E-mail

Autor: Emil Budín

Klíčová slova: SMTP, POP3, IMAP

Synonyma: elektronická pošta

Související pojmy: RFC, MIME, plain text, HTML, SSL, S/MIME, elektronický podpis, spam, anti-spamový software

nadřazené - komunikace, Internet

podřazené - spam

Definice

E-mail je definován jako základní síťovou služba, která je určena především pro korespondenci mezi uživateli počítačové sítě. Vlastníkovi elektronické schránky umožňuje vytvořit, odeslat a přijmout zprávu včetně připojeného souboru.[4] E-mail není výsadní službou Internetu. Existuje mnoho dalších počítačových sítí, kde jej lze používat. Ve všech těchto sítích funguje na podobných principech, poskytuje podobné možnosti a navíc lze obvykle poslat e-mailovou zprávu z jedné sítě do druhé.[2]

Historie

Elektronická pošta vznikla v rámci systému CTSS (Compatible Time-Sharing System), který byl vyvíjen na univerzitě MIT (Massachusetts Institute of Technology) v USA. Přesný datum vzniku je neznámý; nedatovaný dokument Programming Staff Note 49, který popisuje zavedení příkazu MAIL pro e-mailovou komunikaci, byl napsán někdy mezi prosincem 1964 a lednem 1965.

Mezi další systémy, které zhruba v tomtéž období zavedly e-mailovou komunikaci patří SDC, BBN Mercury, SDS 940 a AUTODIN.[7]

Formát

Formát e-mailové zprávy je definován v internetových standardech RFC 5322 a RFC 2045 až RFC 2049, které tvoří tzv. normu MIME (Multipurpose Internet Mail Extensions).[3] Tato norma předepisuje způsob kódování znaků z různých jazyků (vč. češtiny) a způsob posílání dalších typů informací[2] definovaných v hlavičce (header) a obsažených v těle (body) e-mailu.

Hlavička e-mailu (header)

Jde o úvodní část každé e-mailové zprávy. Obsahuje několik rubrik, přičemž je každá taková položka umístěna na samostatném řádku. Z pohledu uživatele jsou nejpodstatnější rubriky:

• To: cílová e-mailová adresa,
• From: adresa odesílatele,
• Date: datum a čas odeslání zprávy,
• Subject: předmět či věc zprávy.[3]

Tělo e-mailu (body)

Vlastní text e-mailové zprávy je obsažen v tzv. těle (body) e-mailové zprávy. Ten je nejčastěji ve formě tzv. prostého text (plain text) nebo HTML.[1]

Protokoly

Pro transport e-mailových zpráv se využívají především následující komunikační protokoly, které jsou součástí skupiny protokolů TCP/IP (Transport Control Protocol/Internet Protocol).[6]

POP3

Protokol POP3 (Post Office Protocol 3) umožňuje přístup ke schránce (mailboxu) elektronické pošty. Pomocí tohoto protokolu lze stáhnout e-mailové zprávy z e-mailového serveru do poštovního klienta.[8]

IMAP

IMAP (Internet Message Access Protocol) je vylepšený protokol POP3. Narozdíl od svého předchůdce umožňuje klientovi manipulaci s elektronickou poštou přímo na poštovním serveru.[8]

SMTP

Protokol SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) se využívá pro přenos e-mailů od uživatele (resp. poštovního klienta) směrem k serveru a mezi poštovními servery.[5]

Výhody e-mailové komunikace

• Rychlost - e-mailovou zprávu obdrží příjemce behěm několika sekund. Zpráva se uloží do e-mailové schránky, odkud si ji může kdykoliv stáhnout do svého e-mailového klienta.[8]

• Celosvětová dostupnost - elektronickou poštu lze používat kdekoliv na Zemi, stačí pouze počítač (či jiné vhodné zařízení) s přístupem k Internetu a e-mailový klient, kterým navíc může být i webový prohlížeč.[8]

• Komforní práce s e-maily - zprávy mohou obsahovat nejenom prostý text (plain text), ale také různé druhy a velikosti písma, obrázky atp. V případě potřeby lze mezi e-maily jednoduše vyhledávat.[8]

• Možnost přikládat soubory - k e-mailu lze připojit přílohu (attachment), obecně může jít o jakýkoliv soubor, např. textový dokument, prezentaci, zvukový nebo video soubor.[8]

• Nízká cena - vzhledem k tomu, že v podstatě jediným nákladem je cena internetového připojení, která je v současné době již poměrně nízká, jsou náklady na poslání či přijetí e-mailů obecně považovány za velmi nízké.[8]

Nevýhody e-mailové komunikace

• Nezabezpečenost - běžná elektronická pošta je nezabezpečená. Ke komunikaci poštovního klienta s e-mailovým serverem je však možno využít šifrovaného spojení postaveného nad protokoly SSL. Existují také speciální protokoly využívající kryptografii, mezi nejznámnější patří např. S/MIME.[3]

• Zfalšovatelnost - úpravou hlavičky (header) e-mailu je možné jednoduše zfalšovat e-mailovou adresu odesílatele, což nám brání jeho jednoznačné identifikaci. Řešením je používání elektronického podpisu, díky němuž si můžeme být jisti jak pravostí odesílatele tak i obsahu samotné zprávy.[8]

• Spam - je zjednodušeně řečeno nevyžádaná elektronická pošta, především reklamního charakteru, které je zpravidla posílaná na velké množství adres. Pro boj se spamem je možné používat anti-spamový software.[8]

Použitá literatura

1. ČERNÝ, Jaroslav. Domácí e-mail a program Outlook Express. Vyd. 1. Brno : CP Books, 2005. 88 s. ISBN: 80-251-0590-3.
2. DEMEL, Jiří. Internet pro začátečníka. 1. vyd. Praha : Neklan, 1995. 79 s. ISBN 80-901718-0-X.
3. DOSEDĚL, Tomáš. Počítačová bezpečnost a ochrana dat. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2004. ix, 190 s. ISBN 80-251-0106-1.
4. GRAND, Mark. Mgrand.home.mindspring.com [online]. 1993, 1993-10-26 [cit. 2010-05-08]. 1993. Dostupné z WWW: <http://mgrand.home.mindspring.com/mime.html>.
5. ŘÍHA, Petr. Slovník počítačové informatiky : výkladový slovník pro práci s informacemi : hardware a software včetně počítačových sítí, internetu a mobilních technologií. 1. vyd. Ostrava : Montanex, 2002. 261 s. ISBN: 80-7225-083-3.
6. SearchMobileComputing.com : Definition from Whatis.com [online]. 1998, 1998-01-09 [cit. 2010-05-08]. What is e-mail?. Dostupné z WWW: <http://searchmobilecomputing.techtarget.com/definition/e-mail>.
7. VLECK, Tom Van. Multicians.org [online]. 2001-02-01, 2002-10-06 [cit. 2010-05-08]. The History of Electronic Mail. Dostupné z WWW: <http://www.multicians.org/thvv/mail-history.html>.
8. ŽEMLIČKA, Martin. E-mail, chat, sms : Praktický průvodce elektronickou komunikací. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2003. 114 s. ISBN 80-7226-928-3.