze cíl nebo předmět pozorování a ostatní aspekty pozorování jsou doplňovány průběžně. Tato forma průzkumu se nejčastěji vyskytuje ve spojení s kvalitativními průzkumy, jako je právě například zúčastněné pozorování. Naopak standardizované pozorování má striktně danou formu. Předem je stanoven cíl i přesná podoba výzkumu, včetně například času nebo místa. Pozorovatel předem připraví záznamový arch s předem určenými pozorovacími kategoriemi, díky tomu může být výzkum kompatibilnější a vzniká možnost spolupráce více výzkumníků na jednom projektu. Tato metoda není v praxi zcela běžná a dá se velmi dobře využít ve kvantitativních přístupech. Určitým kompromisem mezi oběma hraničními metodami je pozorování polostandardizované, některé projevy jsou zaznamenány formalizovaným záznamem, jiné aspekty výzkumu jsou zaznamenány nestandardizovanou formou.

Druhou možností dělení podle pozice pozorovatele ke zkoumaným osobám. U pozorování zjevného (někdy nazýváno otevřené) jsou zkoumané osoby informovány, tom že jsou pozorovány. Nebezpečím je v takovém případě možnost zkreslení výsledků díky narušení přirozeného chování pozorovaného subjektu či skupiny. Pozorování skryté naopak umožnuje záznam poznatků, aniž by o tom studované subjekty věděli, ale zároveň s sebou přináší nebezpečí odhalení a s tím související komplikace v pokračování výzkumu. Obě tyto formy pozorování se vylučují s kombinací se standardizovanou formou pozorovaní a používají se tedy výhradně při kvalitativních výzkumech.

Poslední možností je rozdělení podle toho, zda pozorovatel vstupuje či nevstupuje do skupiny. Při nezúčastněném pozorování (taktéž vnější nebo neparticipační), zůstává pozorovatel mimo sledovanou skupinu. Tento typ můžeme kombinovat s nestandardizovanou i standardizovanou formou, kdy je možnost zapojení více výzkumníků. Posledním typem je pozorování zúčastněné, kde se pozorovatel zapojuje do skupiny a spolupodílí se na jejím životě a aktivitách.

Základní charakteristika

Zúčastněné pozorování (někdy též vnitřní, participantní) řadíme mezi tzv. kvalitativní metody, ty lze definovat jako výzkumy, jež nedosahují výsledku pomocí kvantifikací či užitím nejrůznějších statistických metod. Primární účel pozorování je zjistit, co lidé dělají, proto pozorované chování vždy musí být zjevně, očividné.1 Metody sběru dat o lidech jsou v zásadě dvě – pozorování a dotazování. Je několik způsobů dělení pozorovacích metod.Zaprvé, pozorování účastníků, kde má i pozorovatel roli účastníka v daném prostředí, je odlišné od nepřímého pozorování, kdy je pozorovatel přítomen pouze jako nezúčastněný.
Značnou výhodou tohoto typu výzkumu je, že výzkumné otázky je možné modifikovat i během probíhajícího sběru a analýzy dat, to však klade na výzkumníka větší nároky, jelikož musí reagovat na neustálé změny ve výzkumu. Protože sběr dat a jejich následná analýza zabere daleko více času, výzkumný proces má longitudinální charakter. Pro kvalitativní výzkum je také charakteristické, že sběr dat a jejich analýza probíhá v jeden moment. Následně jsou z analyzovaných dat vytvořeny nové dílčí závěry, které jsou v novém cyklu podrobeny opětovnému ověření. Výsledná výzkumná zpráva z kvalitativních výzkumů pak obsahuje velké množství citací z rozhovorů a poznámek o času a místě pozorování.

Při zúčastněném pozorování se výzkumník přímo pohybuje v prostoru, kde se vyskytují zkoumané fenomény, sám je součástí tohoto prostředí, splývá s ním a stává se jedním z aktérů, čímž dochází k interakci mezi pozorovaným a pozorovatelem (výzkumníkem). Podle toho, zda se jedná o pozorování otevřené (subjekty jsou jasně informovány o tom, že jsou podrobovány pozorování ze strany výzkumného pracovníka, odpadají veškeré etické problémy) či skryté (pozorovaný neví o skutečnosti, že je sledován, v tomto případě mohou vyvstat jisté etické otázky a ne vždy je možné této metody využít - např. pro skryté zúčastněné pozorování dětí v dětském koutku v oddělení dětské knihovny bychom byli pravděpodobně brzy považováni za pedofila), je zvolen další postup sledování - způsob navázání kontaktu, vstup do pozorovaného prostředí a následný pohyb v něm, komunikační aktivita v tomto prostředí (role výzkumníka, převažující aktivita či pasivita apod.), metoda záznamu získaných dat atp.

Výhody metody

Hlavní výhodou je veskrze detailní popis pozorovaného fenoménu. Dojde tak k pochopení problému v jeho hloubce, čímž se otevře možnost daleko rozsáhlejší komparace dvou jevů. Pozorování také probíhá nejčastěji v přirozeném prostředí, výzkumník zachycuje bezprostřední zkušenost s pozorovaným jevem, závěry z výzkumu proto bývají opravdu vypovídající. Proniknutím do určité komunity také může výzkumník odhalit souvislosti, které by jinak zůstaly vnějším pozorovaním (nebo jinou metodou) skryty či nepochopeny. Protože v průběhu pozorování dochází k analýze dat, může výzkumník okamžitě reagovat na nejrůznější situace (neočekávané změny, úprava předchozích výzkumných domněnek apod.). Protože pozorování náleží do kvalitativních metod výzkumu, daleko častěji umožňuje generování hypotéz.

Další výhodou metody je, že pozorování ověří, zda se lidé doopravdy chovají tak, jak si myslí, že se chovají. Můžeme si ověřit, zda informace, které vyplní v dotazníku jsou pravdivé. (Beck)

Nevýhody metody

Mezi možné nevýhody může patřit obtížnější popis kontextu a schopnost pozorovat daný fenomén v širokých souvislostech. Jako značná nevýhoda se v některých případech může jevit malá míra standardizace tohoto druhu výzkumu, snižuje se tak replikovatelnost. Výsledky také není vždy možné generalizovat na větší část populace.
Místy jsou rovněž kladeny velké nároky na výzkumného pracovníka. Právě na něm často závisí celé pozorování. Je potřeba vybrat osobu s dostatečnými zkušenostmi v této oblasti, protože by jinak snadno mohlo dojít k ovlivnění celého pozorování výzkumníkem a jeho osobními preferencemi (jeho subjektivními dojmy, jeho předsudy a očekáváními - výzkumník by měl mít nadhled), případně by mohl výzkumník narušit obvyklý běh událostí a přirozenost zkoumaného prostředí. Tesné sepjetí výzkumníka s pozorovaným jevem se však může mnohdy jevit i jako výhoda.
Pozorování mají často longitudinální charakter - jsou časově i finančně náročné. Ne vždy je možné využít této metody - například výzkumník nemůže využít metody zúčastněného pozorování.
Nesmíme zapomenout, že pozorování může být použito pouze ke zkoumání chování, jednání (co lidé dělají), ale ke studiu poznání (co si lidé myslí) a afektů (jak se lidé cítí) není vhodné.(Beck, 110)

Průběh výzkumu

Průběh výzkumné metody zúčastněného pozorování by se dal rozdělit do následujících několika bodů podle Susan E. Beck a Kate Manuel:

1) Nalezení tématu
2) Formulace otázek
3) Vytvoření vzorku. Vzorek pro výzkum pomocí zúčastněného pozorování obecně nebývá příliš velký. Jakob Nielsem dokonce považuje za dostatečný počet 5 uživatelů. Běžnější ale bývá vzorek obsahující asi 10 až 20 jedinců. Pokud je účastníků 50, mluvíme už o velké skupině.
Nejen množství, ale také složení vzorku je podstatné. Roli hraje jak (ne)reprezentativnost vzorku, úroveň schopností, znalostí a obeznámeností účastníků, tak i to, zda se zkoumá konkrétní aktivita, či její průběh v čase.
4) Výběr designu výzkumu. V tomto bodě se připravuje a plánuje celý proces pozorování. Je nutné stanovit, co konkrétně chceme zjistit (nedá se pozorovat vše) a jak bude nejlepší to udělat. Je také dobré takto vytvořený plán otestovat, zda je funkční a dají se z něj získat ta data, která potřebujeme, než samotné pozorování proběhne naostro.
5) Shromáždění dat. Zde už dochází k vlastnímu zúčastněnému pozorování. Výzkumník popisuje nejen to, na co je zaměřený celý jeho výzkum, ale všechno k čemu dochází. Neměl by opomínat ani přirozené změny v prostředí, které s výzkumem zdánlivě nesouvisí. Mohou totiž ovlivnit chování účastníků, a tím i nepřímo výsledky celého výzkumu.
Pokud je to možné, vyplatí se pozorování nahrávat. Nejvýraznějším přínosem je možnost opakovaného sledování situace, což výzkumníkům umožní lepší a přesnější interpretaci, sběr dat a spolehlivější výsledky. Navíc může být záznam použit i ke kontrole výsledků jinými badateli a dalším může usnadnit práci na jejich výzkumu.
6) Zveřejnění výsledků. Většina pozorovacích studií výsledky zpřístupňuje formou popsání problému nebo hledání otázky, dále zde najdeme obecnější seznámení se zásadními body oblasti pomocí představení vhodné literatury, která pomůže při pochopení problému. Zásadním bodem je popsání použité metodologie, vykázání zjištění a na jejich podkladě předložení výsledků.
Do zprávy o výsledcích je vhodné připojit také vizuální prvky, jako jsou grafy a tabulky. Ty totiž pomáhají čtenáři problém si snadněji představit a je pro ně jednodušší se seznámit s výsledky.

Průběh výzkumu podle Jana Hendla

1. Navázání kontaktu

Jednou z nejdůležitějších fází výzkumu je hned úvodní navázání kontaktu. Pozorovatel se snaží proniknout do skupiny a přitom ji co nejméně ovlivnit svým příchodem. Je nutné postup nejprve pečlivě promyslet a přizpůsobit svůj životní styl a rytmus. Specifickým bodem je i výběr vhodného spojence, který ho iniciuje do skupiny a představí ostatním členům, často je takovým člověkem někdo přímo ze skupiny, jehož pokyny usnadňuje vstup a adaptaci. Kromě již zmíněného iniciátora je dobré nutné najít ve skupině klíčového informátora, či informátory

Příklady užití

Michal:nikde jsem to v literature nevycetl ale napadlo me nasledujici

1) zkoumat se da knihovnik - co dela rozdil mezi "knihovnikem" a "knihovnikem expertem" a jak se jim stane?
2) zkoumat se da dite jako ctenar - jak privedeme deti k aktivnimu ctenarstvi, co dela z ditete dozivotniho aktivniho ctenare?
3) zkoumat se da uzivatel knihovny - koho do knihovny nikdy nedostanete a na kterou skupinu se nema smysl zamerovat
- při vyhledávání informací v katalogu: Uživatel si myslí, že v katalogu vyhledává efektivně, při pozorování zjistíme, zda je tomu doopravdy tak. Může se ukázat pravý opak. (Beck)
4) zkoumat se da navstevnik vzdelav. seminaru knihovny - co presvedci cloveka k tomu, aby prisel na nejaky vzdelavaci seminar (ci jinou akci) do knihovny, ackoli to neni tak zcela jeho predmet zajmu?
5) ověření validity výzkumu, který byl prováděn jinou metodou (např. interview, dotazník)(Beck)

Zdroje

BECK, E. Susan a MANUEL, Kate. Practical Research Methods for Librarians and Information Professionals. Vyd. 1. New York: Neal-Schuman Publishers, 2008. ISBN 9781555705916.
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.
REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. s. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6.
STRAUSS, Anselm a CORBINE, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Brno: Sdružení Podané Ruce, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X.
WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport: Libraries Unlimited, 2009. 421 s. ISBN 978-1-59158-503-9.