Teorie sociálního kapitálu
Úvod
Teoretické vymezení sociálního kapitálu
Koncept sociálního kapitálu se poprvé objevuje v 90. letech minulého století. Byl popularizován hned několika vědci z různých oborů a proto se jeho definice může v různých oborech lišit. Jako první jej definoval P. Bourdier. Sociální kapitál je podle něj „suma aktuálních nebo potencionálních zdrojů, která vychází z vlastnictví trvalé sítě vice či méně institucionalizovaných vztahů a známosti, jinými slovy členství ve skupině, které vybavuje každého člena kolektivně vlastněným kapitálem, tedy různými oprávněními“. R. Putnam sociální kapitál považuje za „rysy sociální organizace jako důvěra, (PETR EDIT VLOŽENO: reciprocita), normy a sítě, které mohou zlepšit efektivitu fungování společnosti usnadňováním koordinovaných akcí.“ Podobnou definici zastává i J. Coleman. Je zde zřetelný posun směrem ke kolektivnímu pojetí sociálního kapitálu, využívaný zejména v sociologii, ale také v ekonomii a geografii (pro studium regionů a regionálního rozvoje).
(GRAMMAR/STYLISTICS NAZI PETR: Pohled na problematiku z opačné/jiné perspektivy nabízí Nan Lin, jehož definice ....) Oproti tomuto přístupu stojí definice Nan Lina, který vnímá sociální kapitál jako osobní zdroj jednotlivce. Definuje jej jako „zdroje zakotvené v sociálních sítích jedince, které mohou byt aktivovány skrze vazby v sítích“. (PETR EDIT VLOŽENO: To většinou probíhá na základě podnětu k vykonání účelné akce jako např. informační potřeba nebo snaha posun na společenském žebříčku.) Tyto zdroje potom mohou jednotlivci sloužit k dosahování vytyčených cílů. Lidé bohatší na sociální kapitál mají větší šanci, že svých cílů dosáhnou.
(PETR EDIT VLOŽENO: Signifikantní znak všech pojetí je obsažen ve snaze o demonstraci či modelaci sociálních struktur a interakcí v různých situacích. Podle Lina by se výzkum měl zaměřovat na to, jak lidé přistupují (nebo jsou nuceni přistupovat) ke zdrojům v sociální struktuře, jak využívají zmíněné zdroje k zajištění vlastního prospěchu. Lin také sociální kapitál staví vedle dalších částí (kulturní, lidský) tzv. neokapitálu, který se na rozdíl od klasického Marxova pojetí zaměřuje na individuum.
Mezi obecné cíle sociálního kapitálu pak můžeme zařadit např. zkoumání sítě za účelem odkrytí vztahů mezi vyhledávajícím, informačním zdrojem a jinými lidmi v sociální síti dané osoby a determinovanosti jejich interakcí, určení důvodů znevýhodnění některých skupin či lokace informačních toků a důležitých uzlů v síti.)
Typologie
Vzhledem k množství různých definic a náhledů na tuto teorii je možné různé druhy sociální kapitálu rozdělit podle druhů a vytvořit tak typologii forem sociálního kapitálu :
a) Individuální × kolektivní: rozlišuje sociální kapitál podle toho, komu přináší zisk (komunitě × jednotlivci). b) Svazující: spočívá v silných vazbách mezi jednotlivci (rodinné svazky, blízcí přátelé). Přemosťující: jeho jádrem jsou slabé vazby mezi jednotlivci (obchodní partneři). Spojující: spojený s jedinci, kteří mají určité společenské postavení. Vazba na ně může být pro „níže postavené“ přínosná, protože jim umožní využívat jisté výhody spojené s tímto druhem sociálního kapitálu. Korporační: spojený se sociálním kapitálem uvnitř skupin, např. dobrovolnické organizace, ale i politické strany a odbory. c) Strukturální × kognitivní: spojený se sociálními organizacemi (např. pravidla, role, …) × spojený s atributy udržovanými kulturou (hodnoty, normy, postoje) d) Občanský × vládní: popisuje fungování politického prostředí, kde se vládní stabilita odvíjí od stability sociální a naopak.
