Pornografická literatura
Autor: Matěj Rajnošek
Klíčová slova: literatura, pornografie, cenzura
Synonyma: erotická literatura
Související pojmy:
nadřazené - braková literatura, bulvární literatura
podřazené - ---
Definice
Jedná se o jeden z hlavních druhů literárního braku Slovo pornografie pochází z řečtiny: porné = děvka, grafein = psát. Nazýváme tak dopodrobna rozvedené líčení různých, často i úchylně pojatých výjevů z pohlavního života. Na rozdíl od erotické literatury, která se zabývá tělesnou i duševní stránkou lásky, usiluje o hlubší pochopení této důležité složky lidského života a vyvolává estetický požitek, libuje si pornografie v jednostranně zdůrazněné smyslnosti a obrací se vlastně jen k lidskému pohlavnímu pudu. Je tedy z estetického hlediska bezcenná a patří do oblasti braku. [2, s.402] Za pornografickou literaturu dle Seznamu nepřátelské, závadné, zastaralé a nežádoucí literatury, dle kterého byly cenzurovány knihy na počátku 50.let 20.století v lidových knihovnách v ČSSR byla považovaána literatura mravně zvrhlá, kdež líčení přesahuje v míře nemorálnosti naturalismus [1, s.221]
Problematika definice
Každá literární klasifikace je dvojsečná zbraň a proto nelze jednoznačně řadit knihy dle žánrů bez jakéhokoli rozporu. U pornografické literatury to platí obzvlášť. Nejlepším důkazem o problematičnosti je značná rozmanitost děl označovaných jako pornografická, navíc tato literární nálepka se vyvíjí: není tomu zas tak dlouho, co jako pornografické byly vnímány (a zakazovány) knihy jako např. romány markýze de Sada, Henryho Millera, D.H.Lawrence, V.Nabokova či W.S.Burroughse. V českých zemích byly za pornografickou literaturu označeny knihy Hynka Záruby a Jiřího Votočka Dějiny lásky z roku 1926 či dílo. S.K.Neumanna Dějiny ženy. [4], [5] Otázkou ovšem zůstává proč byly tyto knihy označovány za literární brak a tedy škodlivé pro veřejnost?
Vývoj pojmu pornografie a pornografická literatura
Vývoj do začátku našeho letopočtu
Již s vynálezem písma se začaly objevovat různé texty popisující sexuální život, např. v Eposu o Gilgamešovi je popisován život a činy Gilgameše společně s detaily z jeho sexuálního života, pro tu dobu naprosto přirozenými. Pornografii lze nalézt již i v Bibli (život krále Šalamouna a jeho intimní styky s manželkami či náznaky prostituce u Máří Magdalény). Nejvíce otevření ale byli obyvatelé antického Řecka a Říma. Sex se objevoval všude - ve veřejných obřadech, či hrách prováděných k uctění bohů a při společenských událostech.. Proto v Aristofanových divadelních komediích (např. Ptáci a další) hráli herci polonazí a dialogy měly většinou sexuální podtext. Na ostrově Lesbos psala Sapfó básně o své lásce k dívkám, které navštěvovali dívčí školu. Římský básník Horatius Flaccus ve svých Epódách opěvuje lásku mezi zralým mužem a mladíkem. (to již hraničí s homosexualitou). Jedním z nejznámějších děl antického Říma je Umění milovat od Ovidia. Metaforicky popisuje různé sexuální situace, dává rady, jak by se měl člověk zachovat. Objevují se zde 1. zmínky o skupinovém sexu.Jako z dnešního pohledu úchylný by se dal nazvat Petroniův Satyrikon, který už v té době musel být umravněn, musely být použity decentnější výrazy.Antika se nevyhýbala žádným tématům, ať šlo o sex mezi muži (většinou mezi starším a mladíkem), sex se zvířaty a podobně. Můžeme tedy říct, že co se týče erotiky a sexu, neexistuje dnes nic, co by neexistovalo už tehdy.
První tisíciletí
Od 2. století našeho letopočtu se sex začal popisovat a zobrazovat za účelem sexuální stimulace. Romány byly většinou příběhy prostitutek. Roku 523 si vzal král Justinián za manželku Theodoru, bývalou prostitutku, která provedla reformu prostituce. Ona zavedla zákony ochraňující prostitutky před násilím a vydala zákaz prostituce nezletilých.Ve 4. století n. l. sepsal Vátsjájana Kámasútru, která měla být jakýmsi manuálem. Je to vědecká práce literární hodnoty. Vztahy mezi milenci a sex jsou popisovány velmi explicitně, Kámasútra byla a i dnes je opisována (vydávána) v nových podobách s novými ilustracemi. Konec tisíciletí až počátek 13.století - vliv církve 1095 byla vyhlášena 1. Křížová výprava papežem Urbanem II., která měla za úkol "šířit křesťanství" a "osvobodit svatá místa od nevěřících" (tedy muslimů). Hřích byl papežem definován jako "pohlavní akt konaný z nečisté žádosti a nevedoucí k plození potomků". Katolická církev sice prosazovala cenzuru a očistu od hříchu, prevenci, ale sama vlastnila nevěstince a měla právo vybírat v nich poplatky. Oficiálně vydávali nevěstince za lázně. Rozhodujícím okamžikem obratu byla konsolidace římskokatolické církve a založení sídla ve Vatikánu. V roce 1215 Papež Innocentius III. sepsal Pravidla inkvizičního postupu. Podle nich byl zákaz veškerého zobrazování a popisování pohlavního aktu. Posledním textem z doby, kdy se ještě mohlo o sexu trochu svobodně hovořit a psát, který vlastně zakončil tuto éru, je historka o českém králi Václavu II., který byl v sedmi letech oženěn s Gutou von Habsburk, ale manželství bylo prohlášeno za právoplatné až v jeho třinácti letech, kdy poprvé strávil noc se svou manželkou a teprve tehdy se mohl ujmout vlády.
14. a 15. století - vynález knihtisku
Roku 1371 v Benátkách vydal Giovanni Boccaccio svůj Dekameron. Jedná se o příběhy s erotickým zabarvením. Román musel být šířen tajně.Velký přínos pro šíření literárních děl (i pornografických) měl samozřejmě Gutenbergův vynález knihtisku roku 1448. V roce 1487 byl poprvé vydán román Kladivo na čarodějnice. Jsou v něm detailně popsány metody, jak trestat čarodějnice a usvědčovat je. Mučení má sexuální podtext, inkvizitoři byli často sadisté, kteří se vzrušovali tím, že působili druhým bolest.
16.17.,18. století
za zakladatele moderní pornografické literatury je považován Pietro Aretino. Církev začala přitvrzovat. 1542 vzniklo tzv. "inkviziční komando", které rozhodovalo o tom, co je správné. Římskokatolická církev vydala Index zakázaných knih, tedy seznam literatury, kterou papež považoval za škodlivou. Premiéra Shakespearovy hry Romeo a Julie vzbudila pohoršení, popisuje lásku mezi mladistvími, která je se vším všudy, tedy i se sexem. Neméně šokující bylo i uvedení hry Sen noci svatojánské, kde se zase objevují narážky na sex se zvířaty. Začal odboj proti zákazům a cenzuře církve. Michel de Montaigne napsal text proti cenzuře a zakazování erotiky v literatuře 1625 ve Francii se vzniklo libertinství, jeho propagátoři a vyznavači popírali Boha a opěvovali sexuální svobodu. V polovině 17. století n.l. se objevila první ryze pornografická literatura, která měla budit vzrušení čtenáře. Jmenuje se Dívčí škola, její autor není znám a je první, o jejíž existenci máme důkazy. Na začátku 18. století se znovu hojně vyskytuje téma prostituce. Poprvé se vyskytují v anglickém textu zmínky o japonských gejšách. Donatien Alphonse de Sade se snažil o analýzu tehdejších "zvyků" společnosti, z jeho románů jsou nejznámější Justina a 120 dnů sodomy, druhý jmenovaný se ale posléze stal kultovním dílem sadomasochistů, podle některých názorů je to nejhrůznější literatura, která byla kdy napsána. Koncem 18. století začala v Anglii a Německu fungovat přísná cenzura zaměřená hlavně na výtvarná a literární díla s erotickým obsahem. Jedinou evropskou zemí, kam cenzura nedosáhla byla Francie. Tam v této době vyšla kniha Historie mého života, kde Giacomo Casanova popisuje situace ze svého intimního života.[3]
Nová média a pornografická literatura
FOTOGRAFIE. S vynálezem fotografie je pornografická literatura odsunuta na vedlejší kolej. Na delší dobu je posledním důkazem erotiky a sexu v literatuře kniha Romance chtíče. V roce 1877 vyšel v Anglii seznam zakázaných literárních děl "Index Librorum Prohibitorum"
FILM. Přesto, že film zažíval od počátku 20.století velký rozkvět, tak literatura neupadla v zapomnění. Básník Walt Whitman vydal lechtivou sbírku básní Stébla trávy a Gustav Flaubert publikoval román Paní Bovaryová, kde psal o ženské nevěře. V roce 1925 vyšel první erotický časopis L'amour. Přispívali do něj surrealisté. V Čechách byla prvním časopesem Erotická revue. Mezi redaktory patřili např. Štýrský, Halas, Toyen, Nezval. Když nastoupil Hitler k moci, nechal spálit hromady knih "nepřátelských k říši", tedy knih s erotickými pasážemi. 1951 musel americký soud poprvé přesně určit, co je pornografie. První číslo Playboye vyšlo v Americe v roce 1953, založil ho Hugh Hefner. Vydání Playboye znamenalo průlom, byl to první pánský magazín, kde byly barevné fotografie nahých dívek. Na obálce prvního čísla byla Marylin Monroe. O dva roky později lesbická organizace Dary Bilitis začala vydávat první lesbický časopis The Ladder. V roce 1965 vznikly dva magazíny, které Playboyi začaly konkurovat. Private Magazine, jehož vydavatelem byl Berth Milton a Penthouse, který vydával Bob Guccione. První zemí, kde byla pornografie legalizována bylo Dánsko. K uvolnění atmosféry došlo i v dalších zemích Evropy. 1974 začal vycházet pánský časopis Hustler, vydavatelem byl Larry Flint, z jehož malé firmy se postupně stalo obrovské impérium. V roce 1997 se objevil nový nosič obrazu a zvuku: DVD.
INTERNET. Internet zažívá od 90.let 20.století stále větší rozmach, šíří se mezi "normálními" lidmi. Dnes je erotická literatura běžně k dostání, či zdarma ke stažení na internetu, zrovna jako fotografie, či videa. Plno lidí píše různé erotické povídky, fotí doma fotky Aby mohla internetová pornografická literatura fungovat, musí, jak to popisuje v obecně přijímaných tezích Marshall McLuhan, přijmout způsob, jakým je člověk navyklý konzumovat medium. Výsledný text tedy nutně reflektuje nejaktuálnější způsoby vnímání daného předmětu studia.[3], [4]
Literatura
1.ŠÁMAL, Petr. Soustružnící lidských duší : Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku padesátých let 20.století (s edicí seznamů zakázaných knih). Praha : Academia, 2009. 613 s. ISBN 978-80-200-1709-3.
2.KARPATSKÝ, Dušan. Malý labyrint literatury. 2.přepracované. Praha : Albatros, 1997. 573 s. ISBN 80-00-00527-1.
3.Leničky blog [online]. 2008, 30.10.2008 [cit. 2010-06-21]. Teorie masové komunikace - Sex a erotika v médiích. Dostupné z WWW: <http://salvache.blbne.cz/14729-teorie-masove-komunikace-sex-a-erotika-v-mediich.html>.
4.ČADA, Tomáš, et al. H_aluze : literárně kulturní časopis [online]. 2007, 14.6.2010 [cit. 2010-06-21]. Tři pohledy na internetovou pornografii: Feminismus, psychoanalýza a muži. Dostupné z WWW: <http://www.h-aluze.cz/2009/11/tri-pohledy-na-internetovou-pornografii-feminismus-psychoanalyza-a-muzi/>.
5.HOUSKOVÁ, Mariana, et al. ILiteratura : o literaturře v celém světě a doma [online]. 2005, 21.6.2010 [cit. 2010-06-21]. Hranice Erotica jako hranice literatury?. Dostupné z WWW: <http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=14423>.
