Henri La Fontaine

Henri La Fontaine(22. dubna 1854, Brusel- 14. května 1943, ???) byl významným belgickým právníkem, politikem, bibliografem a zastáncem ženských práv. Společně se svým celoživotním přítelem Paulem Otletem položil základy dokumentalistiky. Společně se s ním stál u zrodu Mezinárodního bibliografického institutu a dalších důležitých soudobých organizací. Byl zastáncem internacionalismu. Celý život se angažoval v pacifistickém hnutí, za což byl oceněn Nobelovou cenou míru.

Henri Marie La Fontaine
	Brusel, Belgie
Datum a místo úmrtí	14. května 1943  ???
	{{{duvod_umrti}}}
	{{{rodina}}}
	Brusel, Haag, Paříž, Washington D.C., Londýn
	Belgie
Vzdělání	{{{skola}}}
Pracoviště	Mezinárodní bibliografický institut, Společnost národů, Svobodná univerzita v Bruselu, belgický senát, Asociace pro profesní vzdělávání žen, Světový palác
	laureát Nobelovy ceny za mír (udělena roku 1913)
Známý pro	FID, MDT, UIA (Unie mezinárodních organizací)

Život

Henri Marie La Fontaine se narodil 22. dubna 1854 v Bruselu, v Belgii. Po studiích na Svobodné univerzitě v Bruselu (Free University of Brussels) se v roce 1877 stal obhájcem. Od roku 1878 působil jako tajemník dívčí technické školy. Za jeho aktivní podporu ženského hnutí byl jmenován do funkce prezidenta Asociace pro profesní vzdělávání žen. Ovlivněn myšlenka britského pacifisty Hogsona Pratta vstoupil na počátku 80. let 19. století do mírového hnutí. Díky jeho stáži u významného belgického právníka Edmonda Picarda se seznámil s patnáct let mladším právníkem Paulem Otletem, jenž se stal jeho celoživotním přítelem a spolupracovníkem. Roku 1883 vstoupil Společnost pro sociologické a politické záležitosti (Société d’études sociales et politiques). V roce 1893 byl jmenován profesorem mezinárodního práva. Na základě závěrů z Mezinárodní bibliografické konference () v Bruselu z roku 1895 založil společně Paulem Oltletem Mezinárodní bibliografický institut (Institut International de Bibliographie), ze kterého se postupně vyčlenily další instituce. V 90. letech se začal aktivně angažovat v politice. Byl zastáncem reformních kroků. Roku 1895 byl zvolen jako jeden z prvních socialistických kandidátů do belgického senátu, kde zastával četné důležité funkce. Za jeho mnohaletou kariéru v politice můžeme vyčlenit hlavní oblasti jeho zájmu: problematika práce, vzdělávání, diplomacie, zákonodárství. Podílel se např. na prosazení čtyřicetihodinové týdenní pracovní doby, diplomatickém řešení Búrských válek, a odzbrojování. Účastnil Pařížské mírové konference ve Versailles, při níž došlo k formování Společnosti národů. 1919 byl zvolen místopředsedou senátu. Tuto funkci vykonával dalších 13 let. Na pozici prezidenta Mezinárodní mírové kanceláře (International Peace Bureau) strávil od svého jmenování v roce 1907 celých 36 let. Za jeho celoživotní činnost, dílo a působení v mírových organizacích obdržel v roce 1913 Nobelovu cenu za mír. V rámci bibliografického institutu pomáhal MDT, síbrky pro Světový palác,