Modely lidské psychiky
Autor: Tereza Fussová
Klíčová slova: lidská psychika, psychologie, mentální aparát
Související pojmy:
- nadřazené: obecná psychologie, psychodynamická psychologie, psychoanalýza
- podřazené: vědomí, předvědomí, nevědomí
Definice
Psychika (z řeckého psyché - duše) je souhrn duševních vlastností, procesů a stavů.
Modely lidské psychiky lze definovat jako konstrukty znázorňující představy a myšlenky o uspořádání a fungování duševního života.[1] Tyto modely většinou nebyly empiricky ověřovány. Mnohé z nich zahrnují oblast nevědomí, jehož existencí běžnými metodamy psychologického výzkumu v podstatě nelze dokázat.
Psychodynamické modely
Sigmund Freud vytvořil dva modely lidské psychiky. Lidskou psychiku označoval jako mentální aparát, protože podle něj je lidská psychika struktura (systém), který má své vlastní, svébytné zákonitosti fungování.
Topografický model psychického aparátu
Tento model vytvořil Freud v roce 1900 a nastínil jej ve své knize „Výklad snů". (Freud, 1994, str. 366-370.) Zahrnuje tři vrstvy, a to nevědomí, předvědomí a vědomí.
Podle Freuda má lidská psychika tendenci udržovat duševní energii na nízké a konstantní úrovni. Nahromadí-li se v ní příliš mnoho energie, pak se ji snaží „vybít", což je provázeno pocitem úlevy nebo slasti. Zdrojem psychické energie jsou pudy, které jsou mentální reprezentací tělesných procesů.[2]
Nevědomí obsahuje především pud sexuální, jehož energetické složce dal Freud název libido. Během vývoje se transformuje do podoby dílčích pudových přání, která se řídí proncipem slasti a usilují o své bezprostřední uspokojení. Obsahem nevědomí jsou dále zraňující, traumatické vzpomínky, které do něj byly odsunuty na základě působení obranných mechanismů umístěných v předvědomí - cenzura. Nemají přímý vstup do vědomí (vyvolaly by úzkost), někdy mohou vstupovat do vědomí v podobě snů.
Předvědomí obsahuje zapomenuté, ale vybavitelné myšlenky, zážitky, konflikty, rozhodnutí, atd. Hlavním úkolem předvědomí je chránit vědomí před přívalem pudových sil z nevědomí a najít jim takový způsob vyjádření, který by byl pro vědomí přijatelný. Cenzura se podílí na transformaci pudových přání do podoby pudových derivátů, z nichž některé vstupují do vědomí.
Řada psychických obsahů však existuje trvale mimo vědomí; přesto však mohou ovlivňovat chování i prožívání. Předvědomí a vědomí se řídí principem reality. Nejvyšší a nejušlechtilejší lidské zájmy tak mohou být výsledkem transformace infantilních sexuálních impulzů či traumat obsaženách v nevědomí. (Sandler et al., 1973a, 1973b.)
Strukturální model lidské psychiky
Tento model navrhl Freud ve své práci „Ego a id" v roce 1923. Freud se často u svých pacientů sethával s existencí nevědomého pocitu viny, který se mu do topografického modelu nepodařilo začlenit. V tomto modelu se duševní aparát dělí do tří struktur: id (ono), ego (já) a superego (nadjá). Nevědomý pocit viny je výsledkem působení superega.
Obsah pojmu id zhruba koresponduje s popisem nevědomí v topografickém modelu. Je to oblast, která obsahuje primitovní pudy usilující o své vybití. Freud přisuzuje přibližně stejný význam sexuálním a agresivním popudům.
Na základě interakcí dítěte s vnějším světem se část id postupně modifikuje v ego, které má funkci sebezáchovnou. Pokouší se vypořádávat s tlaky z id i s požadavky vnějšího světa. Dalšími funkcemi ega jsou odkládání pudového uspokojení a kontrola pudových přání s pomocí arzenálu obranných mechanismů.
Superego se vyvíjí jako vnitřní reziduum raných dětských konfliktů, obzvláště ve vztahu k rodičům a jiným autoritativním postavám. Vzniká na základě postupného zvnitřňování těchto autorit, jejich příkazů a zákazů. Superego obsahuje svědomí a dětské ideály. Velká část superega, ega a celé id fungují mimo vědomí. Vědomí je pro ego pouhým smyslovým ornánem k vnímání psychických kvalit. (Freud, 1991, str. 362-377.)
