Minnesengr

Minnesämger – Minesengr pochází z němčiny (die Minne = dvorná láska, der Sänge = pěvec) a označuje básníka, skladatele a zpěváka středověku, zpravidla rytířského stavu.

Básnictví a hudbě se věnovali rytíři nejprve v jižní Francii, v Provenci. Opěvovali hlavně lásku a stavovské ctnosti, sahali takřka výhradně k lyrickým námětům a nazývali se už kolem roku 1100 trubadúři. Jejich severofrancouzští kolegové rozšířili okruh námětů o látky historické (Karel Veliký a jeho družina, zvláště Rolland), starověké (Alexandr Veliký), legendární (rytíři sv. grálu), prostě o epiku. Říkalo se jim truvéři (od francouzského trouber – vynalézat). Později, asi v polovině 12. století se rytířské dvorské umění rozšířilo i do Německa. Němečtí lyrikové a epikové se nazývali minnesängři (od die Minne – láska).Nejvýznamnějšími představiteli byli současníci Přemysla I. - Walther von der Vogelweide (1170-1230?) a Wolfram von Eschenbach (1170-1220?), autor rozsáhlého eposu Parsifal, vlastně prvního německého románu o 28 840 verších. V českém státě vyvrcholilo kurtoazní rytířské umění za krále Václava I. (1230-1253).1

Minesengry se stávali i šlechtici a vladaři a jejich dvořané. K provozování svých písní si zjednávali žongléry (z francouzského jangleur, odvozeno z latinského ioculator /jokulátor) – šprýmař). Ve středověku žonglér spojoval několik profesí. Byl to potulný artista, hrál a zpíval a někdy i skládal své vlastní písně. Ve středověké Francii putovali žongléři od hradu ke hradu, od města k městu. Jestliže se zalíbil některému velmožovi, usadil se na šlechtickém dvoře, vyšvihl se na společenském žebříčku a stal se z něj minstrel (menestrel), jehož úkolem bylo doprovázet hrou na strunný nástroj trubadúra při jeho produkci. Českou obdobou žongléra byl žakéř nebo žertéř, pěvec, hudebník a recitátor z povolání.2

Do českých zemí pronikla trubadúrská poezie koncem 13. století z Německa a za posledních Přemyslovců se pěstovala také na českém královském dvoře. O německé veršování v duchu minnesangu se pokoušel sám Václav II.:

I stojím cudně, plaše před vámi,

třebaže mizí má rozvaha,

jakmile rty jen zřím, má předrahá.

Však pokušení neblahá

Vaše ctnost krotit pomáhá. (Pavel Spunar: Kultura českého středověku)

1Hora-Hořejš, Petr. Toulky českou minulostí : Druhý díl. – 3. vyd. Praha : Baronet, 1997. 453 s. ISBN 80-7214-014-0.

2 Karpatský, Dušan : Malý labyrint literatury. 2. vyd. Praha : Albatros, 1997. 573 s. ISBN 80-00-00527-1.