Zúčastněný a nezúčastněný výzkum

Z WikiKnihovna

Autor: Michaela Weissbergerová
Klíčová slova: zúčastněný výzkum, nezúčastněný výzkum, pozorování


Zúčastněný nebo nezúčastněný výzkum se využívá především v kvalitativním výzkumu. Metoda, u které můžeme toto rozdělění použít, je především metoda pozorování, proto bude tato problematika vysvětlována na ní.


Zúčastněné pozorování (vnitřní, participantní) - pozorovatel vstupuje mezi pozorované osoby, do jejich skupiny a stává se jedním z jejích členů. Podílí se na skupinovém životě, na jejích aktivitách. Obvykle bývá součástí komplexnějšího zkoumání takové skupiny a doprovázeno dalšími technikami, především nestandardizovanými rozhovory. Účastnit se života skupiny a přijmout v ní sociální roli není pochopitelně vždy možné. Je-li to možné, zůstává tu stále značný problém se záznamem. Tím spíše s jeho kompatibilitou. Kombinace zúčastněnosti a standardizace tak není příliš reálná. Proto se zúčastněná forma užívá spíše u nestandardizované formy výzkumu. Častěji se tedy vyskytuje u kvalitativních výzkumů.
[1] Nezúčastněné pozorování (vnější, neparticipantní) - pozorovatel zůstává mimo sledovanou skupinu. Toto pozorování je použitelné v obou případech. Může mít nestandardizovanou variantu, ale i striktní standardizaci, která umožňuje více pozorovatelů a též využití v kvantitativním výzkumu.

[1] Další třídění rozlišuje situaci pozorovaných osob podle toho, zda si jsou vědomy, že jsou pozorovány. Každá z variant má své výhody i nevýhody.
Otevřené pozorování - osobám známo, že jsou pozorovány. Nevýhodou je možnost výrazného zkreslení plynoucí z určitého rušení pozorovaných, z jejich následné stylizace apod. Drobným pozitivem je tu šance provádět si průběžně nějaký záznam. Je zde možná standardizace i nestandardizace.
[1] Skryté pozorování - osobám není známo, že jsou pozorovány. Výhoda ničím nerušené přirozenosti, ale nevýhodou je nebezpečí prozrazení. To může v jistém sociálním prostředí dlouhodobě zdiskreditovat výzkum. Podstatnějším problémem však je, kdy, nebo zda vůbec, je možné někoho tajně pozorovat. S tím je spojena i řada etických otázek.
[1]


Použitá literatura

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-3006-6.