Lev Manovich
Autor: Veronika Chromá
Klíčová slova: - nová média, software studies, Lev Manovich, kulturní analytika
Synonyma: --
Související pojmy:
- nadřazené -
- podřazené - --
Lev Manovich je umělec a teoretik nových médií, působí jako profesor vizuálního umění na University of California v San Diegu. Jeho nejvýznamnějším dílem je kniha The Language of New Media z roku 2001.
Život
Lev Manovich se narodil v roce 1960 v Moskvě, kde studoval výtvarné umění, architekturu a počítačové programování. V roce 1981 Moskvu opustil a přestěhoval se do New Yorku. Na New York University obdržel roku 1988 titul M. A. v oboru experimentální psychologie a v roce 1993 následoval titul Ph.D. v oboru Vizuální a kulturní studia na University of Rochester.[1]
V roce 1984 začal pracovat jako designer, programátor a animátor. Pracoval pro Digital Effects, jednu z prvních společností věnujících se produkci 3-D animace pro televizi a film.[2]
Mezi jeho projekty patří např. „Little Movies“ (1994), soubor digitální filmů prezentovaných prostřednictvím webu, nebo „Freud-Lissitzky Navigator“ (1999), koncepční software a hra umožňující procházet dějiny 20. století.[3]
Manovich, jako umělec pracující s novými médii, představil svá díla na mnoha mezinárodních výstavách, např. v Chelsea Art Museum v New Yorku, ZKM v Karlsruhe, Center George Pompidou v Paříži nebo v Institutu současného umění (ICA) v Londýně.[4]
Od roku 1992 se věnuje pedagogické činnosti.[3] V současnosti působí jako profesor na katedře Vizuálního umění na University of California v San Diegu, kde přednášení o digitálním umění, historii a teorii digitální kultury a digital humanities. Od roku 1996 působí i jako hostující profesor na univerzitách po celém světě.[4] V současné době je hostujícím profesorem kulturní analytiky na European Graduate School ve Švýcarsku, kde vede intenzivní letní seminář. [1]
O jeho přednášky o digitální kultuře je velký zájem. Má za sebou 450 přednášek, seminářů a odborných kurzů v Americe, Asii a Evropě.[4]
Manovich je ředitelem výzkumné laboratoře Software Studies Initiative na Kalifornském institutu telekomunikací a informačních technologií (CALIT2), kterou v roce 2007 založil.[4]
Dílo
Lev Manovich je autorem a spoluautorem několika knih. Napsal přes 100 článků, které byly publikovány ve více než 30 zemích.[4] Pro přehled uvádím pouze některé jeho knihy:[5]
- Software Takes Command (2010)
- Info-Aesthetics (připravovaná kniha)
- Soft Cinema: navigating the Database (2005)
- Black Box – White Cube (2005)
- The Language of New Media (2001)
- Tekstura: Russian essays on Visual Culture (1993)
The Language of New Media
Tato kniha byla přeložena do italštiny, francouzštiny, španělštiny, polštiny, řečtiny, lotyštiny a korejštiny. Je považována za „nejsugestivnější a široce pokrývá oblast historie médií od dob Marshalla McLuhana.“
Použité zdroje
- ↑ 1,0 1,1 European Graduate School. Lev Manovich – Biography. The European Graduate School [online]. © 1997-2012 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.egs.edu/faculty/lev-manovich/biography/
- ↑ MANOVICH, Lev a Jerome DURLAK. The langure of new media. Canadian Journal of Communication. Toronto (Canda): Canadian Journal of Communications Corporation, 2002, vol. 27, iss. 1, p. 101-104. ISSN 07053657. V: Proquest Central.
- ↑ 3,0 3,1 ZKM. Future Cinema. Zentrum für Kunst und Medientechnologie Karlsruche [online]. © 2012 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.zkm.de/futurecinema/manovich_cv_e.html
- ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 Bio/CV/Photos. Lev Manovich [online]. [2012] [cit. 2012-05-20]. Dostupné z: http://manovich.net/bio/
- ↑ BOOKS. Lev Manovich [online]. [2012] [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://manovich.net/books/
