Autobiografie
Autor: Martina Sehnalová
Klíčová slova: literatura faktu, životopis
Synonyma: vlastní životopis, paměti
Související pojmy:
nadřazené - literatura, literární žánry, biografie, literatura faktu
podřazené - fiktivní autobiografie, konfese, apologie
Autobiografie je epický literární žánr. Jedná se o formu biografické prózy, ve které je autor hrdinou svého díla. Toto slovo je složeno z řeckých slov „autos“ = sám, „bios“ = život a „grafein“ = psát. V roce 1809 tento termín utvořil anglický romantický básník a biografista R. Southey.[1] Autoři píší autobiografii často na sklonku života, aby shrnuli svoji celoživotní kariéru. Nespisovatelé si k psaní autobiografie občas zvou novináře a spisovatele, aby jejich vyprávění dali určitou formu.
Hlavní rysy
Určujícím rysem autobiografie je niternost, popř. intimita detailů a vyznavačství (konfesijnost), jimiž autor zdůvěrňuje často až mytizovanou představu uznávaného umělce, myslitele, vědce, politika apod. Předpokládá časovou i hodnotící distanci zobrazovaných událostí a zážitků.Velmi typický zde bývá i balanční charakter, tj. autor se snaží shrnout své dosavadní úsilí.[2]Pro autobiografie je též typická velká míra subjektivity.
Poznámky
Použitá literatura
- MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004, 699 s. ISBN 807185669x.
