Uživatel:JanaLanova
Definice
Blended learning je specifická forma či proces vzdělávání, který kombinuje prezenční formu výuky s elektronickými a webovými aplikacemi (zejména s e-learningem). Poskytuje efektivní příležitosti k učení, který vyhovují vzdělávacím potřebám a stylům učení jednotlivců. Anglický termín se nepřekládá, českými ekvivalenty by mohly být kombinovaná výuka či smíšené učení. Blended learning se začal používat zhruba od roku 2000 a je spjat s krizí e-learningu.[1]
Převážně se v souvislosti s blended learningem mluví o kombinaci online a offline výuky, avšak může se jednat v podstatě o jakoukoliv kombinaci výukových metod. Podle Khana blended learning poskytuje tyto možnosti:
- kombinace učení online a offline
- kombinace učení se vlastními kroky a společného učení
- kombinace strukturovaného a nestrukturovaného učení
- kombinace všeobecného obsahu a obsahu vytvořeného podle potřeb učícího se
- kombinace učení se, praxe a podpůrných činnosti.[2] Tohoto rozvržení se drží i Singh a Reed, kteří jej nazývají 5 dimenzí blended learningu.[3]
Převážná většina odborníků vyzdvihuje efektivitu blended learningu. Avšak například Oliver a Trigwell blended learning kritizují kvůli nejasnému vymezení cílů, teorie, obsahů a médií. Rovněž mu vytýkají přílišné zaměření na samotný způsob výuky a poněkud opomíjené samotné učení. Tuto kritiku odvracení Saunders a Wemer, kteří poukazují na to, že nejprve je třeba se soustředit na efektivitu a kombinaci vyučovacích, prezentačních, distribučních a hodnotících metod, což následně podle nich povede ke zkvalitnění samotného obsahu kurzu.[3]
Filozofie blended learningu vychází z principu posunu od učení a učitele k učícímu se a jeho motivaci. Soustředí se na zvyšování motivace, osobní zainteresování, samořízení získávání vědomostí a schopností a spoluzodpovědnost učícího se za výsledky výuky. Učící se získává v tomto procesu hlavní roli, může tak svým přístupem výsledky učení ovlivnit jak pozitivně, tak negativně.[3]
Tvorba funkční kombinace není jednoduchá, je třeba vzít v potaz mnoho faktorů: cíl výuky, samotný učící se (jeho počáteční vědomosti, preferovaný styl učení, motivace atd.), obsah, finanční náročnost a dostupná infrastruktura.[3]
Khanova oktagonální struktura. V centru se nachází blended learning, okraje osmiúhelníku tvoří základní principy:
- pedagogický - kombinace obsahu, potřeb a cílů vyučování, od nichž se odvíjí vyučovací metody tak, aby se dosáhlo co nejvyšší efektivity.
- technologický - výběr prostředků a nástrojů, které by co nejlépe sloužily danému cíli. Technické vybavení i management.
- design rozhraní - faktory, které určují uživatelské rozhraní každého jednotlivého použitého prvku.
- hodnocení - nehodnotí se jen výkon jednotlivých učících se, ale i efektivita celého programu
- managementu - týká se registrace, notifikací, rozvrhu, infrastruktury, logistiky. Řídí všechny jednotlivé části a jejich kombinování.
- zdroje informací - řízení tvorby různých typů zdrojů (offline, online), jejich organizace a zpřístupnění. Za zdroje jsou považováni i učitelé (či tutoři).
- etický - rovné šance (např. přístup k materiálů se zdravotním postižením).
- institucionální - organizační, administrativní a akademické záležitosti, ale i podporované služby.[3]
Blended learning vychází z filozofie, která je založená na tom, že učení je nepřetržitý, vyvíjející se komplexní fenomén.[3]
Využití např. ve výuce cizích jazyků.[3]
Poskytuje flexibilitu, což umožňuje vytvořit takový edukační program, který nejlépe vyhovuje cílové skupině.[3]
Blended learning neboli smíšené vzdělávání se kombinuje e-learning společně s tradiční výukou s cílem potlačit jejich nevýhody a dosáhnout synergie výhod plynoucích z obou přístupů.[4]
Označuje se také jako b-learning. Někteří autoři - další generace e-learningu.[4]
Blended learning vychází z předpokladu, že člověk si rád vybírá a kombinuje různá média, metody a způsoby získávání znalostí a dovedností. Carman, s. 2[4]
Podobně jako e-learning je problém v definování - množství autorských přístupů, vývoj ICT - nejednoznačnost definic a mnohotvárnost pojmu.[4]
Převažuje definice, kde dominantní roli hraje spojení ICT a tradiční výuky. Nicméně existují i přístupy, kde technologie nepřevažují a důraz se klade na kombinování pedagogických přístupů (konstruktivismus, behaviorismus, kognitivismus) či na propojování teorie a praxe.[4]
První generace První generace blended learningu Mezi veřejností je nejvíce rozšířená podle Shepherda (2008, s. 11) definice mix e-learningu a tradiční výuky. A lze tedy na počátky blended learningu pohlížet jako na další vývojový stupeň e-learningu. Shepherd na kritiku nejednoznačnosti pojmů reagovat zpřesňující definicí: blended learning první generace byl kombinací e-learningového samostudia a prezenčního vzdělávání ve třídách. (Shepherd, 2008, s. 11)[4]
Současný stav Dnešní pojetí blended learningu Toto pojení ovlivnily dvě důležité události. První bylo splasknutí tzv. dotcom bubliny roku 2001, kdy došlo k mírné averzi vůlči všemu poskytovanému přes internet. Druhou událostí byl vznik a rozvoj Webu 2.0 a jeho technologií (blogy, wiki, videa, podcasting, sociální sítě atd.). Což pozitivně ovlivnilo vytvářející se blended learning, neboť přispěly k větší míře interaktivity, zlepšení komunikace se studujícími i mezi nimi navzájem. Napomohly rovněž neformálnímu, kontiuálními a komunitnímu vzdělávání.[4]
Současný blended learning podle Shepherda tvoří řešení, které kombinuje vzdělávací a rozvojové metody v rámci různých sociálních vzdělávacích kontextů (samostudium, individuální vzdělávání, skupinové vzdělávání) se záměrem zvýšit efektivitu vzdělávání. Může také kombinovat vzdělávací média, pomocí nichž je vzdělávací řešení zprostředkováváno (face to face, online, offline apod.), za účelem optimalizování hospodárnosti daného vzdělávacího řešení. Výběr kontextů, médií a jejich kombinování pro dané řešení je vždy tvořen v návaznosti na dílčí vzdělávací potřeba a charakteristiky účastníků, spolu se zohledněním jejich praktických omezení a možností využití. shepherd, 2008, s. 18[4]
Podle Thorneové (2003, s. 2.) je blended learning elegantním řešením připravovaným na míru vzdělávacím a rozvojovým potřebám jedinců. Integruje inovativní a technologické výhody poskytované elektronickým vzděláváním spolu s možnostmi interakce a zapojení se, které lze nalézt v tom nejlepším z tradičního vzdělávání.[4]
Modely
Kombinují se využití ICT a tradičních kurzů (workshopů, seminářů). Prezenční metody jsou různé, kombinace se synchronní či asynchronní výukou, online či offline probíhající elektronickou a mobilní výukou (e-learning, m-learning).[1]
Skill/Attitude/Competency - driven modely
Synchronní a asynchronní modely
Alternativní a komplementární modely
Program Flow a Core and Spoke modely
Anchor blend, bookend blend, field blend modely[4]
Zavedení a využití
Využívá se například v podnikovém vzdělávání, avšak také i ve formálním vzdělávacím systému.[1]
Hodnocení
Směřování
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 PRŮCHA, Jan a Jaroslav VETEŠKA. Andragogický slovník. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 294 s. ISBN 9788024739601. Heslo Blended learning, S. 47.
- ↑ KHAN, Badrul. E-learning. Nitra : Slovenská poľnohospodárska univerzita, 2006. 149 s. ISBN 8080696772.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 VESELÁ, Katarína. Kombinované vzdělávanie - cesta alebo ciel?. In Média a vzdělávání 2008. Praha : Vysoká škola hotelová, 2008. ISBN 978-80-86578-85-9. s. 60-63.
- ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 4,7 4,8 4,9 DUCHEK, Pavel. Blended learning ve vzdělávání manažerů [online]. 2009 [cit. 2013-05-14]. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, . Vedoucí práce Miloslava Hiršová. Dostupné z: http://theses.cz/id/2wc358/.
- ↑ D.Randy Garrison, Heather Kanuka, Blended learning: Uncovering its transformative potential in higher education, The Internet and Higher Education, Volume 7, Issue 2, 2nd Quarter 2004, Pages 95-105, ISSN 1096-7516, 10.1016/j.iheduc.2004.02.001.(http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1096751604000156)
