Koktejlový efekt
Autor: Karolína Krbcová
Klíčová slova: koktejlový efekt, Colin Cherry
Synonyma: fenomén koktejlové párty, coctail party problem
Související pojmy:
nadřazené -
podřazené -
Charakteristika
Jedná se o to, že když stojíte na velmi hlučném místě a vedete konverzaci s lidmi okolo vás, nevnímáte další konverzace, ale i přesto, pokud odněkud zaslechnete své jméno, jméno někoho známého, jméno vašeho rodného města či vám jinak blízké slovo, je téměř jisté, že si toho všimnete a obrátíte pozornost k dané konverzaci. K tomuto jevu dochází vždy, když na omezeném prostoru hovoří mnoho lidí.
Koktejlový efekt se někdy také nazývá fenomén koktejlové párty nebo problém koktejlové párty (coctail party problem). Tento jev pojmenoval poprvé Colin Cherry v roce 1953, kdy zkoumal výběrovou pozornost.[1] Název je odvozen od toho, že v této době, byly ve veliké oblibě koktejlové večírky.
Testování
Colin Cherry testoval osoby dvěma různými způsoby, binaurálním testem a dichotickým testem. Při binaurálním testu byly osobám přehrávány 2 zprávy do obou uší současně a zároveň byly zprávy míchány. U dichotického testu byla do každého ucha prezentována jiná zpráva. Výsledkem bylo, že při binaurálním testu, nebyly testované osoby schopné sledovat pouze jednu zprávu. Naproti tomu u dichotického testu, byly schopny zprávu sledovat, reprodukovat a navíc si všimnout i senzorických a fyzikálních proměn druhé zprávy, např. změny tónu hlasu nebo záměny mužského hlasu za ženský. Dichotické testování bude navíc úspěšnější, pokud zpráva, kterou máme sledovat, bude prezentována do pravého ucha.[2]
Pokud se tedy chcete zaměřit na nějakého mluvčího na velmi hlučném místě, jsou pro vás důležité 3 faktory: „… a) zřetelné senzorické charakteristiky způsobu, jímž cílový mluvčí hovoří (např. vysoký/nízký tón, kadence, rytmicita); b) hlasitost; c) lokalizace zdroje řeči … Je zřejmé, že hlasitost projevu vašeho cíle rovněž pomáhá.“[3]
