Minnesengr

Autor: Michaela Blažejová

Klíčová slova: dvorská (kurtoazní) lyrika, středověká literatura

Synonyma: trubadúr; bard; pěvec, básník, skladatel a zpěvák ve středověku

Související pojmy:

     nadřazené - kurtoazní literatura, dvorská lyrika
     podřazené - 

Charakteristika

Minnesänger – Minesengr pochází z němčiny (die Minne = dvorná láska, der Sänge = pěvec) a označuje básníka, skladatele a zpěváka středověku, zpravidla rytířského stavu. Minesengry se stávali i šlechtici a vladaři a jejich dvořané. K provozování svých písní si zjednávali žongléry (z francouzského jangleur, odvozeno z latinského ioculator /jokulátor) – šprýmař). Ve středověku žonglér spojoval několik profesí. Byl to potulný artista, hrál na strunný nástroj a zpíval a někdy i skládal své vlastní písně. Ve středověké Francii putovali žongléři od hradu ke hradu, od města k městu. Jestliže se žonglér zalíbil některému velmožovi, usadil se na šlechtickém dvoře, vyšvihl se na společenském žebříčku a stal se z něj minstrel (menestrel), jehož úkolem bylo doprovázet hrou na strunný nástroj trubadúra při jeho produkci. Českou obdobou žongléra byl žakéř nebo žertéř, pěvec, hudebník a recitátor z povolání. Na slovensku se podobným potulným komediantům říkalo igric, v Rusku skomroch. <ref> Písně minnesängrů patří do takzvané kutoazní (z francouzského courtois ´dvorný, zdvořilý)neboli dvorské lyriky. Pěstovala se na šlechtických dvorek ve 12. a 13. století, nejprve v Provenci a pak v dalších částech Francie i v Německu. Vytříbeným básnickým jazykem opěvovala rytířskou lásku k provdané paní a její náklonost k ctiteli, nebo zas odmítání a z něho pamenící milostná muka ctitelova. K hlavním žánrům a formám patřila alba (lyrická píseň o loučení milenců za jitřního svítání, tzv. svítáníčka), kancóna, pastorála a balada. Dvorská lyrika se stala podnětem i ke vzniku rozsáhlejších veršovaných skladeb - dvorských a rytířských románů, např. o Tristanovi a Izoldě, o rytířích kolem krále Artuše, o svatém grálu.

Francie

Básnictví a hudbě se věnovali rytíři nejprve v jižní Francii, v Provenci. Opěvovali hlavně lásku a stavovské ctnosti, sahali takřka výhradně k lyrickým námětům a nazývali se už kolem roku 1100 trubadúři. Jejich severofrancouzští kolegové rozšířili okruh námětů o látky historické (Karel Veliký a jeho družina, zvláště Rolland), starověké (Alexandr Veliký), legendární (rytíři sv. grálu), prostě o epiku. Říkalo se jim truvéři (od francouzského trouber – vynalézat). Mezi trubadúry se první proslavil vévoda En Gulhem IX. de Peittieus, nejmocnější francouzský feudál své doby, milovník zbraní, žen a rozkoší, od něhož se zachovalo 11 dvorných i rozpustilých písní.2

Německo

Později, asi v polovině 12. století se rytířské dvorské umění rozšířilo i do Německa. Němečtí lyrikové a epikové se nazývali minnesängři (od die Minne – láska).Nejvýznamnějšími představiteli byli současníci Přemysla I. - Walther von der Vogelweide (1170-1230?) a Wolfram von Eschenbach (1170-1220?), autor rozsáhlého eposu Parsifal, vlastně prvního německého románu o 28 840 verších.1 Tato německá zpívaná dvorská lyrika se nazývý minnesang. Největším souborem minnesangu je mannessův písňový rukopis (14. století), který obsahuje několik tisíc strof. Na minnesang navýzali mistři pěvci, tzn. představitelé měšťanského mistrovského zpěvu.3

České země

Do českých zemí pronikla trubadúrská poezie koncem 13. století z Německa a za posledních Přemyslovců se pěstovala také na českém královském dvoře. V českém státě vyvrcholilo kurtoazní rytířské umění za krále Václava I. (1230-1253).1 O německé veršování v duchu minnesangu se pokoušel sám Václav II.:

I stojím cudně, plaše před vámi,

třebaže mizí má rozvaha,

jakmile rty jen zřím, má předrahá.

Však pokušení neblahá

Vaše ctnost krotit pomáhá. (Pavel Spunar: Kultura českého středověku)2

Použitá literatura

1Hora-Hořejš, Petr. Toulky českou minulostí : Druhý díl. – 3. vyd. Praha : Baronet, 1997. 453 s. ISBN 80-7214-014-0.

2 Karpatský, Dušan : Malý labyrint literatury. 2. vyd. Praha : Albatros, 1997. 573 s. ISBN 80-00-00527-1.

3 Pavelka, Jiří. Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů / Pospíšil, Ivo. 1. vyd. Brno : Georgetown, 1993. ISBN 80-901604-0-9.

http://myschwerk.webzdarma.cz/minnesang.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Minnesang