Sociální psychologie

Historie

Sociální psychologie je relativně mladý vědní obor (jedna z nejmladších oblastí psychologie), její kořeny však sahají až k filozofickým myšlenkám z období antiky. První úvahy o sociálním chování můžeme najít u Platóna, Aristotela či představitelů hédonistické filozofické školy. Lidské chování ve společnosti bylo rovněž předmětem zájmu křesťanství. Z raně novověkých myslitelů se touto tematikou zabýval např. N. Machiavelli nebo T. Hobbes. (Lašek)
Od poloviny 19. století se začaly formovat první koncepce, které lze považovat za předchůdce sociální psychologie jakožto vědy. Jedná se zejména o psychologii národů, psychologii davu a teorii instinktů sociálního chování. Důležitou charakteristikou všech těchto koncepcí je jejich zájem o pozadí sociálního chování a o vztah mezi individuálním a skupinovým vědomím. (Čížková) Ke vzniku a rozvoji samotné sociální psychologie došlo a na přelomu 19. a 20. století. Její počátky byly negativně poznamenány velmi širokým pojetím předmětu studia, které zahrnovalo i zkoumání chování zvířat žijících ve skupinách. Pojem „sociální psychologie“ poprvé použil v roce 1897 J. M. Baldwin (Nakonečný). První publikace s touto tematikou však vyšly až v roce 1908 (W. McDougall a E.A. Ross), pročež je tento rok označován za počátek sociální psychologie jako vědní disciplíny. (Kohoutek)
Důležité impulsy, které přispěly k formování sociální psychologie, často přicházely z výrobní sféry. Pro kapitalismus bylo studium sociálního chování a sociálních vztahů lidí velmi významné. (Nakonečný) Po první světové válce se ze sociální psychologie stala experimentální vědou. Svou pozornost upínala především na malé skupiny, u kterých se experimenty prováděly nejsnáze. (Čížková) Ve 30. letech pak došlo v rámci sociální psychologie k tzv. antropocentrickému obratu – výzkumy se zaměřily pouze na člověka a jeho sociální chování. 60. léta znamenala návrat témat, která byla z oblasti sociální psychologie behavioristickým přístupem odstraněna – prožívání sociálních situací, lidské emoce, vnímání, myšlení. Začal se prosazovat názor, že sociální chování je vším tímto ovlivňováno a jeho výzkum by tedy měl těmito aspekty počítat. (Nakonečný) V současné době je důležitý zejména ústup od převahy laboratorních experimentů i k jiným způsobům výzkumu.