Lékařství
Autor: Doupovcová Jana
Klíčová slova: lékařství
Související pojmy
nadřazené:
podřazené: lidové lékařství
Charakteristika
"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel".[1] "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů".[2]
Vznik lékařství
Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.[2]
Právo a lékařství
Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Odpovědnosti nezprostí ani toho, kdo nemocnému vyhoví a ukončí jeho útrapy, i když má jeho souhlas a žádá jej o ukončení života. Český občan nemůže volně disponovat se svým životem bez ohledu na beztrestnost sebevraždy v České republice zákon nepřiznává „právo na smrt“. Před usmrcením chrání život člověka trestní právo, i když je smrt neodvratná a je jen otázkou času.[3]
Lidové lékařství
Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.[4]
Vývoj lékařských oborů
Francouzský lékař Paré položil základ moderní chirurgie a porodnictví. Postupně se oddělovaly samostatné obory, jako například pediatrie, neurologie, oftalmologie, gynekologie a porodnictví. K dalšímu rozvoji přispěl nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek zdokonalením mikroskopu a tím umožnil objevy histologické, mikroskopické a epidemiologické. „V první polovině 20. století byla rozvíjena experimentální fyziologická patologie a farmakologie. Dále byl rozvoj mikrobiologie doplněn o rozvinutí specifické léčby a prevence, teoretické i klinické imunologie a virologie.“
Použitá literatura
- ↑ Wikipedia: about, Lékařství [online], [2012-12-11]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A9ka%C5%99stv%C3%AD>
- ↑ 2,0 2,1 MATOUŠEK, Miloslav. Přehled dějinného vývoje lékařství. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.>
- ↑ ŠTĚPÁN, Jaromír. Právo a moderní lékařství. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1989, 348 s. ISBN 80-7038-068-3>
- ↑ ČIŽMÁŘ, Josef. Lidové lékařství v Československu. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.>
Externí zdroje
- GORDON, Richard. Podivuhodné dějiny lékařství. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
- JAROLÍNEK, Jan. Úvod do studia lékařství: Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.
