Standardy v knihovnictví
Autor: Nikola Fröhlichová, 427743
Klíčová slova: standardy, normy, knihovnictví
Synonyma: norma, vzor
Související pojmy:
nadřazené - standardizace
podřazené -
Standard
Standard může být definován různě. Obecně však znamená "nástroj pro dosahování, udržování a zvyšování kvality. Umožňuje rozpoznání kvality a tedy i její ocenění." [1] Je to také "doporučený postup, jak nějakou činnost udělat jednotně. Obvykle vychází z praxe". [2] Standardizace si klade za cíl kvalitu, bezpečnost, kompatibilitu (slučitelnost), interoperabilitu (vzájemná komunikovatelnost rozdílních formátů), portabilitu (přenositelnost) a znovupoužitelnost (aby se problémy mohly řešit opakovaně stejným způsobem).[3] Dále je důležitá efektivita řešení problémů a jednoduchost.[2] Předmětem standardizace mohou být výrobky, služby, procesy, materiály a systémy. [4] Standardy lze uplatňovat dobrovolně, ale mohou být definovány i právním předpisem. Aktuální platné normy používané v knihovnictví jsou k nalezení na portálu Národní knihovny v Praze. [5]
Dělení standardů
Standardy se rozlišují do čtyř skupin:[2] [3] [4]
- de facto - jedná se o standardy, které vznikly z praxe. Tento postup může být všeobecně uznaný nebo vznikl na základě dohody mezi firmami či jinými zainteresovanými organizacemi, např.: MP3, CD, Fiat.
- de jure - standardy, které jsou vypracované a schválené odborníky oficiálních normalizačních organizací
- otevřené standardy - specifikace, které jsou veřejně dostupné a kompletně zdokumentované
- proprietární standardy - jsou vlastněny výhradně jednotlivcem nebo organizací, použití pouze pod licencí a/nebo poplatkem, může být zajištěna exkluzivita (= omezení přístupu nebo k jeho používání), např. patent, copyright.
Nevýhody standardů
Doba jde neustále dopředu a některé standardy mohou být již zastaralé. Je potřeba tak standard neustále přizpůsobovat novým podmínkám. Jestliže se standard stane již příliš nevyhovující a stále další aktualizace by proces udělaly neefektivním, pak je lepší nahradit stávající standard za nový. Ovšem je nutné zachovat kontinuitu a konzistenci - tedy zpětnou kompatibilitu mezi standardy a revizemi. [2] [3]
Tvorba standardů
Standardy se tvoří více způsoby. Nejčastějším způsobem je přebírání mezinárodních standardů - je to snaha o jednotnost. Dále je mohou vytvářet odborníci normalizačních či standardizačních organizací. Financování standardů probíhá pomocí sponzorů. Jedná se především o náklady na vývoj a udržování. Standardy mohou být i patentované. V takovém případě se musí zaplatit poplatky a licence. [2] [3]
Mezinárodní standardizační organizace
- ISO (International Organization for Standardization) - nevládní a nezávislá organizace a světově největší developer mezinárodních standardů. Vydalo již 19 500 standardů ve všech oblastech (s výjimkou elektrotechniky a elektroniky, za něž odpovídá IEC)<ref name= 'vosis_def'>: od průmyslu, jídlo až po zdravotnictví.
Poznámky
- ↑ MŠMT - Standard v otázkách a odpovědích [online]. 2014 [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 KRČÁL, Martin. Pamětové instituce, systémy a standardy [online]. 2014 [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://www.is.muni.cz/
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 KRISTENOVÁ, Lenka. Standardizace v knihovnictví [online]. [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://sites.google.com/site/lenkakristenova/
- ↑ 4,0 4,1 Vyšší odborná škola informačních služeb, Praha. Standardizace v informační praxi [online]. 2009/2010 [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://info.sks.cz/
- ↑ Národní knihovna v Praze. Normy, standardy, doporučení [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: http://http://knihovnam.nkp.cz/
