NGOs (nevládní neziskové organizace)
Autor: Veronika Janoušková
Klíčová slova: nevládní organizace, neziskové organizace
Synonyma:
Související pojmy:
Charakteristiky
Nestátní nezisková organizace (NNO) je označována jako "organizace, která vznikla za účelem vykonávání veřejně prospěšné činnosti, nikoliv za účelem dosahování zisku." To však neznamená, že nemůže v rámci své činnosti dosahovat určitého zisku, musí ho však opět investovat do činnosti, pro kterou byla organizace vytvořena.
Komplexní a mezinárodně uznávanou charakteristiku nestátních neziskových organizací , která se snaží sledovat problematiku z nejrůznějších možných úhlů, přinesli ve svých studiích profesoři Salamon a Anheier. Oba autoři chápou nestátní neziskový sektor jako soubor institucí, které existují vně státních struktur, avšak slouží v zásadě veřejným zájmům, na rozdíl od zájmů nestátních. Za určující považují pět základních vlastností, podle nichž jsou nestátní neziskové organizace:
- institucionalizované (organized) - tj. mají jistou institucionální strukturu, jistou organizační skutečnost, bez ohledu na to, zda jsou formálně nebo právně registrovány;
- soukromé (private) - tedy jsou institucionálně odděleny od státní správy, ani jí nejsou řízeny.
- neziskové (non-profit) - ve smyslu nerozdělování zisku, tj. nepřipouští se u nich žádné přerozdělování zisků vzniklých z činnosti organizace mezi vlastníky nebo vedení organizace.
- samosprávné a nezávislé (self-governing) - jsou vybaveny vlastními postupy a strukturami, které umožňují kontrolu vlastních činností.
- dobrovolné (voluntary) - využívají dobrovolnou účast na svých činnostech.
Typologie neziskových organizací v ČR
V české odborné ekonomické literatuře není jednoznačně definována charakteristika organizací, které působí v neziskovém sektoru. Názory na zahrnutí těch kterých organizací do nestátního neziskového sektoru se různí podle kritérií jejich členění:
Podle právní normy
Toto členění vychází z důrazu kladeného v praxi na institucionální formu neziskových organizací, která je vymezena jen danou legislativou. V právním systému je vymezení neziskové organizace nejblíže zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, který v § 18, odstavci 7 definuje tzv. organizaci charakteru právnické osoby, která nebyla zřízena nebo založena za účelem podnikání. Zákon sem řadí tyto organizace:
- zájmová sdružení právnických osob, pokud tato sdružení mají právní subjektivitu,
- občanská sdružení včetně odborových organizací,
- politické strany a politická hnutí,
- registrované církve a náboženské společnosti,
- nadace, nadační fondy,
- obecně prospěšné společnosti,
- veřejné vysoké školy,
- obce,
- vyšší územní samosprávné celky,
- organizační složky státu a územních samosprávných celků (do roku 2001 rozpočtové organizace),
- příspěvkové organizace,
- státní fondy
- subjekty, o nichž tak stanoví zvláštní zákon.
Podle kritéria globálního charakteru poslání
- Organizace veřejně prospěšné (Public Benefit Organzations - PBO), které jsou založeny za účelem poslání spočívající v produkci veřejných a smíšených statků, které uspokojují potřeby veřejnosti - společnosti (příkladně charita, ekologie, zdravotnictví, vzdělávání, veřejná správa),
- Organizace vzájemně prospěšné (Mutual Benefit Organizations - MBO), které jsou založeny za účelem vzájemné podpory skupin občanů (i právnických osob), které jsou spjaty společným zájmem. Jejich posláním je tedy uspokojování svých vlastních zájmů a veřejná správa dbá, aby se jednalo o takové zájmy, které jsou ve vztahu k veřejnosti korektní, tedy neodporují zájmům druhých občanů a právnických osob. Jde například o realizaci aktivit v kultuře, tělesné kultuře, konfesních a profesních zájmů, ochrany zájmů skupin apod.
Financování nestátních neziskových organizací
Zdroje financování jsou rozděleny dle následujících kritérií:
- dle charakteru zdroje
- finanční zdroje
- nefinanční zdroje
- dle geografického původu zdroje
- domácí zdroje
- zahraniční zdroje
- dle prostředků organizace
- z interních zdrojů (vlastní činnost)
- z externích zdrojů (veřejné, individuální a soukromé zdroje)
- dle způsobu nabytí
- přímé
- nepřímé
