Henri La Fontaine
Henri La Fontaine (22. dubna 1854, Brusel - 14. května 1943, Brusel) byl významným belgickým právníkem, politikem, bibliografem a zastáncem ženských práv. Společně se svým přítelem Paulem Otletem položil základy dokumentalistiky. S Otletem stál také u zrodu Mezinárodního bibliografického institutu a dalších důležitých soudobých organizací. Byl zastáncem internacionalismu. Celý život se angažoval v pacifistickém hnutí, za což byl oceněn Nobelovou cenou za mír.
| Henri Marie La Fontaine | |
|---|---|
Brusel, Belgie | |
| Datum a místo úmrtí |
14. května 1943 Brusel, Belgie |
| - | |
| - | |
| Brusel, Haag, Paříž, Washington D.C. | |
| Belgie | |
| Vzdělání | profesura v oboru mezinárodního práva na Svobodné univerzitě v Bruselu |
| Pracoviště | Mezinárodní bibliografický institut, Společnost národů, Svobodná univerzita v Bruselu, belgický senát, Asociace pro profesní vzdělávání žen, Světový palác |
| laureát Nobelovy ceny za mír (udělena roku 1913) | |
| Známý pro | FID, MDT, UIA (Unie mezinárodních organizací) |
Život
Henri Marie La Fontaine se narodil 22. dubna 1854 v Bruselu, v Belgii. Po studiích na Svobodné univerzitě v Bruselu (Free University of Brussels) se v roce 1877 stal obhájcem. Byl zastáncem emancipace žen. Ovlivněn idejemi britského pacifisty Hogsona Pratta vstoupil na počátku 80. let 19. století do mírového hnutí. Díky jeho stáži u významného belgického obhájce Edmonda Picarda se seznámil s patnáct let mladším právníkem Paulem Otletem, se kterým La Fontaine spolupracoval až do konce svého života. V roce 1893 byl jmenován profesorem mezinárodního práva. Na základě závěrů z Mezinárodní bibliografické konference v Bruselu z roku 1895 založil společně s Paulem Otletem Mezinárodní bibliografický institut (Institut International de Bibliographie), ze kterého se postupně vyčlenily další instituce, a který položil základy pro vznik FID.
V 90. letech 18. století se začal aktivně angažovat v politice. Byl zastáncem reformních kroků. Roku 1895 úspěšně kandidoval jako jeden z prvních socialistických kandidátů do belgického senátu, kde později zastával četné důležité funkce. V roce 1919 byl jmenován místopředsedou senátu.
Za jeho celoživotní činnost, dílo a působení v mírových organizacích obdržel v roce 1913 Nobelovu cenu za mír. Když vypukla první světová válka, La Fontaine se přesunul do Washingtonu D.C. v USA. Po uzavření míru se vrátil zpět do Belgie. Schopnost věnovat se rozličným oborům a zájmům byla kromě jeho profesionální činnosti znatelná i ve volnočasových aktivitách La Fontaina. Jako mladík napsal sbírku básní, byl zapáleným alpinistou, překládal Wagnerovy opery a mimo jiné přednášel o moderním umění.
V meziválečném období se dál věnoval přednášení na univerzitě, politickým aktivitám či řízení institucí. Ke konci jeho života došlo k útlumu La Fontainovy spolupráce s Paulem Otletem. Ačkoliv nespolupracovali tak intenzivně jako dříve, byli stále v kontaktu. Konce druhé světové války se Henri La Fontaine nedožil. Zemřel 14. května 1943 v Bruselu, o rok dříve než jeho přítel Otlet.
