Zúčastněný a nezúčastněný výzkum

Pokud pozorovatel vstupuje mezi pozorované osoby, do jejich skupiny, stává se jedním z jejích členů, podílí se na skupinovém životě, na jejích aktivitách apod. hovoří se o pozorování zúčastněném (vnitřní,participantní). Obvykle bývá součástí komplexnějšího zkoumání takové skupiny a doprovázeno dalšími technikami, především nestandardizovanými rozhovory. Účastnit se života skupiny a přijmout v ní sociální roli není pochopitelně vždy možné. Je-li to možné, zůstává tu stále značný problém se záznamem. Tím spíše s jeho kompatibilitou. Kombinace zúčastněnosti a standardizace tak není příliš reálná. Proto se zúčastněná forma užívá spíše u nestandardizované varianty a častěji se tedy aplikuje v kvalitativních výzkumech. Pozorování nezúčastněné (vnější, neparticipantní) kdy pozorovatel zůstává mino sledovanou skupinu je použitelné v obou případech. Může mít nestandardizovanou variantu, ale i striktní standardizaci, která umožňuje více pozorovatelů a též využití v kvantitativním výzkumu. Poslední třídění rozlišuje situaci pozorovaných osob podle toho, zda si mají být vědomy, že jsou pozorovány, či nikoliv. Každá z variant má své výhody i nevýhody. U otevřeného pozorování, kdy je osobám známo, že jsou pozorovány, je nevýhodou možnost výrazného zkreslení plynoucí z určitého rušení pozorovaných, z jejich následné stylizace apod. Drobným pozitivem je tu šance provádět si průběžně nějaký záznam. Je zde možná standardizace i nestandardizace. Skryté pozorování, kdy osobám není známo, že jsou pozorovány, má výhodu ničím nerušené přirozenosti, ale nevýhodou je nebezpečí prozrazení. To může v jistém sociálním prostředí dlouhodobě zdiskreditovat výzkum. Podstatnějším, přímo klíčovým, je problém, kdy, nebo zda vůbec, je možné tajně někoho pozorovat. S tím je spojena i řada etických otázek.