IrisCode

Autor:Jonáš Prstek

Klíčová slova: biometrie, identifikace,autentizace Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - autentizace, biometrie, identifikace

podřazené - ---

Duhovka, její vlastnosti a potenciál pro verifikaci a identifikaci

Duhovka je barevná část oka zvnějšku překrytá rohovkou s kruhovým otvorem uprostřed, který nazýváme zornicí a který podobně jako clona fotoaparátu ovlivňuje množství světla, které proniká dále do oka přes bezprostředně následující čočku. Je to jediný vnitřní orgán, který je vidět zvnějšku lidského těla. Vzhled duhovky každého jedince je dán částečně geneticky a částečně náhodně (stochasticky, snad chaoticky). To, co z duhovky vidíme, jsou drobné cévy a pigment, které dohromady dávají vzor unikátní pro každého jedince. Poprvé si toho všiml již ve 30. letech 20. století oftalmolog Frank Burch, technologiím však trvalo šest dekád, než dospěly k praktickému využití tohoto jevu k identifikaci jednotlivců. Oftalmologové Aran Safir a Leonard Flom si tento princip v roce 1987 patentovali a o dva roky později k projektu přizvali matematika Johna Daugmana, profesora z Harvardské univerzity. Ten formuloval tři vlastnosti, které duhovku předurčují k tomu, aby se stala ideálním předmětem identifikace člověka: 1. Jedná se o vnitřní orgán, na který téměř nepůsobí žádné vnější vlivy. 2. Je prakticky nemožné ji úmyslně chirurgicky pozměnit bez vážného rizika poškození zraku. 3. Fyziologicky reaguje na světlo, což umožnuje přírodní test na umělé padělky. Tyto vlastnosti vedly Daugmana k vyvinutí IrisCode, počítačovému otisku duhovky.

Elektronické rozeznávání duhovky

Pro potřeby elektronického zpracování duhovky se pro někoho snad poněkud překvapivě pracuje s černobílými snímky duhovky. Je to proto, že samotná struktura duhovky je natolik specifická a unikátní, že vyhodnocování barvy by bylo redundantní, nehledě na velmi pravděpodobné technické komplikace. Algoritmus vytváření IrisCode velmi, velmi zjednodušeně probíhá následovně: Program na snímku přesně vymezí pozici duhovky a zornice a rozdělí ji na sektory podobné sektorům na pevném disku, které vyhodnotí jako nuly nebo jedničky (odbornější termín pro tento postup je Gaborova vlnová demodulace) a vytvoří tak 2048 bitů dat a stejný počet bitů maskovacích, které dohromady dávají 512 bytů IrisCode.

Vlastnosti

IrisCode se dá použít pro pozitivní identifikaci (verifikaci), to znamená, že dá za pravdu člověku, který se za sebe vydává. Zároveň se dá použít pro identifikaci negativní, tedy že dá za pravdu člověku, který není ten, o koho se jedná, pokud tímto člověkem skutečně není. Součástí zpracování IrisCode je výpočet tzv. Hamming Distance, což je míra odlišnosti dvou duhovek. Jak je vidno v materiálu na straně 1159, počítání s různými hodnotami Hamming Distance vede k různé rozlišovací kvalitě celého postupu, např. při počítání s HD 0,25 se jen jednou z 13,5 miliard pokusů stane, že by systém propustil duhovku, kterou propustit neměl. Skenování duhovky je identifikační technika budoucnosti s velmi nízkou chybovostí oproti jiným biometrickým údajům, např. otisk prstu má míru chybovosti 1:500, přičemž sken duhovky vykazuje chybovost 1:131 000(chybovost je definována jako bod, ve kterém se na grafu při určitém rozlišení protnou křivky chybných přístupu a chybných odmítnutí). Díky objevu takto silného biometrického údaje a rozvoji a zlevňování potřebné technologie můžeme do budoucna s jistotou počítat s masivní celosvětovou implementací snímacích i čtecích zařízení pro všemožné potřeby identifikace osob.