MP3
Autor: Emil Budín
Klíčová slova: audio formát, kodek, zvuk, hudba
Synonyma: ---
Související pojmy:
nadřazené - audio formáty, hudba
podřazené - ---
Formát MP3 (označovaný též MPEG-1 nebo MPEG-2 Audio Layer III) je jeden z nejznámějších a nejrozšířenějších digitálních zvukových formátů současnosti. Je podporován širokou řadou zařízení a software napříč platformami. Pro ukládání zvukových dat využívá ztrátovou kompresi. V operačních systémech pro tento formát vyhrazena přípona mp3.
Historie
Formát MP3 vychází z kodeků OCF (Optimum Coding in the Frequency Domain) a PXFM (Perceptual Transform Coding). Na vývoji formátu MP3 pracoval především německý vědecký tým pod vedením Karlheinze Brandenburga, ředitele Fraunhofer Institute v Ilmenau. První verze standardu MP3 byla publikována v roce 1993 pod názvem MPEG-1 Audio Layer III. Vylepšená verze kodeku označená MPEG-2 Audio Layer III byla veřejnosti představena v roce 1995.[1] Oproti předchozí verzi nabízela širší výběr přenosových rychlostí (bit rates) a vzorkovacích frekvencí (sample rates). Rozšiřovala také původní verzi o možnost kódování pro více než dva kanály s maximem 5.1 (tzn. pět širokospektrálních kanálů a jeden doplňkový nízkofrekvenční kanál).[2] Poslední existující verzí kodeku MP3 je MPEG-2.5 Audio Layer III. Vylepšuje kodek MP3 pro práci při velmi nízkých přenosových rychlostech (bit rates) a přidává další vzorkovací frekvence (8 kHz, 11.025 kHz and 12 kHz) .Tato verze však nikdy neprošla schvalovacím procesem pro standardizaci.[3]
Význam
Počínaje rokem 1994 se MP3 formát začíná prosazovat jako internetový standard pro sdílení a distribuci hudby. K masivnímu rozšíření kodeku MP3 dochází s vydáním velmi populárního hudebního přehrávače WinAmp firmou Nullsoft v roce 1997. Dalším milníkem je vydání prvního přehrávače MP3, po němž následuje vlna obdobných přístrojů mnoha značek, které postupně z trhu vytláčejí walkmany a CD přehrávače.
Autorská práva
Malá velikost MP3 souborů a snadný postup jejich vytváření z běžných zvukových CD umožnila sdílení hudebního obsahu na internetu v dosud nebývalém rozsahu. Jako reakce na tuto vlnu přichází síť v roce 1999 Napster, první velká P2P zaměřená na sdílení MP3 souborů.[4] Začíná docházet k masivnímu porušování autorských práv ze strany uživatelů, kteří protiprávně sdílejí hudbu na internetu. Reakce většiny nahrávacích společností vede ke snaze takovému jednání zabránit využitím právních i technických prostředků. Síť Napster musí na základě soudního rozhodnutí ukončit svou činnost, nahrávací společnosti vytvářejí technické ochrany souhrnně označované pojmem DRM (Digital Rights Management).
Licence
Formát MP3 podléhá řadě patentů, tzn. nejedná se o kodek šířený jako open-source. Mnoho základních patentů vlastní společnost Fraunhofer Institute, která formát MP3 vynalezla
Použitá literatura
- ↑ Fraunhofer IIS [online]. 2007 [cit. 2011-04-03]. The mp3 History. Dostupné z WWW: <http://www.iis.fraunhofer.de/en/bf/amm/diemp3geschichte/zeitleiste/>.
- ↑ INTERNATIONAL ORGANISATION FOR STANDARDISATION [online]. 02 April 1993 [cit. 2011-04-03]. ISO/IEC JTC1/SC29/WG11 N0389. Dostupné z WWW: <http://mpeg.chiariglione.org/meetings/sydney93/sydney_press.htm>.
- ↑ Frequently Asked Questions about MP3 [online]. 2008 [cit. 2011-04-03]. Fraunhofer IIS. Dostupné z WWW: <http://web.archive.org/web/20080124200925/http://www.iis.fraunhofer.de/EN/bf/amm/projects/mp3/index.jsp>.
- ↑ Napster. BUSINESSWEEK ONLINE [online]. AUGUST 14, 2000, AUGUST 14, 2000, [cit. 2011-04-03]. Dostupný z WWW: <http://www.businessweek.com/2000/00_33/b3694003.htm>.
