Digitální repozitář
Autor: Věra Adámková
Klíčová slova: digitální dokumenty, ochrana digitálních dat
Synonyma: digitální úložiště dokumentů
Související pojmy:
nadřazené - digitalizace, archivace
podřazené - přístupnost dat, dokumenty, elektronická data, ochrana digitálních dokumentů, úschova dat, metadata
Charakteristiky
Výraz repozitář vznikl z anglického slova „repository“ a znamená: schránka, skladiště, pramen. [3, s. 455] Digitální repozitář je tedy „Informační systém určený k digitální archivaci, tj. zajišťující uložení, ochranu, integritu, autenticitu a zpřístupnění digitálních dokumentů v dlouhodobém horizontu.“[2]
Digitální repozitáře jsou vytvářeny pro určité typy dokumentů (např. vysokoškolské práce) nebo pro různé organizace, které tyto dokumenty v elektronické podobě shromažďují, spravují a zpřístupňují určité skupině koncových uživatelů. (v podnicích firemní literatura apod.) V České Republice jsou digitální repozitáře využívány především v oblasti vysokých škol, výzkumných ústavů, knihoven a archivů.
Velký důraz je kladen na důvěryhodnost informací poskytovaných v rámci digitálního úložiště. Základ k jeho budování poskytují certifikace a audit, přičemž audit může být prováděn formou vnějšího hodnocení skupinou expertů pomocí všeobecně uznávaných nástrojů a postupů, nebo systémem sebehodnocení. [1]
Používané technologie a postupy
K zajištění provozu digitálních repozitářů se využívají vhodné softwarové a hardwarové technologie, které umožňují důvěryhodné uchovávání uložených dokumentů a optimální podmínky pro jejich zpřístupňování. Jedná se o technologie DPS (Digital preservation system / Document preservation system), což je počítačový systému pro střednědobé a dlouhodobé ukládání dokumentů.
„DPS systém nepracuje s dokumenty, ale s takzvanými archívními balíčky. Balíček vždy obsahuje digitální dokument, ale hlavně obsahuje popisná a technická metadata, která udávají dodatečné informace o digitálním dokumentu a jeho životním cyklu. Princip archivace je postaven právě na tom, že se pracuje vždy s celým balíčkem (vložení, přenos, konverze, apod.) a je tedy zaručeno svázání všech metadat s dokumentem. ... S dokumentem se nesmí hýbat a naopak se musí zajistit taková bezpečnost dat v systému, která by jakékoliv manipulaci zabraňovala a aby bylo možné zaručeně ověřit stav balíčků a dokumentů a zajistit jejich dlouhodobou autenticitu a svázání s původním autorem, nebo entitou.“[2]
Digitální repozitáře většinou využívají architektonický model OAIS (Open Archival Information System), v němž jsou popsány entity a procesy umožňující funkci repozitářů. Tento model podporují všechny dostupné softwarové systémy pro správu digitálních úložišť. [5]
Použitá literatura
1. Digitální repozitář. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 23. 7. 2008, 11:30, last modified on 7. 8. 2010 v 09:47. [cit. 2010-10-25]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Digitální_repozitář>.
2. Document preservation system. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 7. 8. 2010, 09:35 , last modified on 10. 8. 2010 v 11:33 [cit. 2010-10-26]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Document_preservation_system>.
3. RESSLER, Miroslav. Informační věda a knihovnictví : Výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. Výběr z hesel v databázi TDKIV. 1. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická a Národní knihovna ČR, 2006. 161 s. Dostupné z WWW: <http://aleph.nkp.cz/cze/ktd>. ISBN 80-7080-599-4.
4. ŘEŠETKA, Miroslav . Anglicko-český, česko-anglický slovník. 8. dopl. Olomouc : FIN PUBLISHING, 2002. 1311 s. ISBN 80-86002-79-9.
