Etika: Porovnání verzí
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
== Charakteristika == | == Charakteristika == | ||
---- | ---- | ||
| − | Etika – etymologicky je toto slovo odvozeno od řeckého slova ''ethos'' – mrav, zvyk, obyčej, charakter. Téměř stejný význam má latinský termín ''mos'', od něhož je morálka. Etymologicky jsou etika a morálka synonyma. Pojem etika se však běžně používá pro vědní disciplínu, část praktické filozofie, která se zabývá morálními jevy.[[4]] Etika je tedy filozofickou disciplínou a jako takovou ji ovlivňují obecné otázky o životě a jeho smyslu. Zabývá se tím, co je správné a co nesprávné; zkoumá mravní rozhodnutí lidí a způsoby, kterými se je snaží odůvodnit. ''Klade si otázky typu: Co nás v našem životě nutí používat jazyk morálky? Co je dobro?, Co je zlo?, Jaký je smysl mého konání?, Jak mám jednat?, Co je svědomí, Co je povinnost?, Co je spravedlnost?, Proč platí v našem životě právě takové normy a ne jiné a jak jsou legitimizovány a legalizovány? Proč zdůvodňujeme některé morální soudy právě takovou a ne jinou metodou? Proč mám jednat tak a tak?''[[3]] Etika je obsáhlý předmět. Na jejím utváření se podílí také sociální, politická a náboženská kultura, ve které se vyvinula. Není snad oblasti života, do níž mravní rozhodování nějak nezasahuje, a stejně neexistuje oblast života, ve které by se etika nedala uplatnit. | + | Etika – etymologicky je toto slovo odvozeno od řeckého slova ''ethos'' – mrav, zvyk, obyčej, charakter. Téměř stejný význam má latinský termín ''mos'', od něhož je morálka. Etymologicky jsou etika a morálka synonyma. Pojem etika se však běžně používá pro vědní disciplínu, část praktické filozofie, která se zabývá morálními jevy.[[4]] Etika je tedy filozofickou disciplínou a jako takovou ji ovlivňují obecné otázky o životě a jeho smyslu. Zabývá se tím, co je správné a co nesprávné; zkoumá mravní rozhodnutí lidí a způsoby, kterými se je snaží odůvodnit. ''Klade si otázky typu: Co nás v našem životě nutí používat jazyk morálky? Co je dobro?, Co je zlo?, Jaký je smysl mého konání?, Jak mám jednat?, Co je svědomí, Co je povinnost?, Co je spravedlnost?, Proč platí v našem životě právě takové normy a ne jiné a jak jsou legitimizovány a legalizovány? Proč zdůvodňujeme některé morální soudy právě takovou a ne jinou metodou? Proč mám jednat tak a tak?''. [[3]] Etika je obsáhlý předmět. Na jejím utváření se podílí také sociální, politická a náboženská kultura, ve které se vyvinula. Není snad oblasti života, do níž mravní rozhodování nějak nezasahuje, a stejně neexistuje oblast života, ve které by se etika nedala uplatnit. |
Verze z 11. 12. 2010, 16:33
Autor: Kamila Brablíková
Klíčová slova: etika, dějiny etiky, úkoly etiky
Synonyma: morálka
Související pojmy:
nadřazené - ---
podřazené - deskriptivní etika, normativní etika, metaetika, aplikovaná etika
Obsah
[skrýt]
* 1 Charakteristika * 2 Dějiny etiky * 3 Úkoly etiky * 4 Použitá literatura
Charakteristika
Etika – etymologicky je toto slovo odvozeno od řeckého slova ethos – mrav, zvyk, obyčej, charakter. Téměř stejný význam má latinský termín mos, od něhož je morálka. Etymologicky jsou etika a morálka synonyma. Pojem etika se však běžně používá pro vědní disciplínu, část praktické filozofie, která se zabývá morálními jevy.4 Etika je tedy filozofickou disciplínou a jako takovou ji ovlivňují obecné otázky o životě a jeho smyslu. Zabývá se tím, co je správné a co nesprávné; zkoumá mravní rozhodnutí lidí a způsoby, kterými se je snaží odůvodnit. Klade si otázky typu: Co nás v našem životě nutí používat jazyk morálky? Co je dobro?, Co je zlo?, Jaký je smysl mého konání?, Jak mám jednat?, Co je svědomí, Co je povinnost?, Co je spravedlnost?, Proč platí v našem životě právě takové normy a ne jiné a jak jsou legitimizovány a legalizovány? Proč zdůvodňujeme některé morální soudy právě takovou a ne jinou metodou? Proč mám jednat tak a tak?. 3 Etika je obsáhlý předmět. Na jejím utváření se podílí také sociální, politická a náboženská kultura, ve které se vyvinula. Není snad oblasti života, do níž mravní rozhodování nějak nezasahuje, a stejně neexistuje oblast života, ve které by se etika nedala uplatnit.
Etika a čtyři základní přístupy:
1. Deskriptivní etika
2. Normativní etika
3. Metaetika
4. Aplikovaná etika
Dějiny etiky
Etická moudrost se vytvářela v myšlení lidstva, filozofiích i náboženstvích v průběhu dějin. Ve smyslu přemýšlení o tom, jakými mají být lidé, existovala etika již v nejstarších dobách. Jejím význačným rysem je závislost mravních názorů a náboženství. Etika v antice - starořecká kultura sehrála jednu z nejdůležitějších rolí při utváření myšlení a celkového způsobu života obyvatel evropského kontinentu. Jedním z nejstarších dokladů o racionálním řešení mravního problému jsou některá Platónova díla, např. Ochrana Sókrata a Kritón. Základním pojmem antické etiky, kromě pojmu dobro a blaženost, je ctnost. V antice bylo k výchově ctnostného člověka zaměřeno celé vzdělání, kdo o ni neusiloval, neměl šanci v intelektuálním ani veřejném životě. V antice si cenily čtyř základních ctností: rozumnosti, statečnosti, zbožnosti a spravedlnosti. Etika ve středověku - byla ovlivněna křesťanstvím, jehož základem se stalo poselství Ježíše Krista. Ten relativizoval vztah k bohatství, ve kterém viděl zdroj nespravedlnosti. Řešení bídy viděl v solidaritě, sdílení, pomoci. Úcta k lidské důstojnosti i v těch nejponíženějších situacích lidské bezmoci je novým prvkem, který křesťanství vneslo do dějin. Na tomto základě se začíná budovat sociální pomoc - špitály, hospice apod.4 Etika novodobá - myšlení charakterizuje důvěra ve schopnost rozumu kriticky se osvobodit od tradičního, zděděného způsobu uvažování.
Úkoly etiky
Úkolem současné etiky je znát kořeny etiky, ze kterých dodnes čerpáme, ověřovat je a klást nové otázky. V nejširším pojetí je etika studiem chování. Nezabývá se pouze průměrnými standardy chování. Jde v ní o hledání toho, co je správné a dobré a jak nejlépe žít. Etické postoje bývají nejasné a často jsou nepřehledné. V každých novinách nacházíme směsici faktů, hodnot a argumentů. Naším úkolem z etického hlediska je odstranit nejasnosti, rozlišit fakta, hodnoty a argumenty, odhalit základy, na kterých jsou komentáře vystavěny, a zjistit, nakolik jsou logické a zda skutečně vyjadřují hluboce zakořeněné názory, anebo emoční reakce.1
Použitá literatura
1. THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 167 s. ISBN 80-7178-806-6.
2. BUREŠ, Radim. Základy etiky. 1. vyd. Praha : S & M, 1991. 31 s. ISBN 80-900096-5-4.
3. BRÁZDA, Radim. Úvod do srovnávací etiky. Radim Brázda. Vyd.1. Praha : Koniasch Latin Press, 1998. 177 s. ISBN 80-85917-46-7.
4. ADAMOVÁ, Lenka, DUDÁK, Vladislav. Základy filozofie etiky : Pro střední školy. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1995. 149 s. ISBN 80-7168-221-7.
5. HODOVSKÝ, Ivan, SEDLÁK, Jiří. Z dějin morálních teorií : (Antologie z etiky I). 2. opr. a rozš. vyd. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995. 183 s. ISBN 80-7067-428-8.
6. BLÁHA, Arnošt Inocenc. Ethika jako věda : úvod do dějin a theorie mravnosti. 1. vyd. Brno : Atlantis, 1990. 102 s. (Prosum). ISBN 80-7108-023-3.