Hypertext
Autor: Petr Hejtmánek
Klíčová slova: nelineární text, počítač, počítačová síť, Internet, World Wide Web
Synonyma: ---
Související pojmy:
nadřazené - zpracování dokumentů, sdílení informací, hypermedia
podřazené - hyperlink, link, anchor
Hypertext
Text, který není omezený lineární formou. (http://www.w3.org/WhatIs.html) Text složený z lexií (bloků slov nebo symbolů), elektronicky propojených cestami (elektornické linky nebo též hyperlinky) v otevřené a stále neukončené struktuře (síti) textů. Na technologii hypertextu je založeno internetové prostředí globální počítačové sítě, tzv. World Wide Web.
Historie
První nástin struktury podobné hypertextovým aplikacím nastíníl ve svém článku Vannevar Bush. V roce 1945 napsal prognostický článek pro časopis The Atlantic Monthly nazvaný „As We May Think“. Ke konci článku představuje svoji myšlenku zařízení budoucnosti, které nazval „Memex“. (http://www.ibiblio.org/pioneers/bush.html)
Nové informačního médium, které by vyhledávalo informace způsobem, jakým pracuje lidský mozek. Vychází z předpokladu, že klasické skladování a klasifikace informací není lidskému myšlení vlastní, protože člověk myslí asociativně. Teoreticky navrhl přístroj MemEx (Memory Extended), který nabízí možnost „asociativního indexování“, kde jakákoli položka může okamžitě a automaticky vést k jiné libovolné položce.
(http://www.theatlantic.com/magazine/archive/1969/12/as-we-may-think/3881/4/ )
Samotný termín hypertext byl vytvořen Theodorem H. Nelsonem v roce 1965. Nelson trpěl poruchou pozornosti, čemuž je částečně připisována jeho potřeba vytvořit systém, který by tuto poruchu kompenzoval. Na takovémto systému začal pracovat v roce 1960, kdy nastoupil na postgraduální studium na Harvardu. Jádrem jeho projektu byl systém podobný textovému procesoru, ale který by umožnil pracovat s různými verzemi dokumentu a navíc by umožňil dokumenty spojovat nelineárně. Přestože Nelson projekt v prvním ročníku nedokončil, pracoval na něm dál a jeho řešení se pro něj stalo prvořadým zájmem. A tak v roce 1965 přednesl referát, ve kterém začal používat termín hypertext. Na základě hypertextu poté pracoval na projektu XANADU, což měla být celosvětová síř pro zachování a sdílení myšlenek lidstva. Projekt nebyl nikdy doveden do finální fáze a v roce 199 byl jeho kód zanechán jao open-source. (http://www.ibiblio.org/pioneers/nelson.html)
První, komu se připsuje autorství první fungující aplikace využívající hypertext (jakkoliv se tento termín z počátku jeho práce nepoužíval) je Douglas Engelbart. Mezi léty 1960 a 1970 vyvinula jeho nově zřízená laboratoř ARC propracovaný hypermediální-groupware systém zvaný NLS (oN-Line Systém). NLS usnadnil vytváření digitálních knihoven a ukládání a vyhledávání elektronických dokumentů pomocí hypertextu. Byla to první úspěšná realizace hypertextové aplikace. (http://www.ibiblio.org/pioneers/englebart.html)
V roce 1989 podal Tim Berners-Lee návrh na CERN vytvořit informační systém, který by tvořil pavučinu informací. Zpočátku se jeho návrh setkal s nulovou reakcí, ale on začal na myšlence přesto pracovat. V roce 1990 napsal Hypertext Transfer Protocol (HTTP) - jazyk počítače, který by se měl používat ke komunikaci hypertextových dokumentů přes Internet a navrhl systém jejich adresování. Berners-Lee nazývá tuto adresu Universal Resource Identifier (URI). (To je nyní obvykle známo jako URL-Uniform Resource Locator.) Do konce roku také napsal klientský program (browser) pro načtení a zobrazení hypertextových dokumentů. Nazval tento klient "WorldWideWeb." (což se postupem času stalo názvem celé Internetové služby pod protokolem http) Hypertextové stránky byly formátovány s použitím Hypertext Markup Language (HTML), který Berners-Lee sám napsal. Sám také napsal první webový server. Webový server je software, který ukládá webové stránky na počítači a dává je k dispozici pro přístup ostatním lidem. Tento první webový server bude navždy známý jako "info.cern.ch." v CERN.
Struktura hypertextu
Hypertextový dokumentmůže mít různou strukturu a je důležité naučit se v něm orientovat. Rozlišujeme následující hypertextové struktury: lineární struktura hierarchická struktura pavučinová struktura Lineární struktura je nejjednodušší, skládá se z jedné stránky, která obsahuje odkazy na všechny ostatní. Hierarchická struktura již více využívá možností hypertextu a nejlépe, co do využití, je na tom struktura pavučinová, kde jsou stránky různě navzájem propojeny odkazy. V konečném důsledku z povahy hypertextu vyplývá, že v něm neexistuje centrální, hlavní text, kterému jsou okrajové texty (vysvětlivky apod.) podřazeny, jak jeto dáno prostorovou koncepcí tištěné stránky. Princip organizace, hierarchie a nakládání s odkazy závisí na čtenáři, jehož role se v hypertextovém prostředí posouvá blíže k roli autora. Základem hypertextu jsou tzv. nody (uzly) a linky (hyperlinky, hypertextové odkazy). Nody jsou informační jednotky, které se mohou lišit velikostí a obsahem, ale musejí být uzavřené, srozumitelné samy o sobě. Každý nod by měl představovat vnitřně koherentní bod v textu. K základním typům nodů patří introdukce, příklad, obsah, závěr ad. Podle lokalizace v textu rozlišujeme dva typy nodů: nod interní (autorský), v němž link vede k jiným nodům uvnitř daného autorského textu, a nod externí, u kterého link vede k jiným autorům kdekoliv v internetové síti. Tento typ je v podstatě analogický k poznámkám pod čarou v tištěném textu.( K hypertextové struktuře, Hana Marešová http://ucjtk.ff.cuni.cz/publikace/14-06/maresova.htm)
Zdroje: http://carbon.cudenver.edu/~mryder/itc_data/hypertext.html
