Speciální pedagogika
Autor: Tereza Maňáková
Klíčová slova: výchova a vzdělávání, handicap
Synonyma: ---
Související pojmy:
nadřazené - pedagogika
podřazené - psychopedie, somatopedie, logopedie, surdopedie, oftalmopedie ...
Charakteristika
Speciální pedagogika patří mezi významné pedagogické disciplíny. Zaměřuje se na výchovu a vzdělání, na pracovní i společenské uplatnění zdravotně a sociálně znevýhodněných osob, které trpí určitým handicapem a potřebují speciální přístup.
Speciální pedagogika je nejtěsněji spjata s obory obecná pedagogika a didaktika. Mezi další příbuzné obory patří psychologie, patopsychologie, psychopatologie, sociologie, sociální patologie či sociální psychologie.
Cíle speciální pedagogiky
Cílem je maximální rozvoj postiženého jedince, dosažení maximálního stupně socializace a také změna postojů společnosti vůči znevýhodněným osobám.
Renotiérová definuje tři základní cíle speciální pedagogiky:
Humanitní - zaměřen na právo osob s postižením na co možná úplný rozvoj osobnosti a na respektování jejich osobnosti
Výchovný - orientovaný na vhodný způsob výchovy a vzdělávání osob s postižením tak, aby byl umožněn jejich optimální rozvoj.
Ekonomický - vede k právu osob s postižením uplatnit se odpovídajícím způsobem na trhu práce[1]
Historie a současnost
Termín speciální pedagogika poprvé použil v roce 1957 Bohumír Popelář. V ČR ho poprvé použil v roce 1972 speciální pedagog Miloš Sovák. Od roku 1975 se speciální pedagogika dělila na šest oborů, dle typu postižení. V současné době se dělení rozšířilo ještě o další disciplíny.
Současné pojetí speciální pedagogiky se zabývá problémy zdravotně znevýhodněných, handicapovaných, postižených osob nebo jedinců se speciálními potřebami od narození až po stáří.[2]
Dělení podle druhu postižení
Psychopedie – zabývá se výchovou a vzděláváním osob s mentálním postižením. Patří sem vrozená mentální retardace (oligofrenie), získaná mentální retardace (demence), pseudooligofrenie (zdánlivá mentální retardace), stařecká demence
Somatopedie – zabývá se výchovou a vzděláváním osob s tělesným postižením. Patří sem a) vady pohybového aparátu, centrální a periferní obrny, deformace a amputace končetin. b) chronické onemocnění, srdeční choroby, alergie, astma, epilepsie, cukrovka.
Logopedie - zabývá se výchovou a vzděláváním osob s narušenou komunikační schopností. Patří sem poruchy vývoje řeči, poruchy výslovnosti, plynulosti řeči, poruchy rezonance, poruch v důsledku poškození CNS, symptomatické a kombinované poruchy řeči.
Surdopedie - zabývá se výchovou a vzděláváním osob se sluchovým postižením. Patří sem nedoslýchavost, hluchota a ohluchlost.
Oftalmopedie - zabývá se výchovou a vzděláváním osob se zrakovým postižením. Patří sem vady refrakce, barvoslepost, šeroslepost, šilhavost, tupozrakost, slabozrakost, slepota.
Etopedie - zabývá se výchovou a vzděláváním osob s výchovnými problémy. Patří sem asociální, antisociální a asociální chování.
Speciální pedagogika osob s kombinovaným postižením - zabývá se výchovou a vzděláváním osob s kombinací dvou a více postižení.
Speciální pedagogika osob s poruchami učení - zabývá se výchovou a vzděláváním osob se specifickými poruchami učení. Patří sem specifické poruchy učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspinxie), lehká mozková dysfunkce, leváctví, poruchy školní přizpůsobivosti.
Další oblastí je oblast výchovy a vzdělání osob mimořádně nadaných. Někdy je do speciální pedagogiky zahrnována i andragogika, která se zabývá výchovou a vzděláváním dospělých.[3][4]
Poznámky
- ↑ POTMĚŠILOVÁ, Petra. Speciální pedagogika nejen pro sociální pedagogy. 1. vyd. Praha: Parta, 2013, 186 s. ISBN 9788073201791.
- ↑ PRŮCHA, Jan a Tomáš JANÍK. Pedagogická encyklopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 935 s. ISBN 9788073675462.
- ↑ POTMĚŠILOVÁ, Petra. Speciální pedagogika nejen pro sociální pedagogy. 1. vyd. Praha: Parta, 2013, 186 s. ISBN 9788073201791.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Základy speciální pedagogiky. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2003, 214 s.
